V Ostravě se utkají čtyři kontinentální výběry: Evropa, Afrika, Amerika a Asie/Pacifik. Za každý výběr nastoupí v disciplíně vždy dva atleti, přičemž pro Evropu bude kvalifikací srpnové mistrovství Evropy v Berlíně.
Kdyby se odtud neprobojovali do evropského výběru alespoň tři Češi, má navíc Česká republika coby organizátor soutěže k dispozici pro své závodníky divoké karty.
Zároveň se přední čeští atleti při propagaci této akce stali i ambasadory jednotlivých výběrů. Špotákové připadla Asie s Oceánií.
Budete tedy aktivní účastnicí Kontinentálního poháru alespoň jako jeho ambasadorka?
No jako závodnice se ho nejspíš účastnit nebudu, ale rozhodně bych u toho chtěla být jako ambasadorka i fanynka - a fandit v Ostravě jak „své“ Asii, tak našim zástupcům a Evropě.
Říkáte, že NEJSPÍŠ závodit nebudete. Existuje tedy i nepatrná možnost, že byste to po porodu stihla a využila divokou kartu?
Tak tyhle šance vůbec nedovedu odhadnout. Minule jsem měla Janečka na konci května a závodila potom v půlce září, jenže tehdy to bylo na akci, která zdaleka nebyla tak velká. Stihnout Kontinentální pohár by bylo velmi složité, i když vyznávám heslo „Nikdy neříkej nikdy“. Termín porodu mám až v červenci. Spíš se vidím v roli fandící Báry. Přijedu do Ostravy s miminkem a s Janečkem a budeme povzbuzovat.
Jak se vám zatím v průběhu těhotenství daří?
Zatím jsem v pohodě a užívám si tu chvilku klidu, než všechno vypukne. Břicho i kila mám adekvátní času.
Ještě si dopřejete občasné pohybové aktivity?
Jezdím na kole a na koloběžce, to ještě jde, ale nic víc, nejsem blázen.
A co stravování? Přece jen se s jídlem krotíte, aby byl potom váš návrat do závodů jednodušší?
Ani ne, docela si dopřávám a nijak to nehrotím. Hlídám si ta kila zhruba podobně jako při prvním těhotenství. Tehdy jsem se jich po porodu rychle zbavila, tak by to i tentokrát mělo jít dobře.
Když nemusíte denně trénovat, užíváte si život jinak než obvykle?
Jo, užívám si spousty výletů s Janečkem. Jezdila jsem s ním na ně i dřív, ale vždycky třeba až po tréninku na soustředění, jen na hodinku - a ještě jsem z toho byla unavená. Teď mám mnohem víc času a byli jsme ledaskde.
Kde například?
Dvakrát v Rakousku na horách, naučili jsme Janka lyžovat. Takovou akci jsem předtím vůbec neměla šanci podniknout. Nebo jsme vyrazili do Itálie na kolo. Ty výlety mi potom zase budou trošku chybět. Protože když děláte profesionálně atletiku, jste rád, že máte volnou neděli a že si během ní aspoň trochu odpočinete. Na to se úplně netěším, až zase budu ta unavená máma, protože právě teď taková nejsem a jsem docela aktivní, Jankovi se hodně věnuju a je to na něm vidět.
Už ví, že jeho sourozenec bude kluk?
Ví, nijak jsme před ním netajili, jestli to bude kluk nebo holka. Jsme sportovní rodina, budeme mít dva kluky, tak to má být. Těšíme se. Janeček je teď takovej citlivej, stará se, napomíná mě, že nemám pořád popobíhat.
Necháváte si otevřenou také možnost, že byste se třeba už vůbec do závodů nevrátila?
Já se určitě chci zkusit vrátit. To je moje momentální představa. Říct, že to nakonec nešlo, mohu vždycky. S tím, co jsem už dokázala, by to asi každý pochopil. Olympijské Tokio je pro mě tak velkou motivací, že se o něj chci pokusit, ale nejsem ani tím typem, který by všechno lámal přes koleno. Povaha mého mateřství se poněkud stupňuje a určitě se ještě vystupňuje, když to mé štěstí bude dvojnásobné. Tak nevím, co vše budu ochotná obětovat na úkor dvou dětí.
EUFORIE. Barbora Špotáková slaví zlato na loňském mistrovství světa v Londýně.
Necukalo to s vámi při přenosech z prvních mítinků Diamantové ligy, že byste si zase hodila?
Sleduji ty závody, samozřejmě. Výkony holek oštěpařek byly docela dobré, ale zase nic senzačního. Jsou to pořád výkony, které by pro mě měly být dostižitelné. Sleduji samozřejmě i Nikol Ogrodníkovou, které se teď docela daří. Jsem zvědavá, jak se jí povede v sezoně. Já měla vždycky zásadu nepřepálit začátek a postupně gradovat formu. Doufám, že to u ní bude podobné. Hází vyrovnaně, mohla by být stabilní. Jakmile jste stabilní za 61 metrů, může vám to na velké akci ulítnout i na 65 metrů.
