Revoluční systém: předností je víc

Loňský vítěz Světového poháru Martin Schmitt vypadl v úvodním závodě letní Grand Prix skokanů na lyžích překvapivě už ve čtvrtfinále. Jeho krajan, mistr světa v letech Sven Hannawald, v dalším díle ve finském Kuopiu nepostoupil ze své semifinálové skupiny. A ve třetím dějství na můstku ve Villachu si Michal Doležal jediným skokem mezi dvanáctkou finalistů zajistil pátou příčku. Zprávy z jiného světa? Nikoliv. Skokanská realita letošního léta. Vedle slabé formy jednoho z komerčně nejúspěšnějších německých sportovců Schmitta a psychických problémů fanynkami nejobletovanějšího ze skokanů Hannawalda, trpícího chorobným nechutenstvím, je tématem dne zbrusu nový model skokanských soutěží. Jen pouhé čtyři závody dostal revoluční systém soutěží ve skocích na lyžích na to, aby přesvědčil o právu na život. Po dnešním, čtvrtém, se ve francouzském Courchevelu rozhodne, jakým způsobem budou skokani na lyžích v nadcházející zimě bojovat o finanční prémie, které v každém závodu musí dosáhnout minimálně padesáti tisíc švýcarských franků. Podle nového systému se do závodu kvalifikuje 48 skokanů namísto dosavadních padesáti. Ti jsou nasazeni do čtyř skupin po dvanácti. Z každé z nich šest, tedy lepší polovina, postoupí do semifinále, kde se už jen ve dvou skupinách stejným způsobem utkají o účast ve finále. V něm mezi sebou už jen dvanáct skokanů bojuje o vítězství. V každém kole se předchozí výsledky škrtají. O vítězi, jenž zpravidla dostane bezmála půl milionu korun, rozhoduje jediný skok. "To je asi největší slabina. Ve skocích na lyžích mnohem víc než kdekoliv jinde působí povětrnostní vlivy. Rozhodovat závod jen jediným skokem by mohla být zvlášť v zimě obrovská loterie," soudí jeden z nejuznávanějších světových trenérů Fin Mika Kojonkoski. "Ale jinak je tento systém obrovským posunem vpřed, může skokům hodně prospět a já mu fandím. Pro diváky je přehlednější a dramatičtější. Jen je prostě potřeba ho trošku doladit," dodává. "Nelíbí se mi, že někdo ve čtvrtfinále třeba vytvoří rekord můstku, v semifinále mu špatně foukne a do finále vůbec nepostoupí. To by se dřív stát nemohlo," naráží trenér japonského týmu Vasja Bajc na starý systém, kdy třicet nejlepších postoupilo do druhého kola a součet obou skoků určil vítěze. Proti těmto argumentům však mluví fakta: ve třech dosavadních závodech se v popředí výsledkových listin objevovala jen známá jména. Nový systém své hvězdy nijak nepoškodil. Vítězili Fin Ahonen a Rakušan Widhölzl, na stupně vítězů vystoupili například Japonci Kasai a Mijahira. "Pro průměrné závodníky je tu naopak šance se výrazněji prosadit. Jakmile uspějí v semifinále, horší než dvanáctí už skončit nemohou. A to je pro ně obrovský úspěch," tvrdí strůjce systému, skokanský šéf v mezinárodní lyžařské federaci Walter Hofer. Připomíná finálová umístění ruských skokanů Kaliničenka či Vasilieva v Hinterzartenu a Švéda Jaafse v Kuopiu. "Určitě je to pro nás lepší. Můžeme překvapit," souhlasí za české skokany Jakub Hlava.