Na tři dny si začátkem týdne odskočil z Moravy na jih Anglie, do centrály britského jachtingu, kde ho čekal teambuilding týmu Sky. Odtud se však opět vrátil do lázní Karlova Studánka, kde dává po složité sezoně do kupy své znavené tělo. Velkou reportáž o lázeňském pobytu i regeneračních metodách Leopolda Königa přineseme v sobotním tištěném vydání MF DNES. Ale dnes s ním v našem „dotazníku“ ještě zavzpomínáme na celý jeho cyklistický rok s datem 2014.
Můj NEJlepší závodní den:
Časovka na Tour. Aniž bych znal svůj čas, připadalo mi, že jsem strašně rychlý, že nohy mi jdou, že po tom asfaltu nejedu, ale přímo letím. To jsem ještě v časovce nezažil.
NEJtvrdší etapa:
Druhá pyrenejská na Tour. Od začátku jsem věděl, že něco není v pořádku. Pak jsme v předposledním kopci trochu zrychlili, najednou jsem ztratil kontakt s prvními 20 lidmi a neměl jsem vůbec žádnou sílu pokračovat. Pod posledním kopcem mě chytly křeče a říkal jsem si: Celkové pořadí pro mě možná právě skončilo. V tu chvíli jsem přemýšlel jen nad tím, abych etapu vůbec dojel, a modlil se, aby křeče co nejrychleji odešly. Poslední kopec jsem začal dost rozvážně. Naštěstí jsem se ke konci rozjel a chytl jen zhruba dvě minuty. Ale byl to den, kdy jsem se cítil hrozně.
NEJhezčí zážitek:
Horská etapa Tour v Alpách, ve které jsem dojel třetí, a celá Tour se tím pro mě otočila k lepšímu. Byl to první den, kdy byli na Tour i mí rodiče. A poprvé jsem je uviděl v kopci, kde jsem jel vpředu s Nibalim a Majkou.
NEJhorší chvíle:
Po závodě Kolem Ománu, když jsem asi na třetím tréninku zjistil, že koleno nefunguje. Podvědomě jsem tušil, že to nebude dvou- nebo třídenní problém, ale dlouhodobá záležitost. Ten trénink si dodnes přesně pamatuju. Bylo tehdy na začátku března relativně hezky a já jezdil intervaly v Orlických horách. Jenže po 21minutovém intervalu mě koleno bolelo tak, že jsem málem neotočil nohu. Zavolal jsem Enrikovi Poitschkemu (sportovnímu řediteli NetAppu), hned jsme to probrali a oba usoudili, že je to špatné.
NEJtěžší rozhodnutí:
Po 8. etapě Tour, ve které jsem po pádu s Talanskym ztratil tři minuty a rozhodoval se, zda nevzdat boj o celkové pořadí na Tour. Byl jsem 30. celkově a nevypadalo to se mnou vůbec dobře. Ale nevzdal jsem to.
NEJcennější pomoc:
Ta od Klugeho při sjezdu v Pyrenejích byla výjimečná, protože Kluge není ode mě z týmu. Ale v průběhu Tour je pro oko normálního diváka bohužel často neviditelná práce týmových pomocníků v úvodních částech etap. Spousta domestiků je tak z hlediska veřejnosti nedoceněná. Proto mi vadí, když potom někteří lidé říkají, že mi kluci z NetAppu nebyli k ruce. Ta porce práce, jakou pro mě odvedli na rovinatých úsecích, na větru, nebo i v závěrech sprinterských etap, kdy mě drželi na přední pozici, byla opravdu veliká.
NEJmilejší blahopřání:
Když Michal Horáček napsal na facebook: Leo König, srdcem bojovník. Toho jsem si opravdu vážil. Já k Michalu Horáčkovi vždy vzhlížel, imponoval mi jeho životní příběh i styl přemýšlení, který bych přirovnal třeba k Jose Mourinhovi ve fotbale. Takoví lidé mě svým jednáním motivují.
