UCI a WADA nakonec své odvolání ke Sportovní arbitráži stáhly. Je to také vaše vítězství?
Dopadlo to nejlépe, jak to mohlo dopadnout. Protože i kdyby nakonec Roman arbitráž vyhrál, mohlo by to pro někoho vyznít tak, že jsme druhou stranu přetlačili a že prostě jen neměla dostatek důkazů na to, aby ho potrestala. Ale takhle je naprosto jasné, že činovníci druhé strany vzali celé obvinění zpět, protože respektují, že je Roman čistý. To je ta nejlepší možná varianta.
Předpokládám, že se vás předtím dotklo, když funkcionáři UCI loni na podzim napadli důvěryhodnost rozhodčí komise ČOV, která Romana Kreuzigera očistila. Dokonce UCI na její verdikt víceméně reagovala zřízením vlastní nezávislé komise, která se napříště bude těmito případy zabývat.
Reakce UCI mě samozřejmě mrzela. Ale pro mne byly tehdy klíčové dva zásadní argumenty. Tím prvním byl můj rozhovor s profesorem Pavlem Kolářem, který je ošetřujícím lékařem Romana. Ten mi oznámil, že je ochotný dát za Romana ruku do ohně, že nikdy nic nebral. Řekl mi: Znám Romana, jak je opatrný, a poznám na něm, že nic nebral. A já Pavlovi v takových věcech životně věřím. To byl pro mě první významný signál.
A ten druhý?
Já ani zbytek ČOV jsme neměli žádný vliv na verdikt rozhodčí komise ČOV. Ale zpochybňování jejího rozhodnutí ze strany UCI mi nedělalo dobře. Proto jsem se při akci v Bangkoku sešel i s Brianem Cooksonem, prezidentem UCI, a šli jsme spolu na snídani. Vyprávěl mi o tom, jak přišel do cyklistiky a jak zde zažil všechny ty události kolem Armstronga, který každému tvrdil „Ne ne, nikdy jsem nebral“, ale potom se za milion dolarů přiznal Oprah, že dopoval. Cookson mi vykládal, že je ve funkci proto, aby cyklistiku očistil - dokonce i za cenu, že může dojít k nějakým justičním omylům. Na to údajně nemůže hledět, protože základem je očistit sport. Což je princip, se kterým nemusím souhlasit, ale v rámci jeho mise jsem ho chápal. Zároveň mi však také řekl, že naše komise rozhodla o nevině, aniž by se pokusila o fyzickou kontrolu sportovce a porovnání dosažených výsledků s jeho předchozími vzorky. A já si uvědomil, že v tom má pravdu.
Jiří Kejval
Tehdy se tedy začala rodit idea nechat Romana Kreuzigera otestovat na prestižní nezávislé klinice Mayo?
Přijel jsem do Prahy a řekl Romanovi, jestli by mu nevadilo, kdybychom provedli nezávislé testování. Byl ochotný udělat cokoliv, aby se očistil, takže s tím okamžitě souhlasil. Přemýšleli jsme proto, koho k tomu využít. Bylo nám jasné, že musí jít o organizaci a ne o osobu, protože osobu by každý zpochybnil. Ale ani žádná česká lékařská organizace není natolik věhlasná, aby její verdikt byl v rámci mezinárodního fóra nezpochybnitelný. Navíc jsme nestáli ani o žádnou evropskou organizaci, protože cyklistika je v podstatě evropský sport a v rámci Evropy existují velké tlaky.
Kreuzigerův tým zvažuje protiútok Stáj Tinkoff-Saxo zvažuje přejít do protiútoku. "Někdo za tohle musí nést odpovědnost," burcuje generální manažer Stefano Feltrin. celý článek |
A tak vaše cesta vedla do USA.
