Biatlon může být krásný i zrádný. Dnes byl pro vás zrádný?
Ano, stíhačka se vyvinula v můj neprospěch, ale o tom sport je, v tom spočívá i krása biatlonu, že jednou můžete být nahoře a pak dole. Dnes byla střelba klíčová a já s ní od první položky bojovala. Postihla mě chyba z nástřelu, proto jsem při první ležce měla všechny rány dole (a tři letěly mimo terče). Pak jsem to přecvakala a druhá ležka už byla v pohodě a čistá.
Zato poslední stojka, na které jste ještě mohla zabojovat o první dvacítku, opět nevyšla. Opět přišly tři chyby.
Na té jsem pro změnu moc spěchala. Věděla jsem, že se můžu opřít o rychlou střelbu, ale tahle byla moc rychlá. To mě strhlo výsledkově dozadu. Ani běžecky jsem na to tentokrát úplně neměla, protože ve sprintu jsem se vydala z plných sil a dneska jsem cítila, že je na rozdávání nemám.
MS v biatlonu 2020 v AnterselvěSpeciální příloha iDNES.cz |
Na startu jste se usmívala. Užívala jste si, že vybíháte z třetí pozice po sprintu, nebo se za tím úsměvem skrývala nervozita?
Vůbec ne. Samotnou mě překvapilo, že nejsem vůbec nervózní. Celý den jsem si krásně užila, třeba i při nástřelu, když nám tu pustili písničky Boney M, což mi připomnělo mládí, kdy jsme jezdívali na dovolenou a poslouchali Boney M, já znám všechny jejich písničky. Měla jsem pohodovou náladu. I když jsem přijížděla na první položku, tak jsem nebyla nervózní. Čekala bych, že se tam začnu klepat, ale ne. Myslím, že vzhledem ke všemu, co jsem tu od pátku prožila, jak to na mě bylo rychlé a jaký byl tlak z různých stran, tak jsem to ustála docela dobře. Takže nelituju, že se mi potom dnešní závod nepovedl. Užívala jsem si ty dny.
Evidentně se z výsledku nijak nehroutíte. Berete tedy poslední dny i jako dobrou zkušenost?
Nevím. Je krásné získat medaili, ta je pro mě něčím, o čem jsem ani nesnila. Beru to tak, že ji mám, ale jak jsem říkala, nebude to trvat věčně. Pořád stojím pevně nohama na zemi. Nemusím se loučit s biatlonem, ten sport mě baví a jednou budu moci říct, že jsem si ho užila - a budu moct jít dál. Takhle to vidím.
Co vás dnes napadlo po první pokažené střelecké položce a sestupu na 28. místo?
Že to trestné kolo je strašně dlouhý a že budu pak ztrácet i na trati, protože tady po trestném kole není čas na odpočinek. Jede se sice po rovině, ale ztrácíte. Věděla jsem, že mě to potká.
Celkově jste měla nejrychlejší střelbu ze všech aktérek stíhačky. Co tomu říkáte?
Úplně ze všech? To není dobře.
Není?
Bylo by to dobře, kdyby ta střelba byla dobrá.
Přesto, je rychlá střelba něčím, na čemž chcete do budoucna stavět?
To ano. I když se podívám zpátky na své výsledky v minulosti, tak vždycky, když jsem střílela rychleji, střílelo se mi líp. Říkají mi sice, ať si radši počkám, nebo že musím udělat všechno precizně, ale jakmile to dělám, tak víc přemýšlím a míň se trefuju. Nemusím střílet jako kulomet, ale jakmile střílím v tempu a rychleji, víc si věřím, Rychlost střelby mi dodává trošku sebevědomí. Ale dnes jsem nechtěla být nejrychlejší střelec, ale přesnější střelec. Dnes na tu statistiku až tak pyšná nejsem, uvítala bych míň trestných kol.
Máte rychlost v nátuře?
Čas při střelbě vůbec nevnímám, nevím, jak jsem rychlá nebo pomalá. Ale něco mě tam žene. Sama si úplně neumím pomoci, abych zpomalila, protože jakmile začnu zpomalovat, rány najednou déle najíždím, déle se na ně snažím zaměřit a o to víc se u toho začnu klepat. Střelbou se dá dohnat hodně, je to vidět u chlapů. Já jsem k tomu přišla asi jako slepý k houslím, od začátku u biatlonu jsem neměla problém s rychlostí.
Ve vytrvalostním závodě v úterý na střelnici přece jen zpomalíte, když v něm bude za každou chybu trestná minuta?
Jo, budu se snažit trefit. Je to střelecký závod a já s ním nemám nejlepší zkušenosti, nedosáhla jsem v něm na dobré výsledky (nejlépe 32. v Anterselvě v roce 2017 a 33. loni v Canmore). Tady se mi ale trať líbí, hodně mi sedí a i s příjezdem na střelnici se umím poprat. Určitě budu v úterý při střelbě víc precizní. Dneska jsem fakt hodně spěchala, obzvlášť při poslední položce.
Je příjemné, že coby medailistka ze sprintu už máte jistý i závěrečný hromadný závod?
Samozřejmě. Došlo mi to, až když mi to někdo oznámil předevčírem po antidopingovém testu. V sezoně jsem zatím měla až neskutečné štěstí, že jsem pokaždé v hromaďáku mohla startovat, protože dvakrát jsem se do něj dostala jen jako náhradnice a vždycky díky Švédkám. Když jsem v něm ve Francii skončila jedenáctá, Švédi mi říkali, že jsem ho od nich dostala k Vánocům. Mám radost, že tady jsem si ho vyjela úplně sama. Zvlášť když na mistrovství světa je masák na ještě vyšší úrovni, než jsem dosud zažila.
Jak na bronzovou medaili ze sprintu zatím reagovalo vaše okolí?
Všichni jsou na mě milí, i ze světového pole závodnic. Chodí mi gratulovat také trenéři z cizích států. Vážím si toho. Jsem spokojená s tím, co jsem tu dokázala, a snažím se i nadále si udržet tuhle dobrou náladu.
Kdo vás s gratulací nejvíc potěšil?
Třeba Doro (Wiererová) za mnou přišla. Spousta biatlonistů je fajn a čím víc žijí na jihu Evropy, tím jsou víc otevření, to pak i srdce víc plesá. Ale také Tiril (Eckhoffová) a Noráci jsou moc fajn, možná i kvůli propojení s Egilem (Gjellandem), ti mi také blahopřáli. Nebo dneska za mnou přišly Němky. Pořád má ta medaile odezvu, což je krásné.
Jen hlasatel na stadionu vám stále komolí jméno.
No jo, skoro nikdo ho ještě neřekl dobře. Tady v Itálii se to láme. Na severu Evropy jsem Šarvátová a čím víc jsme na jihu, jsem pro ně Čarvátová. Jen Švýcaři mé „ch“ zvládají. Je to s tím mým jménem těžké. Ale když táta závodil v Itálii v orienťáku na běžkách, hlásili ho pro změnu Romano Čarváto.
V pondělí bude na šampionátu v Anterselvě na programu volný den. Co vás během něj čeká?
Vůbec nevím. Myslela jsem si původně, že vytrvalostní závod se jede ve středu. Až dneska jsem zjistila, že máme jen jeden den volna, z čehož jsem byla trochu zklamaná. Budu se snažit co nejlíp zregenerovat, ale určitě dojde i na lehké projetí. Dnes jsem se byla po závodě vyjet u zdejšího jezera, to vám dodává energii samo o sobě. Na regeneraci je lepší, když má člověk dobrou náladu a myšlenky.