Vyslovte to v Argentině a ve fotbalem zfanatizované zemi se dost možná někdo i pokřižuje: Slyšeli jste jméno boží! Vždyť Jorge Burruchaga svým gólem rozhodl o titulu mistrů světa v roce 1986. I sám Diego - jeho spoluhráč Maradona - mu děkoval za to, že se v Mexiku zhmotnila zlatá mise.
Teď je tu Burruchaga junior.
Aneb další slavný potomek s raketou v ruce.
„Jako dítě jsem hrál i fotbal, ale už asi v šesti nebo v sedmi letech jsem se rozhodl jen pro tenis,“ říká Román Burruchaga. Jeho cíl? „Být jednou nejlepší ze všech.“
Při své první grandslamové misi v Paříži sedmnáctiletý junák poznává, jak složité bude takové přání vyplnit: v juniorce Roland Garros vypadl ve 2. kole a skončil i ve čtyřhře.
Pro české fanoušky nejsou pokračovatelé slavných rodů ničím zvláštním. Když Sebastian Korda vyhrál loni soutěž mladíků na Australian Open, byl to patrně jen začátek. Ve Francii jsou v akci syn stejnojmenného otce Martin Damm, nevlastní bratr Nicole Vaidišové Tobiáš Kodat či Elizabeth Mandlik, dcera legendy Hany - všichni tři ovšem reprezentují USA.
U mladého Argentince se neměnila národnost, jen sport.
Na první dobrou to zní jako logický tah: v Latinské Americe by mohlo být jméno Burruchaga na zádech až příliš těžké. Jenže pozor, jiný šampionův syn Mauro v této sakramentsky těžké zkoušce obstál a je fotbalovým profesionálem, nyní hraje za italské Chievo.
O tři roky mladšího Romána okouzlil mnohem menší míč.
„Je to bojovník, nikdy nic nevypustí,“ uvedl argentinský reportér José Luis Domínguez z listu La Nación. „Je ale hodně těžké odhadnout, kam to dotáhne. Přechod z juniorů mezi profesionály je složitý. A je vždycky náročné být potomkem tak slavného sportovce, i když změníte obor. Proto zatím není vnímaný jako tenista Román, nýbrž prostě jako syn od Jorgeho.“
Když navštívíte web Domínguezova deníku, zjistíte, že tenis budí v zemi solidní zájem, třeba kvůli oblíbenému obrovi Del Potrovi. Ale fotbalová převaha je zřejmá i tak.
Gólová radost Jorgeho Burruchagy:
A z mediálního hlediska to jistě dlouho bude platit i u ságy rodu Burruchagů. Bývalý skvělý forvard Jorge a jeho černá hříva z MS 1986, to je prostě argentinská klasika. Navíc právě on pomáhal Maradonovi rozvíjet jeho občas až nadpozemské fotbalové triky: podle magazínu Goal byl na hřišti neunavitelný, ale jinak tichý a raději v ústraní přebývající Jorge spoluhráčem, jenž si s božským Maradonou v Mexiku rozuměl ze všech nejlépe.
Z jeho rozvahy těží i jeho tenisový potomek. „Vždycky mě podpoří, vždy má dobrou radu. Je to skvělý táta,“ řekl v Paříži Román Burruchaga. Což nic nemění na tom, že je mu otcův stín stále až příliš velký.