Do odletu zbývá pět dní, co vás ještě čeká?
Budu odpočívat a ladit, jsem na to sám zvědavý. Teď jsem hodně unavený, takže se moc netěším. Ale únava týden před Evropou nic neznačí.
Necelé dva týdny se připravujete pod vedením sprinterské trenérky Jany Jílkové. Přišla únava i kvůli změně tréninku?
Je to opravdu jen ze zátěže. Nešel jsem toho ani tolik, kolik by trenérka chtěla. Každý trénink chce trochu času, než se na to člověk adaptuje, a nevěřím, že se ta změna ukáže už letos.Je to strašně krátká doba na hodnocení, atletiku dělám sedmnáct let a každá změna trvá minimálně rok, než se projeví. Jsem zvědavý na tu příští, poslední sezonu.
Co konkrétně je pro vás nové?
Je toho spousta, od rozcvičení, které je úplně jiné, až po abecedu i způsob, jak se běhají sprinty. Hodně běháme s odporem, většinou taháme trenérku za sebou na bruslích. Nejdřív jsem se tomu smál, že to vypadalo zvláštně, ale svůj účel to neskutečně plní. Třeba mě to trošku oživí.
Po sedmi letech se vrátíte na stadion, kde jste získal stříbro na mistrovství světa. Jak na Helsinky vzpomínáte?
Pamatuji si hlavně zimu a hnusné počasí. Tak bych si to teď rád vylepšil.
Někteří nejlepší Evropané budou v Helsinkách chybět, například Belgičan van Alphen nebo Holanďan Sintnicolaas. Pomýšlíte i na medaili?
I tak to bude kvalitní závod, nechybějí výborní Němci nebo Ukrajinec Kasjanov. Vůbec nevím, co mám očekávat, kdybych byl ve formě, skočil na Pražské tyčce pět metrů a cítil se na tréninku fantasticky, tak bych o něčem mluvil, takhle je to těžké. Spíš než nějaká medaile mě zajímá 8 200 bodů, což je olympijský A limit. Pak zbývá do Londýna delší čas, kdy se ještě dá o nějakých 200 až 300 bodů zlepšit.
Pojede s vámi na šampionát i manželka a děti, které každý váš závod tolik prožívají?
Kdepak, ti už jsou připravení na olympiádu. Když to nevyjde, pojedou sami. (smích)
