Jaké pocity nyní prožíváte?
Je to neuvěřitelné. Je to... Je to nádherné. Když jsme přijeli na první okruh po Champs-Elysées, bylo to neuvěřitelné.
Čekal jste, že na kostkách tu prožijete jakousi euforickou bolest? Bylo to skutečně takové?
Moc euforická nebyla, mě to na těch kostkách docela bolelo. Spadlo to přede mnou i za mnou, lidem padaly bidony. Bylo to těžké. Byla to dřina až do konce.
Čtěte v pondělní MF DNES: Velký rozhovor s Leopoldem Königem o debutu v Tour de France, o třítýdenní bolesti či o dalších ambicích v nejslavnějším závodě světa.
A samotný průjezd cílem Tour? Na co jste myslel?
Že jsem dneska fakt unavenej. Jsem na tom stejně jako loni v Madridu v cíli Vuelty. Poslední den už hlava vypne a tělu povolí. Je tam v koutku duše i radost a úleva, ale užiju si to až později. Přijde mi, že ten poslední den třítýdenní túry končím úplně hotovej. Všichni říkají, jak je poslední etapa pohodovou, parádní jízdou. Ale není to pravda. Je to bitva až do konce a není to vůbec jednoduché.
Na co se teď nejvíc těšíte?
Těším se na chvilku volna. Ty poslední tři týdny byly strašně složité, byla to má první Tour, potřebuju všechno vstřebat a probrat si teď Tour v hlavě den po dni, jak to všechno bylo. A odpočinout si, protože je to strašně psychicky vypjatý závod. Myslím, že lídr na celkové pořadí na Tour je jedno z nejvypjatějších povolání na světě. Všechny ty dojezdy na mokru, kdy musíte být vepředu a tlačit se, to je hrozný stres.
Na konci toho stresu jste však sedmým mužem Tour.
Na začátku jsem chtěl být do desítky a pak jsem spadl až někam do třetí desítky a vypadalo to všechno špatně. A dnes tu stojím sedmý celkově, což je vážně neuvěřitelné. Být sedmý na mé první Tour je pro mě hrozný příslib i závazek do budoucna. Už se těším na další práci - i na další Tour.
