K titulu juniorské mistryně světa a k juniorskému světovému rekordu v chůzi přidala rovněž bronz z mistrovství Evropy žen. Na kole skončila druhá na republikovém šampionátu na silnici. A v běhu se stala nejlepší Češkou při pražském půlmaratonu.
O start na mistrovství světa cyklistů vás v září připravily zdravotní důvody. Co se stalo?
Bohužel jsem začátkem září onemocněla. Byla to nějaká angína, dostala jsem antibiotika. Což mi zabránilo připravit se na mistrovství světa cyklistů. Než začalo, sice jsem se uzdravila, ale můj organismus byl příliš oslabený. Tak jsme se po nepovedené běžecké Grand Prix v Praze rozhodli sezonu ukončit.
Na Grand Prix vám v cíli museli pomáhat i lékaři. Byl to váš letos nejvíc protrpěný závod?
Byl. Měla bych asi víc poslouchat své tělo. Už před startem jsem se tehdy necítila dobře, neměla jsem asi vůbec startovat. Pak jsem závod dost protrpěla. Zpětně je to pro mě ponaučení.
Mohla se na nemoci podepsat i náročná a dlouhá sezona?
Samozřejmě, když je organismus unavený, je náchylnější k onemocněním. Mohlo to sehrát nějakou roli. Ale tím, jak jsem nakonec sezonu ukončila dřív, jsem si aspoň trochu odpočinula. Byla jsem v lázních, na dovolené a teď mám zase chuť zase do přípravy. Jedno soustředění je za námi, pět před námi, těším se.
Vzhledem k tomu, že jste známa tím, že bez pohybu nevydržíte ani pár dnů, tak si neumím představit, jak ten váš odpočinek v lázních a na dovolené vlastně probíhal.
No, musím říct, že jsem se úplně neudržela. V lázních jsem každý den taky trochu sportovala. A na dovolené jsme byli v Římě, ten je tak nádherný a úplně mě pohltil, že jsem na sport ani nemyslela.
Na druhou stranu projít Řím je do jisté míry taky sportovní výkon, ne?
To se mi právě hrozně líbilo, že se tam dá všechno projít pěšky.
Když jste mistrovství světa cyklistů sledovala jen u televize, jak vám bylo?
Nejdřív mě to hrozně mrzelo, protože jsem se tam celý rok dost těšila. Tým mě na šampionát připravoval, měli jsme nasmlouvané sponzory i nové tretry. Ale když jsem potom viděla, jak ten hromadný pád zasáhl větší část pole, řekla jsem si: Třeba jsem měla i štěstí v neštěstí.
Také v příští sezoně budete kombinovat atletiku s cyklistikou?
Ještě nemáme úplně přesný plán, ale každopádně bych se chtěla zúčastnit atletického mistrovství Evropy do 23 let a mistrovství světa v Pekingu, což bude hodně náročné. Tak uvidíme, jestli mi zbudou síly a dokážu se připravit i na podzimní mistrovství světa v cyklistice.
To bude i nominačním závodem na olympijské hry v Riu.
Přesně tak. Musíme to moc dobře zvážit. Letošní sezona byla neuvěřitelně náročná a ta příští bude stejně náročná, ne-li víc. Ale snad jsou tři vrcholy v mých silách.
V Lounech jste se nyní stala členkou nového ženského cyklistického týmu. Což je další motivace?
Určitě. Jde po dlouhé době o první český ženský cyklistický tým, budou v něm se mnou například i sestra Eliška a zkušená reprezentantka Martina Růžičková. Na tu spolupráci se moc těším.
Které cyklistické závody byste měla absolvovat?
Určitě pár Českých pohárů, protože bych se potom ráda zúčastnila mistrovství republiky na silnici, kde mám obhajovat letošní 2. místo. A před ním potřebuji i nějaké závody na získání zkušeností. Uvidíme, kolik toho bude v mých silách.
Sestra Eliška letos začala závodit na dráze. Jak jí to jde?
Myslím, že jí to hodně prospívá, odpočinula si tak od určitého atletického tlaku. Pan Vršecký, který se jí věnuje, je obrovskou osobností české cyklistiky a neuvěřitelně Elišku podporuje. Teď zkouší i závody v cyklokrosu, ale spíš bych ji viděla na té dráze.
V atletice bude v příštím roce vašim cílem i boj o účast na halovém mistrovství Evropy v Praze?
Už jsem avizovala, že bych tam ráda startovala a pokusila se o běžecký limit na trojce. Teď jsem byla na Šumavě na soustředění s Honzou Pernicou a absolvovala tam pár běžeckých tréninků. Rozhodně to nebyla taková sranda, jak jsem si myslela. Nebudeme se na halu a běh speciálně připravovat, protože to bychom tak mohli narušit i přípravu na léto, které je pro mě stěžejní. Přece jen hala není tak důležitá, i když je Evropa doma. Ale pokud splním limit i z toho nespeciálního tréninku, moc ráda se v Praze ukážu.
Pro letní mistrovství světa v chůzi jste si pak stanovila jaký cíl?
Chtěla bych zopakovala umístění z Moskvy a skončit do první osmičky - a třeba i to 7. místo z Moskvy vylepšit. Připravím se na 100 procent, ale těch okolností, které mohou závod ovlivnit, je strašně moc.
Letos se v Pekingu, dějišti šampionátu, běžel maraton ve velkém smogu, většina maratonců měla při něm roušky. Co si o takových podmínkách myslíte?
Mně letos závodění v Číně taky úplně neprospělo. Není vůbec dobré startovat v takových podmínkách, ale v té chvíli to bude pro všechny stejné. Tak uvidíme, jak se s tím kdo dokáže popasovat.
