Pane Saudku, kalendář pro Duklu jste dělal potřetí. Jaké hlavní téma jste zvolil?
Byl to můj obdiv ke sportovcům. A zároveň to pro mě byla výzva. Poměřit se s mladými sebevědomými fotografy ve věku, kdy už to kdejaký můj současník zabalil. Důležité bylo modely neotravovat, nezdržovat, nenudit a nezesměšňovat.
Bylo těžké vymýšlet motivy tak, abyste se neopakoval?
Člověk pořád zpívá jednu písničku. Ale ty tváře před kamerou byly pořád jiné. Já jsem věděl přesně, co chci. Samotné focení pak trvalo obyčejně dvě minuty. Ale slyšel jsem, že někteří mí kolegové fotí i několik hodin. No to musí být žrádlo!
Se kterým sportovcem se vám pracovalo nejlépe?
Rozený model je Roman Šebrle. Ale šlo to znamenitě s každým. A vždycky stačilo pár minut, někdy jen vteřin. Nikdo nevydrží pózovat dlouho. Musíte pracovat rychle, ale nesmíte to odflinknout. Modelům musíte věřit a hlavně - oni musí důvěřovat vám.
Měl jste volnou ruku při výběru sportovců?
Sportovce vybírali v Dukle. Já si stejně nevybírám - dobrý řemeslník pracuje s každým kusem.
Přesto je některý sportovec, jehož jste chtěl portétovat?
Chtěl jsem Věru Čáslavskou, kterou jsem znal z mládí. Nějak k tomu nedošlo. Myslím, že bych jí udělal podobenku s největším obdivem. Takovou, jakou by si právem zasloužila.
Fotograf Jan Saudek a jeho partnerka Pavla Hodková připravují Barboru Špotákovou, Lenku Maruškovou a Štěpánku Hilgertovou na focení pro kalendář Dukly 2011
Bylo při natáčení veselo?
Ano. Snad jsme se dost nařehtali. Ale to nemusí platit pro ty, kdo si budou kalendář prohlížet.
Pustíte se do kalendáře Dukly počtvrté?
Do třetice všeho dobrého a zlého. V nejlepším se má přestat. A ne se trápit jako nějaký vysloužilý zpěvák, který neví, kdy jít od válu.