Právě v roce 2016 si tu tenisová bojovnice hodně hlasitě oddechla. „A to jsem hrála s Luckou Hradeckou, což byl o to těžší zápas,“ vzpomíná na souboj s krajankou. Nyní to proti Riskeové byla výsledkově pohoda. „Skóre určitě zkresluje, tak lehké to nebylo. Ale dobře jsem servírovala, dobře jsem se i hýbala, byla jsem trpělivá a nenechala ji hrát její hru,“ těšilo Strýcovou.
Berete Paříž na milost, mění se váš vztah v turnaji?
Když prohrajete první kolo osmkrát za sebou, bylo toho hodně. Člověk už si v hlavě vytvoří takový blok, ale loni jsem to nějak překonala. Začínám Paříž milovat... No, to zas ne (úsměv). Ale je to lepší.
Byť jste hrála na vzdálenějším kurtu číslo 14, i divácky to dnes byl vděčný duel, že?
Atmosféra byla hrozně fajn, v hledišti bylo spoustu Čechů, co mě povzbuzovali. Užívala jsem si to.
Ve 2. kole vás čeká domácí Alizé Cornetová. Hratelná soupeřka?
Nastoupily jsme proti sobě několikrát a vždycky to byly těžké zápasy. Hlavně na antuce hraje výborně a navíc je doma. Bude to boj, taky to bude hodně o hlavě. Ale těším se. A nechám tam jako vždy všechno.
Kudy vlastně pro vás vedou cesty k výhrám? Dál platí, že si každou musíte vyloženě odpracovat?
Mám to pořád stejně. Nemůžu vám říct, že půjdu do zápasu, budu do toho bouchat, střílet a chodit na síť; takový tenis nemám. Zvlášť na antuce musím být hrozně trpělivá, snažit se hrát dlouhé balony, dobře servírovat a využít zbraně, které mám.
Jste turnajová dvacítka. Nejsou tu Serena Williamsová, Šarapovová, Azarenková, Kerberová již vypadla... Co to s vámi dělá?
Že bych si říkala: ty jo, já můžu vyhrát grandslam, tak to absolutně vůbec. Pro mě je každý zápas strašně těžký – a tak to fakt je. Nemám zbraně jako ostatní. Nechci brečet, že je nemám, tak jsem se narodila a musím pracovat s tím, co mám. Cornetová mě taky může porazit. Nebudu si říkat, že můžu hrát finále, ale samozřejmě pro to budu dělat maximum. Když se to stane, bude to úžasný.
Přesto: je z vašeho pohledu tento stav speciální?
Je to výjimečná situace. Když nebudeme zmiňovat Serenu, ženský tenis je hrozně vyrovnaný. A to je na tom hezké.
Nechybí mu výraznější tváře, co neustále vítězí?
Jaké? Ty pořád stejné? Když lidi neustále viděli Serenu a Šarapovovou, jen si řekli: Už jsou zase ve finále... Teď máme šanci všechny. Já i jiné holky. A mě samotnou to motivuje, abych byla lepší a využívala šanci, že tu velká jména nejsou.
