Největší talent českého tenisu. Nástupce Berdycha a Štěpánka. Budoucí člen top 10. Veselý slýchal spoustu chvály. Ale zároveň vnímal tlak, který na něj působil. I velká očekávání okolí. A marně toužil po průlomu mezi elitu, který mu byl předpovídán.
Čekalo se, že by do ní mohl dovést Tomáš Krupa, který se ho ujal na konci loňského roku. Jenže přísný kouč a přemýšlivý hráč si povahově nesedli. Po Australian Open se rozešli - a Veselý se vrátil k Jaroslavu Machovskému, který ho vedl v juniorských letech.
A pozvolna přicházelo zlepšení. „Poslední spolupráce s trenéry byly někdy lepší, někdy méně. Třeba s rodinou Navrátilů to bylo slušné, ale zbytek trenérů, které jsem v mezičase pěti let měl, tak s nimi to nebylo úplně tak, jak jsem chtěl. Bob (přezdívka Machovského) mě zná asi nejlépe a řekl bych, že i lidsky po mentální stránce mi dokáže pomoct. Mimo rodinu je to jeden z nejbližších lidí.“
Výhra nad Djokovičem přinesla respekt a sebevědomí
Právě psychika Veselého tak dlouho srážela. Přehnaně nad tenisem přemýšlel. Zkoumal pavouky turnajů, zaobíral se tím, na koho může v soutěži narazit. Trápil se těžkými porážkami. Svazovala ho tréma během zápasů.
Letos na Australian Open měl skvěle rozehrané utkání s argentinským outsiderem Olivou, ale pak zcela selhal. „Najednou mi do hlavy skočilo temno, takový bubák, který mě vůbec nepustil k mé hře. Naprosto jsem se svázal a už to vůbec nešlo,“ líčil.
Nový kouč na něj v tomto ohledu působí i jako psycholog a pomáhá mu nebrat věci tak vážně. „Občas jsem nervák, všechno bych chtěl hned. A jeho klidná povaha a schopnost všechno odlehčit, to je pro mě nejlepší.“
Veselý se snaží svou hru zjednodušit. Stavět na servisu a agresivním forhendu, aby více dostával soupeře pod tlak. „Ale je to vždycky běh na dlouhou trať. Obzvlášť u mě, když mě dokáže jeden zápas buď odpíchnout ke skvělým výkonům, nebo se mnou jedna porážka zamávat. Snažím se teď držet svoji linii a dobré naladění.“
Má k němu důvod, však si velkou výhru připsal nedávno. V Monte Carlu senzačně porazil světovou jedničku Novaka Djokoviče a připravil mu jednu ze tří letošních porážek. „Přineslo mi to strašně moc. Nejen, že jsem získal pohodu a dost sebevědomí, ale i respekt soupeřů se pak hodně projevil. V důležitých fázích zápasů jsem z nich vycítil, že to si uvědomují, že se se mnou něco odehrálo a z toho pramenily i jejich chyby a defenziva.“
Zintenzivnil spolupráci s psychologem
V Paříži je jen s Machovským a otcem, změnil však i další složení svého týmu. Po devíti letech ukončil spolupráci s kondičním trenérem Jozefem Ivankem. Občas mu pomáhá fyzioterapeut Radim Polák, stálou náhradu za Ivanka zatím hledá.
Zintenzivnil spolupráci s psychologem Michalem Šafářem, který nyní plní svou roli společně s Machovským. „Bob se s ním vídá. To je pro mě další pomoc, že i trenér dokáže fungovat s mým sportovním psychologem a rozebrat moje nálady a pocity ze hry.“
A výsledky se dostavují. Ve 22 letech si Veselý pochvaluje, že dokáže během zápasu stres odbourávat. Ví, že se ho nikdy nezbaví úplně. „Ale musím si říct, že to v mé hlavě je. Vzít to tak a pokusit se udělat správná rozhodnutí v důležitých momentech.“
Pak může ze 60. místa žebříčku stoupat zase výš.
