Když naposledy, v roce 2012, házela na Zlaté tretře, byl z toho výkon roku, rekord mítinku a hlavně vítězství nad Marií Abakumovovou, dlouholetou a tvrdou soupeřkou z Ruska. „Krásný pocit,“ radovala se tehdy závodnice pražské Dukly.
Tolik se toho od té doby událo... Světová rekordmanka v srpnu podruhé vyhrála olympiádu, další rok porodila syna Janka, následně se vrátila na vrchol a minulou sezonu, navzdory jarním zdravotním trablům, dobyla i poslední zbývající trofej – titul mistryně Evropy.
To hlavní a tehdy hodně nečekané však přišlo loni na podzim, kdy ke svému konci dospěla spolupráce Špotákové a jejího trenéra Jana Železného, trojnásobného olympijského šampiona.
A v úterý oštěpařská královna odstartuje sezonu, které předcházela soukromá příprava. „Mám motivaci ukázat, že to sama zvládám,“ řekla 33letá atletka.
Je to takto snazší, nebo naopak?
Každá varianta má svoje. Těžší bylo, že jsem se musela učit si plánovat trénink a psát si ho, nejít trénovat z voleje. Ale pro mě bylo plus, že jsem byla pánem svého času, že jsem se mohla řídit časovým programem Janečka a nemusela se ohlížet na skupinu. To bylo to zásadní, proč jsme se na změně domluvili.
„Snažím se udělat maximum, abych byla na Tretře ve formě, odpočatá, natěšená.“ |
Nezalitovala jste někdy odchodu?
Opravdu ne. Jsem individualistka, mám malého kluka a starostí víc než dost. Na trénincích jsem se naopak dokázala absolutně zkoncentrovat, byly kratší, intenzivnější, protože jsem neprokecala spoustu času kolem. Zabrala jsem v jednu chvíli a to mi vyhovovalo. Snad jedinkrát jsem zalitovala.
A to?
Když jsem v Nymburce viděla tréninkové skupiny, jak si jdou zahrát volejbal. Já si ho sama nezahraju.
Do jaké formy jste se o samotě dostala?
Do dobré a tréninky tomu odpovídají. Jsem na tom přibližně stejně jako v minulých letech, nejde o extrém do minusu ani plusu, což je dobrá zpráva. Snažím se udělat maximum, abych byla na Tretře ve formě, odpočatá, natěšená, protože párkrát se mi v minulosti stalo, že Tretra byla třeba třetí čtvrtý závod a pak se mi tam nevedlo. Jdu s kůží na trh a co hodím, za to si můžu sama, připravovala jsem se celý rok sama.
Celou dobu?
Když nebereme čtyřnohého parťáka... Na většině soustředění byla máma, někde přítel Lukáš, ale na Tenerife, tom nejdůležitějším soustředění na konci března, jsem byla s mladými oštěpaři a jejich trenérem Petrem Běhounkem. Po sezoně zhodnotím, jestli to bylo dobře, nebo špatně. Důležité ale je, že metry jsou stejné jako v minulých letech.
Zvykla jste si dívat se na sebe trenérským okem?
Musela jsem se to naučit. Hlavně je důležité, že si musím psát trénink dopředu. A ne týden, ale měsíc předem a pak konkretizovat. Musela jsem po večerech sedět a dávat to dohromady. Já se ale celý život orientovala hlavně podle pocitů a to jsem se snažila dělat při přípravě i teď. Bylo to dobré, člověk se o sobě hodně naučí.
Pomáhaly vám i starší deníky od prvního trenéra Černého?
Ruda mi věnoval všechny deníky z těch úspěšných let, třeba záznamy ze sezony 2008, s olympiádou v Pekingu. Ta se konala zhruba ve stejný čas, jako bude letos mistrovství světa na stejném místě. Byla jsem tehdy sice mladší, ale ty zákonitosti pořád platí, spojila jsem si to s aktuálním tréninkem, ten od Honzy mám pořád v hlavě, ale jinak jsem nic extra navíc nedělala. Snad to bude fungovat.
Jste z toho nervózní?
Tretra bude můj první závod, což nikdy předtím nebyl, a o to nervóznější a těžší to bude. Ale se těším, i když jsem si na sebe upletla bič. Přesto věřím, že jsem udělala vše pro to, aby se mi dařilo. A moc se těším. Jsem ráda, že na Tretru pojedu nabuzená.
Na závod matek? Do sektoru se vrací jak Abakumovová, tak Němka Obergföllová.
Když jsme o tom s manažerem mítinku mluvili, hned jsem měla zájem, aby z mé strany přinesli do mítinku něco jiného než v minulých letech, aby to bylo zajímavé. A ono bude. Jsem ráda, že se obě mé soupeřky vrátily, že publikum pobavíme.
Sledovala jste jejich výkony? Obě závodily už při Diamantové lize v Šanghaji.
Čekala jsem, že budou lačnější po výkonech, holky nevypadaly tak nabitě. Ale kdo ví, jestli jim první závod nesedl, jestli je neovlivnila dlouhá cesta. Rozhodně jsem na ně připravená a vím, že musím hodit přes 65 metrů. A toho jsem rozhodně schopná.
