V předešlých sezonách si žádný z extraligových celků nemohl být jistý, že ostravské volejbalisty porazí. Ti zejména doma proháněli i největší favority.
Jenže v tomto ročníku ligy po výrazné obměně kádru, po jeho částečném omlazení, zvítězili jen doma s posledním Zlínem a bod urvali v hale Beskyd a v Liberci.
„Nemohu říct, že hráči pracují špatně, jenže zatím to nedokážeme předvést v zápasech,“ řekl ostravský trenér Richard Vlkolinský.
Dílčím úspěchem je postup do čtvrtfinále Českého poháru, kdy Ostravští vyhráli v Brně 3:2 a jelikož stejným poměrem padli doma, zvládli rozhodující zlatý set 15:10. „Pořád nás ještě čeká cesta k tomu, abychom kvalitní výkon přetavili ve vítězství ve třech nebo čtyřech setech. Zvlášť, když víme, co na soupeře hrát. Jen to musíme potvrdit,“ podotkl Vlkolinský, jehož tým v sobotu od 17.00 hostí Ústí nad Labem.
Co tedy mužstvu chybí?
Někdy mám dojem, že nejsme semknutý tým jako třeba doma s Odolkou (0:3), že i přesto, že prohráváme, nejdeme do toho tak, abychom nepříznivý stav prolomili. Musí to však přijít. Nestačí pracovat jen na technické zručnosti a zlepšovat každého hráče ve všech činnostech, ale stoupat musí naše emoční kvalita.
Nedoléhá na hráče, že neustále prohrávají?
To nevím... Ale ten faktor nechci brát v potaz. Kluci vědí, že po odchodech opor (Janků, Sedláček, Ihnát – pozn. red.) jsme šli do sezony s druhou vlnou hráčů. Ti dostávají příležitost. Hrajeme v různých rotacích. Hledáme způsob, jak v lize vyhrát.
Umíme si vybudovat náskok, jenže následně soupeře vrátíme do hry vlastními chybami.
To je také důvod, že se do sestavy na post smečaře dostal další z mladíků Lubomír Mazoch?
S Lubem pracujeme už nějaký čas. Když jsem přišel, hrál na jiné pozici (nahrávač – pozn. red.). Něco měníme, musíme měnit. Tréninky i emoce v nich jsou dobré, ale ne dostatečné, abychom je přenesli do zápasů. Trénink máme daleko lepší než to, co předvedeme v utkání. Hlavně co se týče víry ve vítězství, části setů.
Projevuje se to v případech, kdy vedete o tři čtyři body a nejste schopni soupeře dorazit?
Přesně tak. Umíme si vybudovat náskok, jenže následně soupeře vrátíme do hry vlastními chybami. Ale víme o nich. Věřím, že časem budou ubývat. Pořád mi však chybí ta emoční kvalita. Celé mužstvo po jedné chybě začne padat a chybovat, což je velmi zlé.
Je to tím, že v kádru převažují mladíci?
S věkovým průměrem bych to nespojoval. Spíše jde o to, na jaké úrovni hráči jsou a s jakými protivníky se střetáváme. Proti nám jsou družstva, jejichž opory už mají něco za sebou a jsou procentuálně stabilní, mají v utkáních neustále stejná čísla. My naopak strašně kolísáme. Část setu hráč hraje výborně a v koncovce mizerně, anebo naopak. Naším problémem je nestabilita více hráčů.
Dá se s tím něco dělat?
Musíme je přetrénovat k smrti (směje se). Ale vážně – nedostatky musíme nahradit prací a bojovností.
O posilách neuvažujete?
Tým jsem převzal s vědomím, že kádr je daný. Opravdu věříme, že sérii proher zlomíme. Osobně tomu hodně věřím. I Tomáš Zedník (manažer klubu – pozn. red.). A tak tomu musejí začít věřit i hráči.
Můžete být v této sezoně klidnější, když nikdo nesestupuje?
Na to se nedívám. Nesnáším prohrávat. Po každé porážce probdím noc. Pro mě je obrovská bolest prohrát, i když to tak nevypadá. Někdy mi je kluků i líto. Opravdu v přípravě pracují dobře, ale přijde zápas... A není to tam.
Takže se musíte zvednout mentálně?
Ano. A hodně.
