Mistryně světa. Jak to zní?
Je to skvělý. Ještě před rokem jsem si říkala, že čtvrté místo je pech, mám jich hodně z olympiády a světových šampionátů. Ale dneska jsem si říkala, že bych ho považovala za velký úspěch. I proto jsem ráda, že to takhle vyšlo. Nikdy jsem si neuměla představit, že bych mohla někdy vyhrát mistrovství světa. Uspět tady je těžší než kdekoliv jinde. Když už jsem byla na trati úplně v kopru, vzpomínala jsem na lidi, kteří tady jsou a ženou mě, na rodinu, na všechny, díky kterým se mi daří a můžu dělat tyhle výsledky. Snad jim tenhle výsledek přinesl šťastné chvíle. Je to takový můj způsob poděkování.
Na podiu se na vaší tváři objevily i slzy.
Ještě teď nejsem schopná popsat, co se stalo. Myslela jsem tam, že se mi to jen zdá. Ale bylo to úžasné, splnila jsem si svůj hlavní cíl této sezony, je to absolutně úžasné.
Bylo výhodou, že jste jela takhle vzadu?
Určitě, bylo to moudré rozhodnutí našich trenérů. Každým kolem byla trať rychlejší. Jasně, je to horší z hlediska koncentrace, protože slyšíte, jak řve celá tribuna, když jednotlivé závodnice projíždí a kolikrát si necháte rozbourat tu svou koncentraci. Ale já si dneska připadala jako že jsem tam jen já sama. Nevnímala jsem, co kdo dělá. Snažila jsem se i přijít na start co nejpozději, abych se vůbec nerozptylovala.
Díky tomu jste ale měla perfektní informace o průběhu závodu.
Snažila jsem se soustředit na svou práci, ale měla jsem spoustu informací hlavně o Lauře, se kterou jsem jela o první místo. Věděla jsem, že na ni mám po druhé střelbě 10 vteřin, ale nemyslela jsem si, že bych to mohla udržet. Všichni víme, jaké má Laura ta svá poslední kola, běhá rychle jako kůň.
Když jste dostala první zprávu o tom, že závodíte o první místo s Dahlmeierovou?
Už v prvním kole. Zdálo se mi, že si pořád nechávám rezervu, abych pak vydržela ta další dvě kola. Snažila jsem se jet hlavou, protože jinak bych dostala v posledním kole hlavně od Laury hrozný náklep. Pak mě příjemně překvapilo, když na mě volali, že jedu skvěle a vedu o dvě vteřiny. To mě hrozně povzbudilo. Říkala jsem si, co to asi udělá, až opravdu pojedu plné kramle.
Udělalo se to, že jste vyhrála. Co se změnilo oproti minulému roku, kdy jste na medaili nedosáhla?
Ráda bych řekla něco pozitivního. Možná jsem toho loni moc očekávala a pak byla čtvrtá. Měla jsem hodně bramborových medailí, jak říkáme u nás v Česku. Teď jsem neměla žádné očekávání, snažila jsem si závody užívat a možná mi právě to pomohlo.
Proběhla nějaká speciální psychická příprava?
Možná nejsem tak profesionální. Jsem víc v pohodě, víc času trávím s manželem. Za to jsem šťastná, protože se cítím víc jako člověk.
Proč si myslíte, že jste vyhrála právě vy? Co rozhodlo?
To nevím, má to asi mnoho důvodů. Jedna z věcí je podpora fanoušků, pak skvělé lyže a za třetí to, že jsem byla dost silná. Byla jsem absolutně soustředěná na každý metr. Důvodem jsou určitě i mí rodiče. Já totiž nemůžu trénovat jako ostatní, jsem líná. Takže i díky nim jsem teď tady.
Manžel Petr říkal, že jste ho požádala, aby stál ve finiši. Proč?
Ani nevím. Dneska to byl speciální a trochu zvláštní. Nevím, na co jsem před závodem myslela, protože jsem byla absolutně koncentrovaná. Ale chtěla jsem pak být v cíli co nejdřív to jde, protože tam Petr stál. Je krásný ho tady vidět, protože je to pro mě nejbližší člověk. To, že se mi takhle daří, za to může z velké části on. V posledním roce s ním trávím daleko víc času a on mě dělá šťastnou. Největší výhra, kterou zatím mám, je on.
Jak jste se vyrovnávala s tlakem, který na vás byl v posledních měsících kladen?
Přemýšlet o tlaku není dobrá taktika. Lepší je být free a užívat si každý moment, každý metr, každý terč. Všechno je pak jednodušší.
Maminka vám prý v mládí říkala, že se chováte jako mistryně světa. Už vám to říkat nemůže...
(Zasměje se) V takovém tom telecím období jsem často byla drzá, vyskakovala jsem si na rodiče. A máma mi právě tohle říkala – až budeš mistryně světa, tak si takhle vyskakuj. Chachacha. Ne, je mi líto, že se mnou měli naši takové trápení. Snad mě to, co mi v mládí říkali, namotivovalo k tomu, abych se jednou tou mistryní světa stala.
Teď už vám ve sbírce chybí jen olympijské zlato.
Je to tak.
Uděláte pro něj všechno?
Rozhodně.
Chystáte nějakou oslavu? Bude oslava?
Možná proběhne jen nějaká malá party.
Pivo už jste na podiu ochutnala...
No, to byla spíš pěna, ani jsem se moc nenapila. Ale plzeň by byla lepší, co si budeme říkat.
