Tím je Kobajaši v očích světového tisku. Ovládl čtyři ze sedmi dosavadních závodů Světového poháru. Mnohdy o parník, klidně dopadl o šest metrů dál než kdokoliv jiný.
Jen supertalent nestačí
„Skáče jednoznačně nejlépe ze všech, v letové fázi je neskutečný, famózní. Nedělá chyby,“ smeká před ním český reprezentant Viktor Polášek. „Pokud se mu povede první závod Turné, může stejně jako loni Polák Kamil Stoch vyhrát na všech čtyřech můstcích,“ je přesvědčený.
Polášek ví, o čem mluví. S Kobajašim se vídá na závodech už od juniorů, jsou vrstevníky. Už dávno si všiml, že má jeho japonský soupeř výjimečné kvality. „A letos mu to všechno zapadlo do sebe.“
„Je to supertalent,“ potvrzuje Andreas Felder, kouč Rakušanů. Takoví jedinci občas na svůj mimořádný um žehrají a Kobajaši nebyl výjimkou. Když předminulou sezonu poprvé pravidelně skákal ve Světovém poháru, nezískal ani bod. Osmkrát neprošel kvalifikací, nejlépe skončil třiatřicátý.
Japonec Rjoju Kobajaši přebírá ocenění po vítězství v závodě Světového poháru v Engelbergu.
Co to? Od tehdy dvacetiletého kluka s havraními vlasy se čekaly jinačí výsledky. Vždyť 24. ledna 2016 zazářil při debutu mezi seniorskou elitou v polském Zakopaném sedmou příčkou. Jenže pak začal „hřešit“, přičemž o jeho vášni napovídá ona fotka s ikonickým ferrari.
Více než tréninky bavila Kobajašiho rychlá auta. Koupil si ojeté porsche a řítil se ulicemi. „U nás skokanů je láska k rychlým autům obvyklá. Asi je to tím, že hledáme adrenalin, který nám dávají skoky, i v běžném životě. Já mám rád formuli 1 a třeba Slovinec Jurij Tepeš jezdí rallye,“ přemítá Polášek.
Výchovná lekce
Jenže Kobajašiho rychlost za volantem brzdila. „Až když pochopil, že musí dělat víc než jen řídit porsche, šel výkonnostně nahoru,“ nachází bod zlomu Janne Väätäinen, finský kouč Japonců. „Za celou sezonu si nepřipsal ani bod a to byla pro něj největší lekce,“ dodává v rozhovoru pro Tiroler Tageszeitung. Od té další Kobajaši skutečně dřel.
Živelnost mu ale zůstala. Když nyní slaví povedené skoky, jimiž vyhrává závody, vehementně mává rukama. Z kořenů vytrhává tradiční představy o Japoncích, kteří neprojevují emoce.
Výrazně se tím liší od svého o pět let staršího bratra Džunšira. „Zatímco Džunširo je velmi klidný a rozvážný, Rjoju je extrovert a vždy se snaží ostatní kolem pobavit,“ srovnává oba bratry otec Hironori.
To právě on, tělocvikář z prefektury Iwate, stojí na počátku příběhu o skokanském zázraku.
Sotva se jeho čtyři děti naučily chodit, už stály na lyžích. Rjoju na nich od pěti let také skákal, časem si vyzkoušel severskou kombinaci, nakonec zůstal věrný jen můstkům. Následoval Džunšira a také sestru Juku. Všichni dnes závodí na světové úrovni, přičemž ještě před únorovou olympiádou v Pchjongčchangu byl největší rodinnou naději Džunširo.
Aby ne, zkraje olympijské sezony dobyl premiérové vítězství ve Světovém poháru a začalo se spekulovat, zda by o pár měsíců později z Koreje nemohl dovézt cenný kov.
Stín vlastní krve
Vědělo se i o Rjojovi, nicméně třeba i dvojnásobný vítěz Světového poháru Němec Martin Schmitt si nebyl jistý, zda dokáže vystoupit ze stínu svého staršího sourozence. „Nikdy není jednoduché mít bratra, se kterým soupeříte. Můžete se cítit pod tlakem, pokud je ve stejném sportu úspěšnější než vy.“ Rjoju se ničím takovým svázat nenechal.
A tak je nyní pro Japonce nadějí. Může ukončit 21 let dlouhé čekání na dalšího vítěze Turné čtyř můstků ze země vycházejícího slunce. „Nikdy neměli větší šanci než teď,“ myslí si Polášek. I on sám by rád na populárním podniku, v němž se postupně soutěží v Oberstdorfu, Ga-Pa, Innsbrucku a Bischofshofenu, uspěl. Českou jedničkou je ovšem Roman Koudelka.
