Vznik lehkých vah je jedním z paradoxů světového sportu. Zavedla je v roce 1974 Mezinárodní veslařská federace FISA v dobré víře pomoci především asijským státům, kde se rodí menší lidé. Letos, po šestadvaceti letech, se definitivě ukázalo, že to bylo plácnutí do vody. Na mistrovství světa startovaly mezi dvěma sty padesáti posádkami tři asijské lodě, z nichž dvě byly z Japonska a jedna z Hongkongu.
Lehkých vah se zmocnily především klasické veslařské země. Jejich reprezentanti se přizpůsobují, před závody vypukává velké pocení, shazování váhy. Je to obvyklý obrázek - kolem loděnice běhají v letním horku závodníci v šusťákovém kabátě, se šálou na krku a kulichem na hlavě.
Tomáš Kacovský se po sedm let trápil s limitem 72,5 kg, hladověl, běhal v šusťáku a naučil se to zvládat s rutinou. Po ranním běhu se trefoval neomylně na deset dekagramů pod předepsanou váhu. "Ale mně to nikdy moc nevadilo. Že bych si poškozoval zdraví? To snad ne."
Po skončení kariéry má svou přirozenou váhu, vypadá zdravě, normálně. A váží kolem devadesáti kilogramů. Téměř o dvacet víc než jako závodník. "Zavedením lehkých vah se veslování stalo zdraví nebezpečným sportem," soudí sekretář veslařského svazu Miroslav Vašek.
Není to přehnaný názor. 5. června zemřel v Mnichově před závodem Bjorn Kerckhoff, člen čtyřky lehkých vah. Jak se později ukázalo, příčinou smrti byla dehydratace organismu. "Váha se redukuje dvěma způsoby," říká Vladimír Heinz, na olympiádě v Sydney lékař úpolových sportů. "Buď postupně, nebo sportovec váhu drží a těsně před vystoupením ji prudce redukuje."
Riziko stoupá, pokud tělesná hmotnost klesne o pět až deset procent. "Může to vést k selhání oběhu, funkce ledvin a nepříznivě se mění metabolismus." Mezi vážením a startem do závodu mají veslaři čas, aby se trochu najedli. Přemohou tím nejkrutější hlad, nacpat se nesmějí. Už ale existují i jiné způsoby, jak pomoci zmátoženému organismu.
Své o tom ví Fredrick Hagerman, předseda zdravotní komise FISA. "Při mistrovství světa 1999 zjistil jeden z členů naší komise, že někteří závodníci si mezi vážením a startem dávají vstříknout do žil infuzi tekutin, které umožňují rehydrovat organismus," říká veslařský lékař. "Není to etické, a navíc to může poškozovat i zdraví."
Kolik je veslařů lehkých vah, kteří mohou jít na start bez trápení tvrdou dehydratační kúrou? Podle zkušeností jen málo, Vabroušek je jedním z nich. Varování z lékařských kruhů ale sílí a je možné, že na mimořádném kongresu FISA v Portu dojde ke změnám v reglementu.
Že by pak vyschnul pramen medailí pro české veslování?
