"Neberu to tak, že jsem na motorce jiná než ostatní, když jsem holka. Ale je příjemné předjíždět kluky, jsou pak naštvaní," směje se mladá závodnice.
Když letos na jaře přebírala novou motorku Honda třídy Moto3, moc netušila, jak se s ní popere. Čekala ji první sezona mezi dospělými jezdci na silném stroji. Pak přišel první závod šampionátu Alpe-Adria na Slovakia Ringu a Tomášková zvítězila.
Celý šampionát letos sice neobjela, přesto nakonec skončila celkově šestá. K tomu přidala dvě druhá místa z obou domácích mistrovství republiky a vysloužila si i pozvánku na výběr jezdců do Red Bull Rookies Cupu. "Už to beru jako velký úspěch, i když mě nakonec do závodů nevybrali, před každou jízdou jsem tam byla hodně nervózní," říká Tomášková.
Jinak se ale na motorce cítí naprosto přirozeně. "Nebojím se. Spíš se vždycky, když si sednu na motorku, proberu," líčí závodnice, která začala jezdit už ve čtyřech letech. "Závodím od sedmi. Začínala jsem na minibikách, pak na padesátkách a teď v Moto3. Nejtěžší pro mě byl přechod z dvoutaktu na čtyřtakt," přiznává.
Sama strach nemá, horší už to mají její rodiče. "Vždycky, když je na trati, jsem nervózní. Nevím, jestli se mám vůbec koukat," přiznává otec Pavel Tomášek, který je zároveň šéfem týmu, jehož patronem a sponzorem je bývalý boskovický závodník Otto Hilburger.
Drobná dívka má za vzory Valentina Rossiho a Karla Abrahama, jehož číslo 17 má dokonce na kapotě motorky. Příští rok by chtěla opět jezdit v šampionátu Alpe-Adria. "Všechno ale záleží na penězích," dodává. Na nich záleží i to, jestli se jednou vyplní její závodní sen. "Chtěla bych startovat na divokou kartu při Velké ceně Brna," tvrdí.
A když jí to nevyjde, pořád má plno dalších zájmů. "Ve škole hraju florbal, jezdím na koni, hraju na klávesy. Mám toho hodně, ale motorky u mě zatím vedou," usmívá se.
