Rodinné klany jsou zpět: trenér Nekola už zase vede Hadravu a Demara

Před dvaceti lety měl trenér Nekola v týmu na ME volejbalisty Demara a Hadravu. Dnes mužstvu šéfuje Nekolův syn a v kádru má syny obou otcových svěřenců. Český volejbal žije z rodinných klanů. Kromě zmíněných to jsou třeba Haníkové, Léblové, Džavoronkové. Ti všichni už reprezentují či reprezentovali ve druhé generaci.

„Opravdu se to takhle sešlo? Po dvaceti letech? Tak to je zajímavé, to musím tátovi zavolat,“ reagoval Jan Hadrava a hned se zajímal, jak tým pod Miroslavem Nekolou v roce 1997 dopadl. „Šestí? No kdybychom byli taky šestí, tak to by bylo krásné.“

Příběhy, které otcové a synové od vysokých sítí vyprávějí, jsou hodně podobné. Dnešní reprezentanti prožili dětství v tělocvičnách, při zahraničním angažmá svých tátů jim často ani nic jiného nezbývalo.

Volejbalové rodiny

Příklady, kde otec i syn hráli za reprezentaci:

KOPOVI. Otec Petr Kop (1937 - 2017) byl mistrem světa z roku 1966, dvojnásobný medailista z OH, později trenér mužské i ženské reprezentace. Syn Martin (1969) reprezentační smečař, dnes extraligový trenér. Vnuk Martin Kop (1997) už hraje v juniorské reprezentaci.

SMOLKOVI. Otec Josef Smolka (1939) vyhrál MS 1966, má bronz z OH v Mexiku 1968. Syn Josef Smolka byl kapitánem reprezentace na přelomu století, dnes působí jako trenér.

NEKOLOVI. Miroslav Nekola (1947) má jako hráč stříbro z ME 1971, jako asistent trenéra Lázničky byl u poslední velké medaile, stříbra z ME 1985. V letech 1996-98 vedl českou reprezentaci. Syn Michal Nekola (1970) vede reprezentaci v současnosti.

TOMÁŠOVI. Jaroslav Tomáš (1949-2016) reprezentoval celá 70. léta, má stříbro z ME 1971, byl i asistentem reprezentačního trenéra Pommera. Do reprezentace se dostal i jeho syn Marek (1973).

LÉBLOVI. Antonín Lébl (1956) reprezentoval v 70. letech, v letech 2005-10 byl předsedou volejbalového svazu. Syn Martin (1980) byl vůdčí osobností reprezentace v první dekádě nové století, kapitán. Na OH v Sydney 2000 byl s Palinkem 17. v plážovém volejbalu.

NOVOTNÍ. Otec Jozef Novotný (1956) reprezentoval v 70. a 80. letech, má stříbro z ME 1985, syn Marek byl reprezentačním smečařem v první dekádě tohoto století.

HANÍKOVI. Otec Zdeněk Haník (1957) byl kapitánem reprezentace, jako trenér ji dovedl ke čtvrtému místu na ME 2001 a v letech 2010-17 byl předsedou svazu; trénoval i reprezentaci Rakouska. Syn Zdeněk Haník mladší (1986) několikrát reprezentoval.

DŽAVORONKOVI. Otec Milan (1961) hrál na MS 1990, má také stříbro z ME v plážovém volejbalu v roce 1995. Syn Donovan (1997) je vycházející hvězdou, startuje na letošním MS. Mladší syn Matyáš (2001) je juniorský reprezentant.

HADRAVOVI. Milan Hadrava (1963) odehrál v 80. a 90. letech za reprezentaci 300 zápasů, v letech 2010-11 byl asistentem trenéra Svobody. Starší syn Jan (1991) střídá šestkový volejbal s plážovým, nyní hraje na ME v Polsku. Mladší syn Michael (1995) byl v juniorské reprezentaci.

DEMAROVI. Otec Martin (1969) byl reprezentačním blokařem, nyní dělá asistenta Michalu Nekolovi. Syn Matyáš (1991) je druhým nahrávačem na letošním ME, jeho mladší bratr Lukáš (1996) má nastoupil za juniorskou reprezentaci Francie.

