„Jsem šťastný, že jsem se vrátil,“ pronesl Roger Federer ještě předtím, než v 1. kole Roland Garros vyřídil Itala Sonega 6:2, 6:4, 6:4.
A štěstí to bylo oboustranné.
Už při nástupu tenisové legendy na centrkurt Philippa Chatriera přítomní jásali s maximální hlasitostí; ti nejvěrnější federerovci aplaudovali i za údery při rozehrávce. Je-li měřítkem doby počet vyfocených selfie, nenašla se v neděli konkurence. Vždyť švýcarská ikona hraje v Paříži poprvé od roku 2015.
Buď byl zraněný, nebo šetřil tělo. Antuková dřina patřila mezi věci, které si s přibývajícími roky nechával rád ujít.
„Přitom to sem mám z Basileje jasně nejblíž,“ srovnává 37letý Federer s ostatními grandslamy. „Když chcete, dorazíte sem ze Švýcarska pohodlně vlakem či autem. Jako junioři jsme při Roland Garros mívali antukové turnaje a při nich jsme v televizi hltali, co se děje v Paříži.“
Můj nejsladší triumf
To, že si načasoval comeback právě na letos, nepostrádá půvab, „devítkové“ roky jsou pro něj zásadní.
1x vyhrál Federer na Roland Garros, v roce 2009 66 výher v Paříži dobyl, připsal si tu 16 porážek 11 titulů na Roland Garros posbíral jeho hlavní rival Nadal |
1999: sedmnáctiletý mládenec dostává – jak prozíravé – divokou kartu a čeká ho tehdejší světová pětka Pat Rafter. Teenager Federer si svoji grandslamovou premiéru díky soupeři odbyl na druhém největším kurtu Suzanne Lenglenové, senzačně vyhrál první set.
„Víc jsem nezvládl, ale i tak to bylo bezva. Lepší než kdyby mě poslali někam na hřiště číslo 23,“ usmívá se po letech. „Sledoval jsem tehdy, jak Martina Hingisová prošla do finále – pochopte, jsme stejný ročník, moje kariéra teprve byla v plenkách a ona dokázala tohle... Že si tu jednou splním sen i já, mi tehdy připadalo hodně nereálné.
2009: už patřil mezi nejlepší tenisty dějin, ale v královské koruně pořád scházel diamant oranžové barvy. Čekání se táhlo. Antukový imperátor Rafael Nadal ne a ne polevit. „Pravděpodobně jsem nikdy necítil na grandslamu tak velký tlak,“ souhlasí zpětně. „Jakmile Rafa prohrál, od všech novinářů znělo: Teď, nebo nikdy! Zbylé dny turnaje mi připadaly jako věčnost. Místo aby to bez mého největšího rivala bylo snazší, tlak se ještě zvýšil.“
Ale Federer ho ustál. A jediný pařížský triumf si dosud hýčká mezi nejcennějšími památkami svého spektakulárního životopisu. Jednou králem, vždycky králem.
Přinejmenším pro fanoušky.
Cítím dotek neznámého
Paříž si Federera zase pevně přivinula do náruče a demolice v úvodu vyloženě nešťastného Sonega (kdo ví, jak ho ovlivnila právě tíha okamžiku a veškerý vzruch okolo) začala svádět k divokým myšlenkám.
Že by šlo rok 2009 zopakovat?
Federer v tomto směru buď mlží, nebo skutečně sám nemá jasno.
Ti, kteří už se nevměstnali na centrální dvorec Philippa Chatriera, sledovali návrat Rogera Federera na antukový grandslam v zóně pro fanoušky.
„Je to pro mě velký otazník, dotek neznáma,“ pronesl na tiskové konferenci. „Tak trochu mi to připomíná Australian Open 2017, kde jsem se vracel po dlouhé pauze po zranění. Tehdy i teď jsem cítil, že hraju dobrý tenis, ale bude to stačit proti těm nejlepším? Ve chvílích, kdy půjde skutečně do tuhého?“
Nedělní karneval federerovského nadšení odpovědi nenabídl. Švýcar přijel s antukovou bilancí 4-1 – v Římě prohrál čtvrtfinále, v Madridu ve stejné fázi odstoupil kvůli zranění nohy. Obnovený románek s Paříží to zatím nijak neovlivnilo.
A má jít o šťastné shledání, ať už další kola dopadnou jakkoli.
„Jestli tu můžu vyhrát? Vážně netuším,“ říká Federer. „Ale budu se snažit dostat co nejdál.“
O podporu nouzi mít nebude.
