Doma u Kreuzigerových běží v televizi cyklistický přenos, ale malinká Viktorka ani nedutá a spí. "U cyklistiky pokaždé usne. Zato v noci se moc nevyspím," směje se maminka Michaela. Otec Roman se první den snažil v noci asistovat. Pak uznal, že přece jen spát musí. Vždyť už brzy vyrazí napříč Francií.
Na rozdíl od loňska váš kapitán Alberto Contador získal letos na jaře dva prestižní tituly. Takže nálada v týmu je výrazně lepší?
Tým je klidnější. To ale neznamená, že Oleg (ruský majitel týmu Tinkoff Saxo) je úplně spokojený, protože ten by chtěl, abychom vyhrávali všechny závody. S Albertem jsme vyhráli Tirreno a Baskicko. Zato na kostkových klasikách tým limitovala zranění. A v Ardenách jsme výsledkově čekali víc.
Tam jste byl kapitánem vy. Dvakrát jste dojel v první desítce.
A se svojí kondicí jsem byl spokojený. Ale právě proto jsem byl při Lutychu zároveň zklamaný, že jsem z ní nevytěžil víc než 7. místo.
Proč to nevyšlo?
Ten závod byl ostatními týmy moc kontrolovaný, navíc foukal protivítr. Zkoušel jsem ujet s Fuglsangem, pak s Nibalim, jenže ten tam ještě neměl nohy. Na jaře se mu narodila malá, měl jiné starosti.
I vám se narodila dcera - v době, kdy jste měl původně startovat na závodě Kolem Romandie.
Spousta lidí se divila, že Romandii nejedu. Ale nebylo to jen kvůli malé. Měl jsem v nohách oproti původnímu plánu Baskicko, bylo toho dost. Navíc při Lutychu jsem spadl a deset dní stál s bolavým kolenem. Potřeboval jsem se dát zase dohromady.
Do etap Kolem Švýcarska, které budou od 14. června vaší generálkou na Tour, tedy po dlouhé pauze vjedete s nejistotou, jak na tom vaše tělo je?
Šest týdnů bez závodů je dlouhá doba. Ale při prvních těžších trénincích tělo drželo. Po deseti dnech vysokohorského kempu v Livignu mě ještě čeká soustředění v Bardolinu, které s trenérem pojmeme jako malý etapák. Budu jezdit za motorkou a do rychla.
Takže letos nedojde na tradiční rekognoskaci etap Tour?
Asi ne. Zkraje sezony tam byl sníh. A teď už by to bylo moc stresující. Sportovní ředitel vše projede autem a předá nám informace.
Před rokem jste s Contadorem přijeli Tour vyhrát, jenže skončil čtvrtý, jen o místo před vámi. Letos změnil přípravu, má nového kouče. Projevilo se to na něm?
Rozhodně trénoval víc organizovaně a naplánoval si větší periody odpočinku. Bez nich to už v dnešní cyklistice nejde, nemůžete to tam jen hrnout a neodpočívat. Na rozdíl od loňska ani neletěl na závody do Argentiny a Ománu, cestoval jen po Evropě. I díky tomu je teď psychicky i fyzicky opravdu silný.
Souboj Contador versus Froome má být na letošní Tour podle vašeho šéfa Riise soubojem snů.
Podle mě to tentokrát nebude jen o těch dvou. Určitě do boje o titul promluví i Nibali, skvělou sezonu má Valverde a počítám i s van Garderenem. Bude to otevřená Tour takových pěti stájí. Už první dny v Anglii a pak etapa po kostkách mohou být pro další vývoj klíčové.
Nervózní úvodní týden bývá kvůli množství pádů pro mnohé likvidační. Už jste se naučil, jak se jich co nejvíc vyvarovat?
To neovlivním, i kdybych si hlídal pozici sebevíc. Padá to vepředu, vzadu. Nevyberete si. Když jste na špatném místě a máte smůlu, lehne to s vámi. Je to ruská ruleta. Musíte počítat, že z kariéry dvě nebo tři Tour kvůli pádům škrtnete.
Vy jste zatím škrtl tu v roce 2011, na níž jste si zlomil kůstku v ruce. Vlastně jste za osm let profesionální kariéry měl na vážná zranění docela štěstí, nemyslíte?
Zato jsem si to vybral předtím v juniorech. Mé tělo se z toho dává dohromady ještě teď.
Po tolika letech?
V roce 2004 jsem si zlomil holenní a lýtkovou kost a rehabilitaci trochu zanedbal. V zimě ještě následky cítím. Tehdy jsem se vracel do závodů, když jsem ještě ani pořádně nemohl chodit.
Teď víc nasloucháte svému tělu?
Na to mám docela cit. V některých týmech jdou přes hranu a nutí své jezdce závodit, i když nejsou úplně v pořádku. Naopak u nás, jakmile nastane nějaký problém, vám dají radši dva dny volna navíc.
Od loňska, kdy týmu vaří velká experimentátorka, kuchařka Hannah, jste změnil také jídelníček. I to vám prospívá?
No... ona ho teď zase trochu uzpůsobila našim požadavkům. Určitě je výhoda, že máme kuchařku, která vaří jen z kvalitních surovin. Regenerace je pak rychlejší. Jen ta jídla byla občas příliš komplikovaná.
Třeba její zdravé omáčky z burských oříšků? Copak jste s ní tedy usmlouvali?
Že jídla zjednoduší. Někdo má radši těstoviny čisté a Hannah do nich dělávala miliony různých příchutí. Teď ty přílohy dává jen bokem a každý si do jídla přidá, co chce.
Na začátku své profikariéry jste mi říkal, že ideální váhu na Tour máte 66 kilo. Jak je to nyní?
To už se trochu hnulo, na 68 kilo. Ale ty si držím víceméně celou sezonu.
Na místo Micka Rogerse, který nemohl závodit, jste na jaře zaskakoval i v roli "kapitána na silnici", který organizuje tým. Měl jste větší pocit zodpovědnosti?
Určitě. Třeba když taháme tempo na čele pelotonu, musím určit, koho z týmu popravím prvního. Sleduji, jak na tom kdo je, bavím se s ostatními - a ten, kdo se cítí nejhůř, s taháním tempa začne. Stejně tak komunikuji i s týmovým autem a s Albertem, abych věděl, jak se cítí a kdy bude chtít útočit.
Ulevilo se vám, když se Rogers nyní k této funkci vrátil?
Celý tým byl rád, že je Mick zpátky. Úspěšné Giro pro něj bylo velkou odměnou za to, jak dlouho musel čekat. A směrem k Tour je velmi důležitým článkem týmu.
Vy pojedete Tour už pošesté...
... jestli mě na ni nominují.
Bjarne Riis vás směrem k ní celou sezonu připravuje. Do pětičlenného základu týmu patříte.
Do toho bych měl patřit, to ano.
Čím jste starší, tím živěji si umíte představit, jaká šílená třítýdenní dřina vás ve Francii čeká?
Především se na tu Tour musíte těšit. Kdo se netěší, toho nebude bavit příprava a nebude mu pak utíkat ani závod. Já se těším.
Zdeněk Štybar mi na Vueltě říkal, že nejhorší je pro něj druhý týden. Únava narůstá, ale cíl je ještě nesmírně daleko.
Pro mě trvá nejhorší období ode dne, kdy na Tour přiletíme - což bývá tak čtyři dny před startem - do prvního volného dne. Pak už to utíká rychle.
