„Bohužel, tohle je věc, která nejde ovlivnit a postihla všechny závodníky,“ říká Josef Černý. „Musíme se s tím smířit. Trénujeme dál, ale nemáme motivaci. Nevíme, na co se připravovat, kam trénink směřovat. Jen čekáme, co přijde. A víme, že až něco konečně bude, musíme být připravení.“
Kdy jste se vrátil do Česka?
V březnu jsem ještě byl ve Španělsku, odkud jsem letěl na Strade Bianche. To ale na poslední chvíli Italové zrušili. Tým mě tedy poslal na závody do Belgie, ale když už jsem byl na letišti, zavolali mi, že ty jsou taky zrušené, protože organizátoři nechtějí riskovat. Tak jsem se sbalil a dorazil do Česka těsně předtím, než se zavřely hranice. Na poslední chvíli se pak dostal domů i Honza Hirt (týmový kolega v CCC), stihl poslední možné letadlo z Barcelony do Prahy.
Kde konkrétně nyní trénujete?
Jsem u přítelkyně ve Vlčnově na Jižní Moravě. Mám tu u Luhačovic dobré terény nahoru - dolů. A minule jsem byl i na Pálavě.
Takže příprava v klasikářských terénech?
Přesně tak. Ale je to spíš udržovačka. Jak říkám, není zatím motivace do zátěžových tréninků. Občas je sice jedu, ale nemohu se teď úplně vymačkat, když vím, že sezona hned tak nezačne.
Nejdřív v červenci.
Což je až za dva měsíce. A kdo ví, jestli letos vůbec nějaké závody budou.
Dokud se ještě smělo závodit, povedly se vám v únoru skvěle etapy Kolem Murcie. Forma tedy byla výborná?
Po úvodních závodech v Austrálii jsem přiletěl do Evropy a cítil, že jsem na tom hodně dobře. Ani jet lag mi nedělal problém, hned jsem zase naskočil do tréninku. V Murcii jsem věděl, že mohu zajet dobrý výsledek. Tak jsem se snažil a povedlo se.
Váš výkon museli ocenit i šéfové týmu, ne?
Jo, najednou mi házeli do programu takové závody, jako je Strade Bianche, belgické klasiky, Kolem Katalánska. Když mám formu, tak abych ji dokázal prodat. Měl jsem dobře našlápnuto a vrcholem mělo být v květnu Giro.
Tam vás už v předstihu nominovali?
Ano, chystal jsem se na něj.
Navíc měsíc po Giru jste určitě chtěl na národním mistrovství v Opočně zabojovat o nominaci do olympijské časovky.
Právě. Měl jsem v plánu, že po Giru ještě zkusím udržet formu do mistráku. Až pak jsem si chtěl odpočinout, jet do Livigna, připravit se na druhou půlku roku a řešit podmínky na další sezonu. Letos mi končí smlouva a nemám zatím žádné informace z týmu, jak se to bude vyvíjet dál.
Tím víc vás musí mrzet, že tak kvalitní jarní program závodů nemůžete absolvovat.
To jo, byl jsem připravený, namotivovaný, měl jsem za sebou dobrý začátek sezony a chtěl ukázat, co ve mně je. A pak přišlo tohle - a já se jen vozím a udržuju. Je to teď celé takové nijaké.
Kdyby se uskutečnil ambiciózní plán UCI, který počítá od 29. srpna do 15. listopadu se třemi závody Grand Tour, bezpochyby byste se do nominace na jednu z nich dostal.
Asi jo, ale zatím si vůbec neumím představit, jak to vše budeme zvládat, kombinovat a objíždět. Teď navíc na internetu kolují spekulace o budoucnosti našeho týmu (obuvnická firma CCC údajně utrpěla během koronavirové krize tak velké finanční ztráty, že momentálně nedokáže tým patřičně financovat). Nemám to ověřené, nechci se k tomu vyjadřovat.
Z týmu vám na toto téma zatím nic neřekli?
Nic.
Už dříve se psalo, že všem jezdcům CCC dočasně snížili plat, stejně jako cyklistům v řadě dalších stájích.
Měli jsme všichni telekonferenci s panem Milkem (majitelem firmy CCC) a Jimem Ochowiczem, šéfem týmu. Říkali nám, že se budou snažit udržet worldtourovou licenci. Ale zároveň musí udržet firmu CCC v chodu, proto snížili náklady na tým na minimum. Domluvili jsme se tedy na snížení platů a teď čekáme, kdy se zase všechno rozběhne a budou i peníze na to, abychom mohli fungovat.
Platy vám snížili na avizovaných 30 procent?
Tak nějak to vychází, ano.
Máte aspoň příslib, že by peníze pro tým měly být do konce sezony?
Tím směrem se to odvíjí, ale nikdo nedokáže říct, jak to nakonec bude vypadat. Já se v tom nijak neangažuju. Teď jen komunikuju s mým týmovým koučem Markem Pinottim, jak mám trénovat, abych měl nějakou motivaci a morálku. Peníze mi zatím chodí, tak jsem v pohodě.
Co vám říká Pinotti?
V Itálii je stále zavřený doma, déle než měsíc. Povídal mi, že už to je na hlavu. Tak aspoň všechno kontroluje a plánuje, protože se už vyloženě nudí. Pořád si voláme, snažíme se navzájem motivovat, s ním i s dalšíma klukama z týmu.
Zatím tedy kouč nechce, abyste pomalu navyšoval intenzitu?
Ne ne, mám nějakou intenzitu jezdit dvakrát třikrát v týdnu, její navyšování budeme řešit, až se konečně něco dozvíme o termínech závodů. Jestli se uskuteční program, který vymýšlí UCI a budou tří Grand Tour hned po sobě, bude to pak pořádný frkot. Ale teď spíš jezdím objemy, intenzity přidám až měsíc před prvními závody.
Sezona je najednou jeden velký chaos, že?
To tedy je. Něco, s čím nikdo nepočítal, prostě nouzový stav. Nikdo nevíme, kdy a jak se v Česku úplně otevřou hranice a jak budeme cestovat na závody, pokud budou, jestli letadly nebo třeba vlakem. Stejně tak záleží i na tom, jak otevřou hranice jiné země. Odvíjí se to ze dne na den, těžko teď spekulovat, těžko něco domlouvat. Tak čekám, neutrácím, snažím se šetřit peníze.
Nakoupit jídlo a víc nic?
Jo, nakoupit potraviny, loudat se na kole a věnovat se přítelkyni, protože během sezony s ní moc nejsem. Tak jsme oba rádi, že můžeme nějaký čas strávit spolu. Až otevřou nákupní centra a obchod s obuví se zase obnoví, třeba to také s CCC zase bude lepší.
Šlapete stejně jako mnozí vaši kolegové i doma na trenažeru?
To mě vůbec neláká, abych pravdu řekl. Kdybych byl situaci jako kluci v Itálii, že bychom nesměli vůbec vyjíždět na trénink, donutím se jít na trenažer, ale takhle ne. Zvlášť když je venku tak pěkně. Vozím se zhruba čtyři hodiny denně, a za hezkého počasí si dávám i delší tréninky s nějakou tou zastávkou u okénka na občerstvení.
