„Je to hezký turnaj. Na ITF úrovni je jedním z těch lepších, a co jsem měl možnost slyšet od ostatních hráčů, tak si ho všichni pochvalují,“ nechal se slyšet.
Jebavý se tenisu věnuje už skoro dvacet let. Od začátku však vůbec nebylo jasné, jaký sportovec z něj vlastně bude.
„Tenis mám rád hlavně kvůli tátovi, který hrál první ligu v Hradci Králové a odmala mě všude bral s sebou. Ale dělal jsem i spoustu jiných sportů, hrál jsem fotbal, v zimě hokej, lyžoval jsem... Rozhodně to nebylo od začátku zaměřené na tenis, to vyplynulo až časem,“ přibližoval své začátky Jebavý.
Nakonec se ukázalo, že tenis byla správná volba. Osmadvacetiletý tenista to například, kromě jiného, dotáhl až do finále juniorské čtyřhry na Wimbledonu 2007, kde se Slovákem Martinem Kližanem podlehli páru Matteo Trevisan - Daniel López.
„Je to nejlepší turnaj na světě. Mám ještě hodně rád US Open, ale pokud si mám vybrat, bude to Wimbledon. Skvělý Grand Slam s obrovskou tradicí,“ zasnil se Jebavý.
Jeho kariéra je spjatá hlavně se čtyřhrou, a to nejen kvůli zranění, které rodák z Turnova utrpěl před dvěma lety. „Dobíhal jsem míček a utrhl jsem si přední křížový vaz v koleni. Osm měsíců jsem pak byl mimo a nakonec jsem musel zvolit čtyřhru,“ nastiňoval.
V loňském roce dokonce reprezentoval Českou republiku ve slavném Davis Cupu v Nizozemsku. „Týmové soutěže jsou fajn, baví mě to. Reprezentaci sleduje prakticky celý národ a jste hodně pod tlakem. To mám rád,“ řekl.
Jeho spokojenost s dospělou kariérou přesto není taková. Během minulého měsíce se navíc opět ozvaly problémy s kolenem. „Poslední dobou je to docela špatné, ale o tom ten tenis je. Hraje se třicet až třicet pět týdnů v roce a nemůžete pořád vyhrávat. Člověk se to musí naučit vstřebávat a vyčkat na ten správný moment, až se zase začne dařit,“ uvědomoval si Jebavý.
Coby junior si úspěšnou kariéru užíval, ale okusil, jak těžký je přechod do dospělých dvouher. „Je to jako v každém sportu. 31. prosince jste třetí na světě, jezdíte na Grand Slamy a najednou prvního ledna nic. Všechno začíná od začátku. Zasekl jsem se, do zranění jsem se držel někde mezi 300. a 400. místem a nešlo to,“ řekl.