Z veslování se znám s docentem Tomášem Károu, což je Čech, který je zaměstnancem věhlasné Mayo Clinic v USA. Tak jsme je prostřednictvím pana docenta kontaktovali. Oni zpočátku hodně váhali, protože měli v minulosti špatné zkušenosti s tím, že byli jedním z hlavních partnerů Armstrongova projektu Livestrong. Nechtěli už mít s cyklistikou nic společného. Ale potom si řekli, že by to mohl být pro ně dobrý projekt, a po určitě diskusi se nám je podařilo přesvědčit. Romana si tam v lednu skoro na týden vzali a důkladně měřili, jak se chová jeho organismus normálně, jaký má defekt v rámci štítné žlázy, jak ho tento defekt ovlivňuje při extrémním zatížení, jak při dehydrataci. Obávali jsme se, že navzdory tomu všemu bude po skončení testování jejich vyjádření příliš vágní, něco ve stylu „možná, když, snad“. Ale to jejich vyjádření bylo naopak brutálně jasné. Řekli: Ano, na základě našich měření se jeho tělo chová takhle a takhle a není proto důvod domnívat se, že by v tom měly prsty nějaké jiné prostředky.
Právě tento argument mohl být při souboji s UCI a WADA klíčový?
Myslím si, že byl jedním ze zásadních. Bylo by přece ze strany UCI a WADA až trapné zpochybňovat závěry Mayo Clinic, která měla Romana týden na testování, zatímco všechno ostatní byly jen domněnky a nějaké analýzy panelu expertů, kteří v životě Romana neviděli. Myslím, že argument z Mayo byl tak silný, že UCI a WADA už potom do toho nešly a obvinění stáhly.
Roman Kreuziger při páteční tiskové konferenci
Domníváte se, že jste tím ukázali cestu i dalším českým sportovním svazům? Zhruba ve stylu: Pokud se vaše disciplinární komise nebudou cítit dostatečně fundované při složitých dopingových kauzách, předejte je raději rozhodčí komisi ČOV?
Ona to není vůbec levná záležitost. Ale my jsme to udělali i proto, že komise ČOV v čele s Petrem Koukalem mi napsala dopis a chtěla vědět, jak to vlastně celé je. My často řešíme například i problémy ohledně chování antidopingových komisařů směrem ke sportovcům, které se občas ocitá až na samé hranici únosnosti. Snažíme se tyto hrany obrušovat. A komise sportovců chtěla mít jasno i v tom, kde jsou hranice v rámci biologického pasu, protože ten parametr změny v rámci těchto hranic nikdy nebyl jasně vytyčen. Vnímali jsme to jako precedentní případ, který chceme řešit a který je pro nás důležitý. Že šlo o Romana Kreuzigera, tedy o slavného sportovce, bylo samozřejmě zajímavé, ale pro nás byl zajímavý spíše ten případ jako takový.
Takže může rozhodčí komise ČOV také v budoucnu řešit další podobné případy?
Určitě chceme ukázat, že nejen velké svazy v Německu, Británii nebo USA jsou schopny postarat se o své sportovce, pokud mají pocit, že dochází k bezpráví, ale že záleží především na vašem nasazení a na míře invence a odbornosti, kterou do toho vložíte. Pan doktor Šťovíček má za sebou už několikátý takový úspěch, v těchto věcech je velkým odborníkem. Stejně tak i Pavel Kolář je všeobecně známý a má nadhled. A docent Kára má pro změnu ohromný mezinárodní přesah a vliv.
Kdybyste tedy celou kauzu shrnul, řekl byste: Šlo o nesmírně poučný případ?
Za šest let v roli místopředsedy a předsedy ČOV to byl pro mě určitě největší případ, jaký jsme řešili. A má odezvu i v zahraničí. Byl jsem teď v sobotu v Lausanne (sídle MOV) a taková věc se hned rozkřikne. Stejnou reakci zažil Roman Kumpošt na zasedání FIS v Bulharsku. Všichni na to koukali, protože se stalo poprvé, že by federace stáhla obvinění. Vzbudilo to i velký respekt k naší diplomacii a podpoře. Čehož si ceníme. Boj proti dopingu je pro nás klíčový. Ale odsoudit nevinného člověka je v podstatě stejně špatné jako podpořit dopingového hříšníka. Pro nás je důležité být maximálně striktní ohledně dodržování dopingových pravidel, ale stejně tak se chceme postavit i proti honu na čarodějnice, pokud je někdo obětí.
