Byla to v sobotu hodně rychlá etapa, rychlejší, než sami organizátoři plánovali. Ti uvedli za nejrychlejší pravděpodobný průměr 41 km/h. Vítězný Lilian Calmejane zvládl 187 kilometrů průměrem 41,6 km/h!
Na jejím začátku se kromě Ondřeje Cinka a Zdeňka Štybara pokoušel do úniku vydat i Roman Kreuziger. „Ale vždycky se to všechno sjelo,“ popisoval pak v cíli.
V hektickém dni nakonec odjela až 46členná skupina, ve které český zástupce chyběl. I tu ale tým Sky držel značně zkrátka. „Kontrolovali to a celý den jeli úmorné tempo, které postupně odpáralo spoustu lidí,“ přiznal český cyklista.
Mezi prvními byl i Arnaud Démare, od pátku bojující s nemocí, který díky svým kolegům Michaelu Delagovi a Ignatasi Konovalovasi nakonec zvládl dojet do cíle v časovém limitu.
To k vedoucí skupině se v závěrečných kilometrech díky práci Michala Kwiatkowskiho, Sergia Henaa a Mikela Nieveho rychle blížil zrychlující peloton vedený letkou Sky.
„A možná kdyby neměl Geraint Thomas s Chrisem Froomem problémy v jedné ze zatáček, únik bychom ještě dojeli,“ myslí si Kreuziger.
Takhle ale hlavní balík na chvíli zpomalil, a to Lilianu Calmejanovi k vítězství stačilo.
Za ním se ale odehrávala až nečekaná bitva o etapové pódium. Na druhém místě si ještě v poklidu dojel Robert Gesink, o to třetí už se musel rvát Nicolas Roche se supící skupinou favoritů.
„Škoda, že jsme neměli přehled, kolik lidí ještě vepředu zbývá,“ litoval v cíli Kreuziger. „Kdybych začal spurtovat dřív, mohl jsem být možná i třetí, ale to je jen kdyby.“
Takhle jednatřicetiletý cyklista vedl skupinu s Froomem a spol. do posledních stovek metrů.
„Až se přede mnou asi čtyři sta metrů před cílem otevřela část silnice na pravé straně. Ani jsem nešel do klasického sprintu, neměl jsem ani ruce dole na řídítkách,“ popisoval pak situaci závodník australské Oriky.
Už už se spolu s Guillaumem Martinem dotahoval k Rocheovi, ale zatímco francouzský cyklista se před Ira dostal, Kreuziger skončil pátý.
„Ale vůbec jsem to nečekal, ani jsem nespurtoval úplně naplno,“ popisoval.
Pouze dvakrát skončil v etapě Tour de France na lepším místě – čtvrtém.
V roce 2010 při své třetí účasti tehdy v osmé etapě porazil Alberta Contadora, Denise Menčova, Ivana Bassa nebo Cadela Evanse – všechno vítěze Grand Tour.
Nestačil jen na vítězného Andy Schlecka, druhého Samuela Sáncheze a třetího Roberta Gesinka.
O tři roky později měl nejspíš formu svého života. Tehdy se spolu s Albertem Contadorem v jednom dresu rvali o stupně vítězů.
A po sedmnácté etapě na nich oba dva stáli.
To se totiž jela 32 kilometrová zvlněná časovka z Embrunu do Chorges, ve které Kreuziger zářil. Kdyby pro druhou polovinu tratě vyměnil své silniční kolo za časovkářský speciál, jako to udělali všichni další favorité, mohl pomýšlet i na pomyslné etapové stupně vítězů.
Takhle se ale musel spokojit se čtvrtým místem a průběžně třetím celkově.
Letos byl k prvnímu pódiu v etapě na Tour možná nejblíž v životě.
Kdyby tak jen tušil...
„Ale i tak můžeme být pozitivně naladění, protože (Simon) Yates je na tom opravdu dobře. Těšíme se na zítřek, kdy se očekává menší válka,“ říká Kreuziger.
Stále čekatel na etapové stupně vítězů na Tour.