Co bylo v porovnání s kvalifikací ve finále horší?
Těžko říct. Asi jsem si byl přemotivovaný. To nejspíš byla příčina. Nervózní jsem byl mnohem míň než včera. Ale asi jsem fakt moc chtěl.
V čem se ta přemotivovanost nejvíc projevovala? Při rozběhu?
Ano, nebyl to ten uvolněný běh, jaký by měl být. Musím se potom na prkně natahovat.
Spoléhal jste se tedy podobně jako v kvalifikaci na záchranu ve třetím pokusu?
Přesně to jsem si říkal: Že by se to mohlo i dneska zopakovat. Bohužel mi při něm fouklo do zad a přešlápl jsem.
Co vám před závodem radil trenér?
Ať to beru s úsměvem, že je pěkné už jen dostat se tady do finále - a ať si závod užívám. Ale člověka to trochu mrzí. Když už ve finále jste, tak byste čekal, že aspoň nějaký výkon předvedete - a ne 757.
Každopádně jde o obrovskou zkušenost, ne? Poprvé v životě jste skákal finále vrcholné světové soutěže a navíc před 50 tisíci diváků.
Myslím, že do budoucna by mi to mělo něco dát. Uvidíme, co si já sám z toho závodu vezmu. Příště by to mělo být určitě lepší.
Ve finále závodili tři Číňani. Jak moc to prospělo atmosféře?
Diváci jim hodně pomáhali roztleskáváním, ale jenom jim. Když jsme si tlesknul já, tak se jich ozvalo pár, ale nic moc.
Překvapili váš čínští dálkaři, že jsou v pořadí tak vysoko?
Trochu překvapili. Dobře se připravili, ale určitě jim pomohlo i to domácí publikum. Stejně jako mě v Praze při halové Evropě.
