"V životě jsem tohle nezažila a jen doufám, že se mi to ještě někdy povede," rozplývá se bývalá hráčka Prostějova, Olomouce či KP Brno, se kterým vyhrála dva tituly.
Do arény v Halle, kde se finále poháru se Stuttgartem hrálo, přišlo téměř deset tisíc diváků. To moc volejbalistek v kariéře nezažije.
Ze hry si toho moc nepamatuju, protože jsem byla trošku v jiném světě, ale když při rozcvičování přišli na tribunu první diváci ze Suhlu, bylo to něco neuvěřitelného. Bylo jich tam kolem dvanácti stovek. Náš sektor byl plný červených triček.
Byla jste v "jiném světě" kvůli fanouškům, nebo jste se tak zabrala do zápasu?
Většinou nevnímám svět okolo sebe. Před zápasem nebo po něm vím, co se děje, ale během hry si toho moc z okolí nevybavuju. Nevím, čím to je.
Na finále přijeli i vaši rodiče. Překvapili vás?
Překvapení to nebylo, s našima jsem byla domluvená už od semifinále. Sestra s manželem bydlí v Německu, takže ti přijeli taky.
Určitě na vás byli pyšní.
Tak to nevím, ale říkali, že atmosféra byla super.
Vendula MěrkováVolejbalová univerzálka se narodila 3. března 1988 v Třebíči. Je dvojnásobnou mistryní republiky s KP Brno, jednou s Brnem vyhrála domácí pohár. S Prostějovem vyhrála Český pohár, s Olomoucí byla na třetím místě v extralize. Se Suhlem získala letos stříbro v Německém poháru a dvanáct kol před koncem základní části bundesligy je na pátém místě. |
Finále jste se Stuttgartem prohrály stejně jako předchozí dva zápasy v bundeslize. Myslela jste na předchozí neúspěchy?
Poprvé to bylo vůbec první utkání ligy, bylo hodně nervózní. Nové družstvo a navíc před domácím publikem, takže se to projevilo i na výsledku - prohrály jsme 0:3. Podruhé jsme jim to chtěly oplatit, ale když se moc chce, tak to prostě nedopadne, a ruply jsme 1:3. I když to tak výsledkově nevypadá, mohly jsme vyhrát, jen jsme nedokázaly do konce dotáhnout třetí set.
Bodově vyrovnané bylo i finále, přesto jste ho prohrály 0:3. Nemáte ze Stuttgartu komplex?
Pohár byl o spoustě zbytečných chyb a ke konci už bez bojovnosti. Nedařil se nám hlavně servis a bez toho prostě hrát nemůžeme. Přišlo mi, že to bylo i bez emocí. Pořád jsem tak nějak doufala, ale doufat nestačí.
Přesto: považujete stříbrnou medaili za váš dosavadní vrchol?
Asi jo, protože jsem se na tom sama podílela, nekoukala jsem jenom z lavičky.
Což je pro vás příjemná změna po angažmá v Prostějově nebo v Olomouci?
Myslím, že už v minulé sezoně v Olomouci jsem dostala dost prostoru. I když nevím, jestli bych řekla, že jsem byla přímo opora. Prostě teď patřím do základní šestky.
Logicky - dlouho jste byla nejlépe bodující a útočící hráčkou bundesligy, teď vám patří druhé místo. Je to pro vás příjemný pohled do individuálních tabulek?
Čísla a tabulky jsou sice pěkná věc, ale důležitější je pro mě pocit z vlastní hry.
A ten je teď jaký?
No, mohl by být určitě ještě lepší.
Jaký je hlavní rozdíl mezi německou a českou ligou?
V míči, a někdy máme i lepší rozhodčí.
A v úrovni týmů není?
Úroveň je tu o trošku lepší. Hlavně v první čtvrtině tabulky, ale některá družstva jsou s českými týmy srovnatelná.
Takže týmy Olomouce, Brna nebo Olympu by v Německu problém neměly?
Nevím, jak by na tom mohly být, ale na posledním místě by se rozhodně neobjevily.
Proč jste po minulé sezoně z Olomouce odešla? V české extralize jste se ještě moc neukázala.
Každá hráčka má ambice jít ven a zkusit si, jak se hraje volejbal jinde. Já jsem si to chtěla taky vyzkoušet, a když přišla možnost jít do Německa, neváhala jsem. V Olomouci jsem sice měla ještě smlouvu, ale z té mě Suhl vyplatil.
Jste v Suhlu spokojená?
Na zázemí si tady nemůžu stěžovat. Město je ale šíleně malé, má asi dvacet pět tisíc obyvatel. Snad všichni nás tu na ulici poznávají. Trenéra máme celkem mlaďocha, za týden mu bude teprve dvacet sedm let. Trénuje i v německé reprezentaci, což mluví samo za sebe. A spoluhráčky? Ty jsou taky dobré, ale v každém týmu se najdou skupinky a tady je to taky tak.
V Suhlu hraje šest Srbek a Chorvatka, takže taková "jugoslávská" skupinka?
Dá se to tak říct, je to trošku srbská mafie.
