Jenže před dvěma měsíci si v zápase se Strakonicemi přetrhla křížový vaz v koleni... "5. listopadu mě operovali, už normálně chodím, jezdím na kole a cítím se dobře. Víc se dělat nedá a musí se počkat, než se to zahojí a uchytí. Jsou v tom dva šrouby," vypráví už vyrovnaně 37letá maminka tříleté Sandry.
Je to zranění, po němž se můžete ke sportu vrátit nejdřív za půl roku. Přičinilo se koleno o nějaké rozhodnutí, co dál?
Zatím ne, vůbec nevím. Záleží, jak se to bude vyvíjet. V podstatě záleží na obou kolenou, obě jsou operovaná. Zatím se to vyvíjí vcelku dobře. Rozhodně se ještě nevzdávám.
K basketu jste se vrátila po třech letech. Co jste cítila, když jste po dvou třech měsících měla utrum?
To byly smíšené pocity. V prvním okamžiku jsem říkala, že je to konec. Dokonce jsem to snad vykřikla na našeho doktora, ať na mě nešahá, že je to konec. To byl v šoku. Pak jak přejde "horká" vlna a hlava se vyčistí, si řeknete, že to byla smůla. Možná k tomu muselo dojít, tělo už není nejmladší, navíc jsem kompenzovala druhé koleno. A ta pauza byla taky dlouhá, svaly byly jinak namáhané. Byla jsem natěšená, ale bohužel se to stalo. Ale zase všechno špatné posílí.
S druhým kolenem jste na tom jak?
To je ještě horší, tam nemám chrupavky, laicky řečeno to je kost na kost. Už několik let nemám meniskus, pokračuje artróza. Levé je lepší, ale teď už to taky není ideální.
Máte teď víc času na dceru díky zranění?
Víc ne, protože musím chodit rehabilitovat a ona zas chodí ráno do školky. Je to skoro stejné, jako když jsem předtím trénovala, protože celé odpoledne bývala se mnou.
Nepřemýšlela jste letos i o reprezentaci, když jste začala zase hrát?
(úsměv) To se mě ptalo víc lidí. Když jsem začala hrát ligu, tak jsem o tom vůbec neuvažovala. Chtěla jsem si udělat radost, předat zkušenosti mladším a pomoct svému družstvu. Myšlenky na nároďák mě nenapadly. Spousta lidí mi ale říkala, že se tam vrátím, i pan trenér Blažek mi říkal, že se mnou počítá. Ale hlavou už letí spousta myšlenek, jestli na to mám, už je mi 37. Říkáte si, jestli má vůbec cenu mezi ty mladé lézt, ale zas by to bylo prima. Je to padesát na padesát.
Skončila jste jako mistryně Evropy, pak následoval pokles reprezentace. Jak vidíte její současné ambice?
Je tam starý základ, to znamená Hana Horáková, Ivana Večeřová, Jana Veselá, Eva Vítečková a pak tam jsou samé mladé. Elhotová už v nároďáku byla, ale pak to jsou samé nezkušené holky. Uvidíme, jak se zapojí a jak si to trenér poskládá. Není z čeho moc vybírat, moc výjimečných mladých tam není. Ale zase je nový trenér, to by mohlo přinést herní změnu, kterou tu družstvo moc potřebovalo.