Někteří rebelovali, zkoušeli jiné sporty, další šli po předem narýsovaných trasách. A zdá se, že jsou všichni rádi, že se od rodinného sportu nakonec neodklonili.

„Ve třiadvaceti letech jsem odešel do Francie, Matyášovi tehdy byly dva roky,“ vypráví Martin Demar, bývalý blokař, dnes Nekolův asistent u reprezentace. „Neměli jsme na blízku babičky ani dědečky, takže jsem kluka bral pořád do haly. Pamatuju si, jak pořád seděl v kočárku, a my jsme trénovali.“

Přemýšlí o tom, že si děti k rodinnému sportu vytvoří vztah a snad i lásku. A připustí: „Možná ani nemají jinou volbu. Volejbal nás živí, je pro nás vším, a tak i děti samozřejmě dáme na volejbal.“

Martin Demar má tři syny. Nejstarší Matyáš je s reprezentací na ME, prostřední Lukáš hraje francouzskou ligu za Nice a také třináctiletý Jonáš už náruživě pinká do míče. „Nahoře nám to už někdo takhle narýsoval,“ usměje se.

To Jan Hadrava cestu k volejbalu nějakou dobu hledal. „Do nějakých deseti let mě volejbal nezajímal. Dělal jsem fotbal, judo, basketbal, plaval jsem, pak jsem na škole chvíli hrál házenou, okrajově i badminton.“

Když už se konečně stal volejbalistou, ještě tři roky hrál souběžně basketbal. A kariéru šestkového volejbalu už jako profesionál přerušoval pokusy prosadit se v plážovém volejbalu.

„Je to takové rodinné dědictví. Děti většinou k rodičům vzhlíží a snaží se je napodobovat. A tak se tomu věnují taky,“ myslí si Michal Nekola, který jde v otcových šlépějích už druhou etapu. Oba hráli za národní tým, a pak ho sami vedli.

Osobní příklad je podle Nekoly důležitější než genetika, i když bez talentu a vysoké volejbalové postavy by to nešlo.

„Samozřejmě, geny taky hrají velkou roli, ale příklad je podle mého hlavní. Alespoň já to tak měl, i když jsem se k volejbalu dostal až ve třinácti letech. Jako dítě měl přednost fotbal a tenis,“ přiznává 47letý trenér. „Jakmile jsem s tátou začal jezdit na zápasy, tak mě to chytlo a zůstal jsem u volejbalu až do dneška. Pořád to je pro mě to velký koníček a zábava.“

Syn reprezentant, otec předseda svazu

„Vyrůstali jsme na hřištích. Osady, antuka, haly. Co si pamatuji, pořád jsem byl na volejbale,“ říká Martin Lébl, který už má ve 37 letech po kariéře a k volejbalu teď vede své dcery. „Děti se tak udrží v určitém okruhu lidí, kteří mají stejný zájem - sport. V určitém věku dítěte je to pro rodiče důležité,“ přidává už otcovské zkušenosti.

Demar v. Démar. Různá příjmení v jedné rodině

Otec je ve volejbalovém světě známý jako Martin Demar, syn Matyáš si ve jménu Démar hýčká dlouhé É a jeho mladší bratr by mohl jednou vystupovat jako Lukas Demar v dresu francouzské reprezentace. Seznamte se s klanem Demarů. Vlastně Démarů. Celý článek zde

Vztah otec - syn si Martin Lébl ve volejbalovém prostředí prožil ještě z jednoho výjimečného úhlu. On byl reprezentant, svého času dokonce kapitán týmu, jeho otec Antonín Lébl stál v čele volejbalového svazu. „Jednoduché to nebylo, věděl jsem, že musím hrát tak dobře, aby nikdo nemohl říkat, že jsem v týmu z protekce.“

Byl výraznou osobností, prosadil se i v italské lize, a tak jeho pozici těžko mohl někdo zpochybnit. Ale co uzavřený svět sportovní kabiny? Nebáli se spoluhráči před ním mluvit, když byl z rodiny předsedy? „Doufám, že se nic takového nestalo, aspoň jsem nikdy neměl takový pocit. Spíš jsem se snažil být týmu užitečný. Měl jsem přímou linku na předsedu, tak jsem se snažil věci řešit, když kluky něco trápilo.“

Po Léblech se ve stejné pozici ocitli i Haníkové. Zdeněk Haník starší byl předsedou svazu, Zdeněk mladší nahrával v reprezentaci. A do třetice: synovcem dnešního předsedy Marka Pakosty je reprezentační smečař Donovan Džavoronok.