Když budete na Kontinentálním poháru ambasadorkou týmu Asie - Pacifik, jaký máte osobní vztah ke kontinentům, které do vašeho týmu spadají? Hned mě napadají města Ósaka, Peking a Tegu, vaše zlatá olympiáda a úspěšné šampionáty.
Přesně. Ósaka, Peking, Tegu, to jsou velmi příjemná místa, kde se mi dobře závodilo. Také asijská filozofie je mi blízká, například jejich respekt k seniorům a to, jak se tam k sobě chovají. Naopak v Austrálii jsem nikdy nebyla.
A co asijská kuchyně?
Docela mi sedí. Teď v těhotenství si ji tedy moc nevychutnávám, ale jinak je moje oblíbená.
Tým Asie/Pacifik sice bude v Ostravě náležet spíše k outsiderům, ale speciálně ve vaší disciplíně se Čínanka Liu a Australanka Mitchellová řadí mezi favoritky. Letos zatím vévodí tabulkám.
To ano. Zrovna oštěp žen by měl být na Kontinentálním poháru velmi zajímavý. Dokazuje to, že atletika je všude. Vzít si oštěp a boty si může zkusit každý, na tom není nic tak těžkého. Číňanka i Kathryn Mitchellová jsou už stálicemi. Nejsou to žádné dorostenky, patří k favoritkám dlouhodobě. Kathryn to má takové zvláštní, má sezonu mnohem delší než my. A také měla problém, že když se ocitla pod velkým stresem, nikdy nebyla schopná své schopnosti prodat. Loni na mistrovství světa v Londýně byla jednou z favoritek, měla formu a vyhořela jak papír. Byla z toho úplně zlomená. Ale jinak hází dobře. Už dlouho trénuje s Uwe Hohnem a je dobře připravená i technicky, oštěpem doslova žije.
Na rozdíl od ní jste v nejdůležitějších závodech roku takřka vždy dokázala vlastní hlavu ukočírovat. Jak jste to dělala?
Asi mám fakt ráda i tu nervozitu. Je zajímavé, že čím větší ta nervozita je, tak se najednou absolutně zklidním. Vyhecované situace mi sedí. Nejen ve sportu. Jakmile jde o nějaký průšvih, taky se zklidním a umím se zkoncentrovat. Nikdy jsem sport neměla jako první a poslední v životě. Jsem schopná si říct: Vždyť jde jenom o sport, o nějaký závod, nejde o život. Studovala jsem vysokou školu. Že budu profesionální sportovec jsem si řekla v šestadvaceti letech. I tohle sehrálo roli.
Příprava na Kontinentální pohár? Světové hvězdy budou suplovat školáci |
Pokud se ještě vrátíme k závodům v Asii, tak na světovém šampionátu v asijském Dauhá 2019 a na olympiádě v Tokiu 2020 byste mohla kariéru i završit, ne?
Kéž by. Nebylo by špatné loučit se v Tokiu, když už jsem teď patronka Asie. Olympiáda tam bude určitě nádherná, tím jsem si jistá. A v Dauhá na mistrovství světa 2019 sice bude vedro, ale pro mě je dobré, že šampionát se uskuteční až v říjnu, v říjnu se mi dobře závodí. Ale kdo ví, jak to všechno bude. Jsem hodně pověrčivá, musí ještě hodně věcí klapnout.
Na minulém Kontinentálním poháru v Marrákeši jste startovala. Jaké vzpomínky jste si tehdy odvezla?
V Marrákeši jsem měla smůlu, že na stadionu pro 50 tisíc diváků byli asi tak tři lidi. V Ostravě dokážeme pravý opak, vždyť už je prodáno tolik vstupenek. Přijedou ti nejlepší z nejlepších, navíc Ostravu znají z Tretry a budou se sem těšit. Půjde o výjimečnou akci, nikdy nepořádanou v naší zemi - a zároveň o koncentraci světové elity ve velmi krátkém čase, což nezažijete ani na žádném mítinku. A že závodíte za kontinent a tvoříte jiný tým než obvykle, je pro diváky i závodníky unikátní záležitost.
Jste přesvědčená, že jednotlivé kontinenty bude reprezentovat opravdu absolutní špička?
Věřím tomu, že nejlepší atleti přijedou. Velkou motivací jsou i prize money. Atletika není tenis, neplatí u nás, že když vyhrajete závod, můžete si za prémii postavit barák. Kontinentální pohár je velmi zajímavá finanční motivace, které se žádný atlet nezdá. Třicet tisíc dolarů za vítězství je pro atlety strašně moc. To je důvod, proč sem lidi hlavně přijedou. Ale je to dobře, že jsou takové prémie, diváci budou mít záruku, že ti nejlepší tady uvidí.
