"Zatím jsem jel v poháru jen mistrovství republiky a to se závodilo na Slovensku," vysvětlil vítěz 180 kilometrů dlouhého závodu: "už když jsem vyrazil z domova, měl jsem pocit, že by to nemuselo být špatné."
Únik, který byl nakonec rozhodující, začal už na třetím kilometru. Byl to váš záměr zaútočit tak brzo?
Plán to nebyl, ale měli jsme být v každé skupině, která odjede. Tato vznikla hned na začátku, já do ní dorazil jako poslední.
Peloton vás už nedojel. Proč?
Hlavně proto, že skupina od začátku dobře spolupracovala a nikdo nespekuloval. Získali jsme si rychle slušný náskok a udržovali jsme ho.
Nebývá obvyklé, aby vítěz byl v úniku téměř od startu a vydržel v něm až do cíle, kam jste navíc přijel sám. Kdy vám bylo na trati nejhůř?
Vlastně hned na začátku, kdy jsem se chvíli rozjížděl. Pak už to bylo v pohodě, cítil jsem se dobře.
Bylo to vidět i z toho, že jste nakonec všechny své soupeře setřásl. Jakou jste zvolil taktiku?
Žádnou, protože se rozhodlo už na prvním nepříjemném stoupání na Hartinkov. Tam se ukázalo, kdo na to má, já jsem zůstal vpředu sám.
V závěru závodu začal váš náskok snižovat váš klubový kolega René Andrle. Neobával jste se, že byste mohl o výhru přijít?
Bylo to ve chvílích, kdy už do cíle nebylo daleko, takže jsem už věřil. V závěru pak Andrle asi i proto zvolnil a můj náskok zase vzrostl.
V Jevíčku jste vyhrál podruhé za sebou, dá se říct, že vám zdejší trať vyhovuje?
Asi ano. Je totiž náročná, nikde žádná rovina, což je výhodné pro únik.
Jelo se ale za poměrně silného větru, to nebyla v úniku nevýhoda?
Ani ne, protože nás dost dlouho jelo deset, což je na takovou situaci dost. A v závěru už rozhodovaly kopce.
