„Bude to důležitý zápas, ale klidně se může hrát na pět utkání,“ přisvědčuje 40letá opora Era-Packu Roman Mareš, autor vítězné branky na 2:1 ze druhého finále.
Ve druhém zápase jste Teplicím dovolili jen jeden gól. Cítíte, že právě přes pečlivou obranu vede cesta k jejich zdolání ve finále?
My jsme se o tom bavili už před úvodním zápasem a pak jsme dostali tři góly z powerplay a dva ze standardek. Ve druhém utkání bylo znát, že důsledná obrana Teplicím nedělá dobře a že díky ní můžeme uspět.
Čím to, že se vám v chrudimské odvetě dařilo daleko lépe vypořádat s teplickou hrou bez brankáře? Hosté vás z ní téměř neohrozili...
Měli tam jenom jednu pološanci. V prvním zápase jsme ji moc nedokázali pokrýt, ale teď jsme se správně posouvali a doplňovali, nebyli jsme jenom statičtí. A co prošlo skrz, pochytal (brazilský brankář) Ton.
Ještě před vaším rozhodujícím gólem jste měli výborné příležitosti jít z brejků do vedení. Proč se v koncovce nedaří?
Nevím, zakončení nám nejde už od doby, co tu trénoval Daniel. Musíme do toho jít důrazněji. Spoléháme na to, že nám tam všechno spadne, a ono to tak není.
Pilovali jste desetimetrové kopy, kterých už jste během finále několik zahodili?
Na ty přišla řeč taky. Zatím na ně chodil ten, kdo se cítil. Proměnit je navíc není nic jednoduchého. Nyní je trénovali ti, kteří jsou na ně napevno určení.
Jste mezi nimi?
Já rozhodně ne, máme na to mnohem lepší hráče - s tvrdší i přesnější střelou. Jak Dentinho, tak i Michal (mladší bratr Romana Mareše) je kopou dobře, jenom jim chybělo štěstí.
Taky se mi zdálo, že teplický gólman Jeronimo stál blíž střelci, než pravidla umožňují.
V Teplicích vybíhal na šest metrů a podle mne měl ve dvou případech dostat žlutou kartu. Ale ani když naopak zůstane na lajně, není úplně jednoduché skórovat - balon musíte trefit přesně k tyči.
