V minulé sezoně se mezi juniory pyšnil výhrami na prestižním Trofeo Citta di Loano, v královské etapě Závodu míru juniorů či dvěma etapami na Giro della Lunigiana, včetně časovky.
Přestup do Hagens Berman Axeon je nyní pro talentovaného vrchaře odrazovým můstkem do ještě vyšších pater. „Jednoho dne bych rád vyhrál závod Grand Tour,“ odhodlaně říká. „A HB Axeon je pro mě tou pravou cestou, abych se zlepšoval a stal cyklistou, jakým chci být.“
Že může být výborným cyklistou, všimli si už i manažeři předních stájí, včetně Patricka Lefevera z týmu Deceuninck Quick-Step.
Také sportovní ředitelé Quick-Stepu naznačovali, že za dva roky byste klidně mohl oblékat modrý dres jejich týmu. Co vy na to?
To se uvidí, podle výsledků, jak mi to půjde.
Během lednového soustředění v Calpe byli nadšeni, jak jste v kopcích ujížděl juniorskému mistrovi světa Remcovi Evenopoelovi.
Pokud chci jít do World Tour a nejvyšší ligy, musím být lepší, není jiná cesta.
Váš loňský velký rival už letos patří do kádru Quick-Stepu. Jaké pro vás bylo zase ho potkávat?
Já s ním problém nemám. A na Remcovi je trochu vidět, že si užívá, že už je profesionálem. Já jím jsem v podstatě taky, jen o třídu níž.
Mohli byste v budoucnu fungovat vedle sebe v jednom týmu?
Abych byl upřímný, myslím si, že by to nešlo.
A mohl byste v příštích letech na počátku vaší worldtourové kariéry pracovat v Quick-Stepu pro Enrica Mase, druhého muže z loňské Vuelty?
To by určitě šlo.
Takový nápad měl totiž Patrick Lefevere.
Mas je super člověk i super závodník, ale Remco tohle zatím nesplňuje. Osobní problém s ním žádný nemám, s každým se snažím vycházet dobře, ale i Remco má stejně jako já ještě dost velký kus práce před sebou. Sice dokázal v juniorech velké věci, jenže v profesionálech se všechno mění. Uvidíme, jak na tom oba budeme na konci této sezony.
Jak se vlastně zrodilo vaše pozvání na kemp Quick-Stepu?
V listopadu jsem dostal e-mail od jednoho z jejich trenérů. Kontaktovali zároveň i mého manažera. Ten už to potom dořešil všechno za mě a během 14 dnů mi přišla letenka.
Šlo jen o jedno soustředění, nebo by spolupráce měla být dlouhodobější?
Zatím mě pozvali jen na tohle soustředění, ale s týmem bych měl být v kontaktu i během sezony. Ještě bychom se měli vidět.
Je možné, že byste už letos za Quick-Step startoval i jako stážista?
To zatím neplánuju, mám hodně nabitý program s Hagens Berman, ti do mě vkládají veliké ambice a velká očekávání, tak musím držet vlajku svého týmu vysoko. Mým prvním velkým etapovým závodem bude v únoru Kolem Kolumbie (od 12. února).
Do Kolumbie se chystají i Chris Froome s Eganem Bernalem v barvách Sky, to bude zajímavé porovnání.
Přesně tak.
Šéfem vašeho amerického týmu je Axel Merckx, syn slavného Eddyho Merckxe. Co na to říkal, že si vás teď chtěl otestovat i Patrick Lefevere?
Oni se velmi dobře znají, náš tým má s Quick-Stepem úzký kontakt. Polovina týmu Hagens Berman je belgická, Axel je Belgičan, spousta našich trenérů a mechaniků taky.
Při kempu v Calpe jste jezdil s ostatními i šestihodinové tréninky?
Přesně tak, v podstatě jsem měl stejný program jako oni. Rozdělili se na dvě skupiny, klasikářů a vrchařů, a já byl přidělený do té vrchařské. Na to, že je teprve leden, mám už docela dobrou formu. Musím ji mít, jinak bych nemohl objet ten etapák v Kolumbii, který bude opravdu velmi náročný.
Na něm budete tak říkajíc vhozen do vody mezi profesionály.
Budu. Ale věřím, že si s tím dokážu poradit. Poslední etapa by měla být nejtěžší, zkusím v ní ukázat barvy týmu.
Jako lídr?
Ano, jako lídr týmu. Nepojedeme od začátku závodu na celkové pořadí, naše sestava není až tak zkušená, i když je v ní také Joao Almeida, který už má něco za sebou. Tým v podstatě bere Kolumbii tak, že ostatní budou během závodu skákat do úniků a já se budu spíše šetřit na tu poslední etapu, abych se v ní pokusil uviset s nejlepšími.
Když chcete už v únoru dojíždět v popředí, musel jste proto i pozměnit obvyklou přípravu?
To bylo docela náročné. Předchozí sezonu jsem dojezdil až koncem října a celý listopad jsem si musel dát volno, protože ta sezona byla vážně dost dlouhá. Ale už začátkem prosince jsem se začal připravovat a dolaďovat program na další rok. První část letošní sezony bude nejnáročnější, mám v ní spoustu závodů a hodně jich bude i s worldtourovými týmy. Všechno se bude pro mě měnit a půjde o velký skok. Až pak budu mít v létě mezi závody i týden, kdy si budu moci odpočinout a připravit se na další program.
Co vás tedy na jaře po Kolumbii čeká?
Tým mě nechce moc posílat na belgické klasiky, ale místo toho pojedu v březnu na závod Coppi e Bartali, který je pro mě výhodnější, jde o čtyři etapy a zvlněný profil, což mi vyhovuje. Potom se budu hlavně připravovat na Závod míru do 23 let (od 6. června), kde nastoupím za národní tým a musím zajet celkově do Top 5, abychom se nominovali na Tour de l’Avenir ve Francii, což je jeden z mých největších cílů této sezony. Proto musím být nejvíc připravený na Závod míru, protože tam se rozhodne, jestli se na Avenir dostaneme.
Už od 12. května má však váš americký tým v plánu také worldtourový podnik Kolem Kalifornie. Také tam s vámi počítají?
Ano, sestava ještě není přesně daná, ale i v Kalifornii bych měl být jedním z lídrů a pokusit se zabojovat o etapu.
To vás tedy během jediného měsíce prověří obtížná kombinace Kalifornie a Závodu míru.
Já vím, bude to náročné, i s cestováním. Ale musím plnit úkoly mého amerického týmu a zároveň i národního týmu, protože nejet Avenir by znamenalo velkou ztrátu. Je důležité, aby český tým Avenir jezdil. A divokou kartu nebo pozvánku tam asi nedostaneme, tu dávají spíš zemím jako Eritrea. Aby ten závod vypadal co nejvíc interkontinentálně, pozvou radši africké týmy než Čechy.
Vaše smlouva v druhodivizním týmu Hagens Berman je dvouletá. Co plánujete pak?
Tak ta smlouva je sice smlouva dvouletá, ale po roce se musí obnovit. Existuje nové pravidlo u neoprofesionálů, že taková smlouva může vypršet už po roce, i když máte podepsáno na dva roky. Buď vás mohou oni propustit nebo naopak vy můžete jít do World Tour týmů a nemusíte se vykupovat. Kdyby tedy měl někdo možnost odejít po roce do World Tour, nic mu nebrání. Tak to bylo u Jaspera Philipsena, který odešel do týmu Emirates. Také měl podepsáno na dva roky v Hagens Berman, ale tým ho po roce pustil výš.