Finalistka Roland Garros 2015. Semifinalistka Wimbledonu. Pětinásobná grandslamová šampionka ve čtyřhře. Čtyřnásobná vítězka Fed Cupu. Majitelka olympijského bronzu. Bývalá světová pětka.
Ale také jedenatřicetiletá sportovkyně trápená vlastním tělem. Zase jednou se ocitla na hraně, možná až za ní, když ji v únoru v Dubaji virová infekce odsoudila k horečkám a bolestem kloubů. Jako už tolikrát.
Vážně dumala, zda nebude život bez tenisu přece jen lepší. Ale…
„Když jsem si představila scénář, že bych měla končit kariéru onemocněním v Dubaji, tak to bych nechtěla. Postupem času motivace a chuť přišly. Rozhodla jsem se, že to absolvovat chci,“ říká v antukové říši. „Jsem ráda, že tady vůbec jsem. Kdo ví, zda to není naposledy.“
Je těžké se rozloučit
Jedna z nejoblíbenějších tenistek – mezi fanoušky i soupeřkami – se probila skrz první kolo. V dalším ji čeká krajanka a favoritka Karolína Plíšková, na což Šafářová poví: „Beru to asi trochu jinak než ona. Jsem ráda, že jsem zpět a zase hraju.“
Roland GarrosPavouky turnaje |
Úvahy, kam až mohla vystoupat se železným zdravím, už patří do tenisové alternativní historie. Na přelomu let 2015 a 2016 ji ničila tajemná bakteriální infekce. Vlastní imunita ji zrazuje. Plus jsou tu další patálie, loni třeba končila sezonu kvůli zánětu šlachy v levém zápěstí.
Ještě pořád to dře, vždyť letos zatím stihla devět zápasů (například Plíšková 34). „Po prvním utkání po návratu ve Štrasburku jsem byla hodně unavená, druhý den jsem nebyla moc schopna zregenerovat,“ přiznává. „Ale je to lepší a lepší.“
Co nakonec Šafářovou z mlhy pochybností vyvedlo? Vášeň. Touha. Odhodlání. „Přece jen tenis dělám celý život, patnáct let jsem na túře. Je těžké se s tím rozloučit. Až přijde správný čas, tak to půjde, ale ještě bych chtěla něco odehrát.“
A vyhrát. Třeba Wimbledon.
Když to zvládla Bethanie...
V All England Clubu touží dovršit celokariérní dílo. Ne že by snila rovnou o stříbrném pokladu Venus Rosewater Dish, ale s parťačkou Bethanií Mattekovou-Sandsovou uspěly v deblu na zbylých třech grandslamech, jen na posvátné trávě nikoli. Jejich osudy se symbolicky propojují: excentrická Američanka se zotavila z děsivého zranění kolena, které jí vážně ohrožovalo kariéru. I Šafářová se z chmur znovu prokopala ven.
I proto kývla na dřinu s nejistým výsledkem. „Taky to hrálo roli,“ souhlasí, ačkoli na Roland Garros mají ve čtyřhře jiné parťačky. „Určitě si spolu ještě zahrajeme. Ale nejsem schopna jí slíbit účast na všech turnajích, aby to pro ni dávalo smysl. V tom je to těžší.“
Patrně poslední návrat Lucie Š. zatím není časově ohraničený. „Teď se cítím zdravotně dobře, čímž se plány mění,“ usmála se. „Člověk si říká: Ještě tenhle turnaj... A skončí za pět let. Třeba se něco podaří, dostaneme se do Singapuru (na Turnaj mistryň) a pak se rozhodnu, že ještě rok dáme. Zatím to mám na tenhle rok. Pak uvidíme.“
Ať už to v Paříži dopadne jakkoli, výrazně zúží svůj program: před Wimbledonem i US Open si dopřeje maximálně jednu akci.
Kruh se sice pozvolna, ale přece jenom uzavírá. I tím, že je sportovní osud zase svedl dohromady s kanadským koučem Robem Steckleym. Kdo ví, jak by poslední strasti zvládla bez něj.
„Pořád mi věří a říká, že na to mám,“ oceňuje. „Jsem starší a zdraví je těžší udržovat, ale on mě motivuje. A Bethanie taky.“
Tak aby konec stál za to.