Předseda volejbalového svazu Marek Pakosta se synovcem, smečařem Donovanem Džavoronkem.

Džavoronkova maminka Kateřina hrála extraligu za Slavii a je sestrou Marka Pakosty, otec Milan hrál na MS v roce 1990 a později byl průkopníkem plážového volejbalu v Česku.

Křestní jméno dali synovi podle kanadského sprintera Donovana Bailleyho. Synovi se líbí, že k neobvyklému příjmení dostal i exotické křestní jméno. A možná ještě větší radost má z toho, že po volejbalové cestě za ním spěchá i jeho mladší bratr. Letos si spolu zahráli na juniorském mistrovství světa, kam se šestnáctiletý Matyáš prosadil mezi 21leté spoluhráče.

„Jsme malý sport, bez volejbalových rodin by to nešlo,“ myslí si Martin Lébl. A to jsme pominuli další rodinné vazby na maminky, manželky, dcery. Například ve stopách reprezentantky Jarmily Machové jde dlouholetý reprezentant Radek Mach, účastník i letošního ME v Polsku.

O krok dál už hledí Martin Demar. Sní o založení rodinného týmu. „Mohli bychom objíždět turnaje smíšených týmů čtyři plus dva. Matyáš si vzal Šárku Barborkovou, dceru mého spoluhráče Pavla Barborky, která měří 192 centimetrů, takže bychom to poskládali: tři synové, já a manželka. Těším se, až to jednou vyjde a nastoupí Team Demar.“

Táta je strašně rád, říká trenér Michal Nekola

Nekolové, to je rod reprezentačních trenérů. Miroslav Nekola vedl národní tým v letech 1996-98, na evropském i světovém šampionátu. Přesně dvacet let po otci je koučem na ME i jeho syn Michal, který byl k týmu narychlo povýšen na začátku července.

"Táta je strašně rád, že jsem se dostal takhle daleko. Pořád spolu spoustu věcí konzultujeme," vypráví Michal Nekola. "Je šťastný, že se to povedlo, že jsem se tam dostal. Já jsem taky strašně rád, je to obrovská čest, že jsem důvěru dostal a mám možnost být trenérem národního týmu. Nepoštěstí se to každému."

Víte, že máte v týmu syny hráčů, které vedl váš otec?
Jojo, je to zajímavé.

Vy sám jste s Demarem i Hadravou hrával, jsou kluci po nich?
Samozřejmě tam jsou určité pohyby, nebo věci, které jsou podobné. Ale každý je individuál sám o sobě.
Nikdy vás nenapadne myšlenka, že otec by si ve stejné situaci poradil lépe?
Tak třeba Milan Hadrava byl jasný smečař, ranař. Honza je techničtější a skáče výš. Je to navíc levák, hraje na jiném postu, rozdíl je tam velký.

A co povahy, tam vidíte souvislost?
Spíš naopak. Tátové byli oba velcí bouřliváci, synové jsou mnohem klidnější.

Není to pro mladé hráče na škodu?
Zase si třeba zachovávají větší rozvahu. Dřív to byl ještě jiný sport, teď se volejbal posunul trošku dál. Je to víc silovější, hraje se i výš a rychleji, takže se dají těžko porovnávat výkony těch, co hráli v jiných dobách.

Bude rodinná tradice pokračovat? Vodí i dnes hráči své děti do hal?
Věřím, že se tradice zachová. Pořád tady budou otcové nebo matky vzorem pro děti. Také mé dvě dcery už začaly s volejbalem.