NEJzvláštnější setkání:
S Davem Brailsfordem, manažerem Sky, po skončení Tour. Šest let o něm slyšíte a čtete, ceníte si ho jako k TOP manažera na světě a pak s ním jdete jednat. Najednou se rovnocenně bavím s člověkem, kterého jsem předtím vídal jen zpovzdálí a on mě přesvědčuje, abych šel k němu do týmu. To bylo tak příjemné, že jsem jen koulel očima. Když jsme si předtím psali první esemesku, trochu jsem váhal, jak ho vlastně mám oslovovat, jestli mu nemám psát Sire.
NEJvětší překvapení:
Množství Francouzů v první desítce Tour. Ale je to hrozně pozitivní překvapení. Tohle jsou totiž cyklisté, kteří jsou naprosto čistí a kteří nemají žádnou dopingovou historii. Což na mě z hlediska vývoje našeho sportu působí hrozně pozitivně. Navíc Pinot neskutečně vyspěl. Všechny ty problémy na loňské Tour ho nezlomily a vrátil se sem ve velikém stylu.
NEJvětší šok:
Když tým Sky za mnou přišel po Tour poprvé s konkrétní nabídkou na přestup a už to nebylo jen takové to obcházení kolem horké kaše. Na takovou nabídku jsem tajně čekal.
A než začne sezona 2015 - Jaké je NEJvětší přání Leopolda Königa?
Co nejrychleji se sžít s novým týmem, být jeho platným členem a dostat se na úroveň, na které chci být. Samozřejmě, že bych hned chtěl být týmovou dvojkou za Chrisem Froomem. Na tento post jsme tam v podstatě čtyři kandidáti (ještě Porte, Roche, Nieve). Já ale miluju výzvy a boj o tuto pozici pro mě takovou výzvou je. S těmi třemi ostatními kluky se už trochu znám a jsou to super kluci, kteří jsou mi sympatičtí. Opravdu se těším na to, jak spolu budeme občas trénovat a zároveň také zdravě soutěžit. Myslím, že nás to všechny zvedne nahoru. Věřím, že potom Sky bude vypadat podobně jako v roce 2012, kdy měl první dva cyklisty na Tour, na Dauphiné tři lidi v první šestce a kdy na každém velkém závodě jezdili v popředí.
Kdy by mělo být jasno o plánu závodů pro jednotlivé jezdce?
Tipuju, že až v listopadu, maximálně v prosinci. Sezonu bych ale nejspíš měl zahájit v Ománu, už jsme se o tom bavili i s Davem Brailsfordem, kterému jsem říkal, že se mi ten závod líbí. Ománské etapy mají velký potenciál, je tam vše ideální, super ubytování, dobré počasí a vyvážená skladba etap - tři rovinaté, jedna kopcovitá a jedna s dojezdem na kopec. Tam bych se mohl v týmu setkat i s Froomem.
Profipeloton 2014 očima Leopolda Königa
Cyklista roku: Alejandro Valverde Vzhledem k tomu, že jsem letos pochopil význam Tour de France, tak bych mohl říci i Vincenzo Nibali, protože Nibali přece vyhrál nejdůležitější závod. Ale protože si na druhou stranu myslím, že takové hodnocení není úplně spravedlivé, řeknu Alejandro Valverde. Ten vyhrál Andalusii v únoru, Valonský šíp v dubnu, byl čtvrtý na Tour v červenci, vyhrál San Sebastian v srpnu a dojel třetí na Vueltě i na mistrovství světa v září. To je velká vyrovnanost formy po celý rok. Skokan roku: Michal Kwiatkowski Je neuvěřitelné, co předvádí. Pro mě je Kwiatkowski závodníkem budoucnosti, bez ohledu na jeho výpadek při Dauphiné a na Tour. Teď to však nebude mít vůbec jednoduché, protože se na něj všichni budou najednou dívat úplně jinak. O tom by mohl vykládat Peter Sagan, na kterého bylo kladené před sezonou strašné očekávání. Sagan je výjimečný závodník a nyní podepsal možná nejlepší možný kontakt, jaký v profipelotonu existuje. Ale i když měl během Tour neuvěřitelnou výkonnost, nevyhrál tam ani etapu, protože ten tlak tak trochu nezvládal hlavou. |
