Jak se vám to povedlo?
Myslím, že podmínky se dnes směrem k zadním číslům dost zlepšovaly, sníh byl hodně ujetý a líp to jelo. Mám radost ze střelby (1+0), že jsem to konečně prolomila.
Potvrdila jste si, že to jde.
Snad jo, snad jsem na dobré cestě.
Bylo složité nabudit se po štafetě?
Trochu jo. Byla jsem z ní zklamaná a smutná. Hlavně ze sebe, protože to trestné kolo se ve štafetě nejezdí.
Ale ostatní české biatlonistky vás uklidňovaly, že se nic neděje, že jste mladá, že šlo o vaši premiéru.
Jo, další holky byly na mě hodné.
Bylo teď jednodušší střílet jen za sebe?
Určitě. Spadlo to ze mě. Nic jsem od sebe nečekala a říkala jsem si, že když se stane zázrak, postoupím do stíhačky. A stalo se.
Co jste si pomyslela po nule vestoje?
Snažila jsem se dál jet, co to dá. Ale pak už mi dost došlo. První kolo jsem předtím jela rychle, v tom jsem si usmyslela: Všechno, nebo nic, tady není čas na odpočívání, svěťák je jiná liga. Tak jsem to zkusila napálit a nakonec to docela dobře dopadlo.
Povzbudily vás po stojce informace, že jste průběžně ve třetí desítce a jedete si pro body?
Ty byly příjemné. Jen jsem si zároveň říkala: Nesmím úplně vytuhnout, abych se moc nepropadla.
Teď vás čeká první stíhačka ve Světovém poháru. S čím do ní půjdete?
Budu se snažit s ostatními udržet a neztrácet ve střelbě. Uvidíme, co z toho nakonec vzejde.
Jak ráda máte čtyřpoložkové závody?
Moc ne. Čtyři položky, to je na mě moc střelby.
Po štafetě jste vykládala, že se radši chcete vrátit zpět do nižších soutěží. Teď toto tvrzení přehodnotíte?
Asi ne. Tady je to super, ale v nižších soutěžích mám zase víc klidu a můžu se soustředit sama na sebe, nevnímat tolik lidi okolo. I když on to vlastně ani sestup dolů není. Čeká mě mistrovství Evropy juniorů. Až se vrátím z Ruhpoldingu, hned jedu na přípravu. Taky v juniorské kategorii jsou holky, co umí dobře zajet ve svěťáku. A po juniorské Evropě přijde juniorský svět. Není moc čas zkoušet něco jiného.
Šéftrenér Rybář během týdne naznačil, že ještě před juniorským světem v Osrblie byste mohla stihnout start na dospělém šampionátu v Hochfilzenu. Skloubit se to dá.
To nevím. To je předčasné.
Jaké zkušenosti jste nabrala v Ruhpoldingu?
Hlavně celou tu atmosféru kolem, ve které je vážně mnohem obtížnější se soustředit. Tady se musíte víc uzavřít do sebe.
Odměníte se za první pohárové body?
Mám růžové hůlky! Ty jsem předtím neměla. Dostala jsem je od Toma Žídka (šéfa servisu) už před štafetou. Chtěla jsem je pak po štafetě vrátit, že si je nezasloužím. Tak snad si je teď můžu nechat. Vždycky jsem říkala, že bych je strašně moc chtěla. Všechny naše holky ze svěťáku je mají, tedy kromě Verči Vítkové, která používá jiné hole.