Jako když operní eso míří do La Scaly, jako když uznávaný herec vstupuje „na prkna“ divadla Globe - i Federer je ve své profesi absolutní kapacitou. Ale proč by vlastně nemohl cítit jemný třas?
Jen se ukazuje, kolik mají vrcholoví sportovci společného se špičkovými kumštýři. Všichni své výkony opakují posté a potisící, přesto je třeba se znovu vyladit na maximum. Zdravá sebepochybovačnost k mistrům patří a nejslavnější jeviště si automaticky vyžadují úctu, ba až nervozitu.
Třeba jako Wimbledon, nejposvátnější z tenisových turnajů.
Navíc je tu další prvek, který rozvedl sám švýcarský Maestro.
„Když jsem z něčeho nervózní, znamená to, že mi na tom záleží. Což je jen dobře,“ uvedl Federer. „I tenhle pocit vám schází, když jste dlouho mimo tenis.“
Švýcarská hrající legenda vyhrála v kariéře vše, v srpnu bude slavit 36. narozeniny. Proto již dobře ví, jakým stylem si s ním jeho nervová soustava pohrává: „Je to zvláštní a možná mi to nebudete věřit, ale člověk je kolikrát nervóznější ve 2. kole než ve finále.“
Ve zmíněné fázi teď zdolal Srba Lajoviče, čímž letošní bilanci na trávě vylepšil na 7-1. Sok z Balkánu duel v prvním setu dotáhl do tie-breaku a pro Federera to ve Wimbledonu byl první pořádný test, neboť Ukrajinec Dolgopolov na úvod skrečoval po 44 minutách.
„Roger byl nervózní? Tak to se na něj příště podívám opravdu výhrůžně,“ culil se Mischa Zverev, jeho sok pro sobotní 3. kolo. „Zaplať pánbůh za to, i on je jenom člověk! Doufám, že proti mně znovu nebude mít svůj den. Když ho totiž má, věřte mi, že je strašně těžké jej zdolat.“
Federer sice na takřka posvátné wimbledonské trávě naposledy slavil v roce 2012, ale se sedmi triumfy je na děleném prvním místě mezi rekordmany All England Clubu; tolikrát trofej pozvedli jen britská ikona 19. století William Renshaw a americký idol Pete Sampras.
Londýn miluje. Mohl si dovolit vynechat fyzicky tak náročnou antuku a po senzačním comebacku na Australian Open - titul po půlroční pauze - rovnou cílil na zelený povrch. Snad i proto jej genius loci natolik vtáhl. Snad i proto jej postihly tak „obyčejné“ emoce.
„Já a favorit? To musí být nějaká chyba, ne? Ptáte se pětatřicetiletého chlápka se čtyřmi dětmi,“ žertoval před startem Wimbledonu, ovšem byla to jen pohotová reakce, nic víc.
Roger Federer a gesto úspěchu v 2. kole Wimbledonu.
Nasazen je jako trojka, tedy o dvě pozice výše než na žebříčku ATP. Na zelené umí, historická bilance z města nad Temží je jen pro. Na úvod travnaté sezony sice v 1. kole ve Stuttgartu senzačně vypadl s veteránem Haasem, ale německou vsuvku si pak výrazně zlepšil titulem v Halle.
Je ve formě, byť prý nervózní.
„Já ho vždycky zažil uvolněného, před zápasy jsme vtipkovali,“ líčí Mischa Zverev, jenž Švýcara potkává častěji, než by chtěl; letos mu podlehl už dvakrát, v kariéře za čtyři duely neuhrál jediný set.
Opera, divadlo, tenis; mistři svého řemesla vědí, co dělat, byť se jim trochu třese hlas, tělo či ruka. U Federera o tom nepochybuje nikdo.
