Od února byl Pommer u národního týmu asistentem Alexandera Waibla. Jenže ten poté, co národní tým z kvalifikace nepostoupil přímo na šampionát, rezignoval. A Zdeněk Pommer se z postu asistenta posunul na hlavního kouče.
Teď povede české reprezentantky v baráži proti Slovensku, a to už tuto sobotu od 18.00 v Jablonci nad Nisou a ve středu 5. října v Popradu.
„Od začátku jsme s Alexandrem pracovali jako tým. Cíl byl jasný a my jsme nevyužili první šanci. To, že celou situaci vyhodnotil tak, že odstoupil, je jeho rozhodnutí a je už nevratné,“ komentoval Pommer odchod Waibla.
Zaskočilo vás to?
V první chvíli ano, protože Alex je úspěšný trenér, který se snažil české reprezentaci předat vše, co umí. O to víc je pro mě nepochopitelné, že nás v tom nechal, když je momentální situace taková, že k postupu potřebujeme uspět v baráži.
Může odchod kouče ovlivnit atmosféru v družstvu?
Každý trenér má svůj „rukopis“, své metody, způsoby práce, návyky a podobně. Výměna trenéra proto vždy znamená změnu. Nikdo nikdy dopředu nedokáže říct, jak se to promítne do týmové „chemie“. My bychom teď především potřebovali, aby to holky v hlavách moc neřešily, zdravě se naštvaly a namotivovaly do nadcházejících důležitých zápasů.
Chystáte nějaké změny v týmu?
Na radikální přestavbu není čas a především není ani důvod. Musíme znovu důkladně zanalyzovat, co fungovalo a kde jsme měli nedostatky. Když něco nepůjde napravit tréninkem či změnou taktiky, zkusíme to obměnou systému, nebo některých hráček.
Co víte o soupeřkách v baráži, o Slovenkách?
Několik jich hraje v zahraničních ligách, takže přehled o jejich kvalitách máme dobrý, to ale platí i naopak. Nebude to snadné. Věřím však, že do těch duelů dáme všechno a uspějeme.
Co pro vás znamená, že jste se najednou stal reprezentačním trenérem?
Odpovědnost. Chuť do práce, která mě neskutečně baví. Hodně přemýšlení, málo času. Další dny a večery bez rodiny – to je ale asi to jediné, co mi na tom opravdu vadí.
Měl byste zájem převzít tým dlouhodobě?
Vést reprezentaci je v kterémkoli sportu nejvyšší meta, na kterou může trenér dosáhnout, ale musí přijít v pravý čas. Nic většího není. Považoval bych za obrovskou čest a ocenění své dosavadní práce v klubu, kdyby taková nabídka přišla.
Jste také trenérem volejbalistek Ostravy. Jaký dopad má váš posun na post hlavního trenéra na jejich přípravu?
Přišlo to rychle a je jasné, že minimálně v krátkodobém časovém úseku to nějaký vliv mít bude. Přinejmenším v tom, že se budu muset ještě více spolehnout na své asistenty a ostatní kolegy z klubu. V neposlední řadě věřím, že holky dobře vědí, že makají ne kvůli mně, ale každá za sebe a současně každá pro tým. Pak není potřeba, abych jim stál za zády a dělal drába. U všech důležitých rozhodnutí a plánů vždycky budu a věřím, že ta skvělá parta, kterou v Ostravě máme, bude šlapat ještě lépe než minulou sezónu.
