Na ostravský stadion se ve středečním večeru zvolna snášela tma. Z reproduktorů zazněly bubny. Zaduněl zvon. Napětí se stupňovalo.
Veškeré běžecké závody večera už byly minulostí. Až na jediný.
Ten nejočekávanější.
Stovka mužů. Poslední ostravská stovka Usaina Bolta. Jedna z posledních v jeho životě. A pokud se jeho zdravotní stav nezlepší, tak - kdo ví - třeba i poslední vůbec.
V páté dráze se na ni chystal, tak jako na Zlaté tretře dosud vždy. Představili jej, ukázal prstem na své číslo, zvedl ruce nad hlavu a přidal gesto blesku. Rituál tolikrát spatřený, přesto nyní s nádechem nostalgie.
Zaklekl do bloků. Celý stadion vstal, nastalo posvátné ticho.
Startér vystřelil.
A on utíkal.
Tentokrát si nemohl dovolit vítězná gesta už před cílem. Do posledních metrů se musel rvát, aby porazil Kubánce Péreze, chlapíka s osobním rekordem 10,10. Ano, Bolt (opět) vyhrál, ale v čase nezačínajícím devítkou, nýbrž desítkou: 10,06.
Ovšem to ve středečním večeru nebylo podstatné.
Důležité bylo loučení a pocta muži, který osmkrát triumfoval na olympiádě, devětkrát se předvedl na Zlaté tretře a nikdy zde nebyl poražen.
„Dvě vzpomínky si na Ostravu zachovám,“ svěřoval se tribunám. „Na rozmarné počasí, na zimu a déšť, které jsem tu v minulosti zažil. Ale vzpomínkou pro mě nejdůležitější budete vy, fanoušci. Atmosféra je tu úžasná. Proto jsem se vždy rád vracel.“
Díky Usaine, psaly tribuny
Ze svého času se rozhodně radovat nemohl. „Chtěl jsem dát divákům pořádnou show. Z toho výkonu jsem trochu smutný. Mám zdravotní trable, půjdu k doktorovi,“ oznamoval, hned však uklidňoval: „Lidi, roky vám říkám, že jeden závod nic neznamená. Na šampionáty jsem vždy připravený.“
Dlouhodobě jej bolí záda. Přímo z Ostravy se odebere za doktorem Müllerem-Wohlfahrtem. Ten ho v Mnichově prohlédne a navrhne další léčbu.
„Ale návštěvu u něj plánoval Usain už před Tretrou,“ informoval manažer mítinku Alfonz Juck.
Bolt má před srpnovým světovým šampionátem v Londýně absolvovat už pouze jeden start na Diamantové lize v Monaku. Pokud tam kvůli zdraví nenastoupí, nebo pokud opět dosáhne slabšího času, je klidně možné, že se pak neobjeví ani v Londýně.
„Udělá to, co mu řekne trenér Mills. Tomu nesmírně důvěřuje,“ podotkl Juck. „Jestliže mu trenér řekne: Vypadá to, že bys na šampionátu prohrál, radši nestartuj - tak ho Usain poslechne.“
Ovšem čas rozhodování teprve nastane. Ve středu po 21. hodině stál na ostravské dráze a zpovídal se ze svých pocitů, když jižní tribuna dostala smluvený povel a vytasila se s připraveným velkolepým choreem.
THXUB, zazářila žlutá písmena na zeleném podkladě. Barvy Jamajky připomínaly jeho karibský ostrov, stejně jako tuto iluzi navozovalo nezvykle teplé počasí.
A ta zkratka...
Thanks, Usaine Bolte.
Díky. Velké díky.
Hleděl dojatě na tribuny, usmíval se a tleskal lidem. Při jamajské hymně stál s rukou na srdci, zaklonil hlavu. „Bude to velmi emotivní,“ tušil před startem. Nemýlil se. Bylo.
„Choreo a jamajská hymna naživo. Tak to jsem nečekal,“ přiznával.
Kdykoliv jsi u nás vítán
Když sem měl v roce 2004 přiletět poprvé (z čehož nakonec sešlo), organizátoři mítinku dlouho marně sháněli do oficiálního programu fotografii Bolta, tehdy mistra světa do 17 let.
„Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme do programu nafotili jen startovní číslo s nápisem Bolt,“ vyprávěl Karel Tejkal, mluvčí mítinku.
O třináct let později jsou jeho fotografií k mání miliony.
Golden Spikes https://t.co/fiwdkCQ2pw
„Ostrava se loučí s Usainem Boltem,“ v předstihu hlásaly plakáty po celém městě.
Sto padesát zemí celého světa mohlo být prostřednictvím televizního přenosu u toho. Dokonce i britská BBC si na poslední chvíli dokoupila stream.
Rovněž Petr Květ, správce slavného stadionu Letzigrund v Curychu, přicestoval a jako všichni řešil počasí. Ve středu ráno pohlédl k obloze, načež věštil: „Dneska bude pršet.“
Takový scénář bychom sice vzhledem k Boltově ostravské historii plné vody z nebes mohli považovat za scénář symbolický, nicméně zároveň byl nejméně žádoucím. Více než kdy jindy se proto žhavily linky na meteorologickou stanici v Mošnově.
A nebesa se umoudřila.
Manažer mítinku Juck kmital celý den mezi stadionem i hotelem atletů a před mítinkem říkal: „Naštěstí mám práce tolik, že mi nezbývá čas na nostalgii. Ovšem postupně mi to dochází: Usain tu běží opravdu naposledy.“
Před devíti lety jej přivedl do Ostravy prvně. Není divu, že se mu teď v mysli promítal film devíti zdejších Jamajčanových startů.
„Vzpomínal jsem, jak jsme je vždy složitě plánovali a vyřizovali. Jak jsme přemýšleli, kdy je zveřejnit. Nebo jak jsme se báli: Co když nepřijede?“
Na jaře 2009 Jucka vyděsila zpráva o Boltově autohavárii, po níž přestal trénovat. Zruší účast, napadlo ho okamžitě.
Přesto i tehdy přicestoval.
Letos tedy nastalo jeho odcházení.
Ostrava embraced me long before I became the fastest man in the world. Infinite respect for this nation https://t.co/PUvW2uJntp
Každý kvalitní výkon této Zlaté tretry se stal zároveň i dárkem k Boltově rozlučce. Světový rekord Jihoafričana Van Niekerka na trati 300 metrů. Velehody Němce Röhlera za 90 metrů. Strhující desítka Brita Faraha.
Tři čtvrtě hodiny po své stovce Bolt obcházel ovál a podepisoval se divákům. „Čekal jsem, že mi tu lidé ukážou spoustu lásky. Ale že jí bude tolik, to jsem nečekal,“ líčil a Juckovi sdělil: „Nejdelší autogramiáda mého života.“
Dokončil čestné kolo, pohovořil s novináři, šibalsky se usmál a na utichajícím stadionu předvedl několik pokusů v dálkařském sektoru.
Jen tak, pro radost.
Stadion ztichl, fanoušci odešli, ale @usainbolt zůstává. Na @ZlataTretra trénuje skok do dálky. Nová motivace? https://t.co/ysHEItpt3D
Žádná druhá kariéra však nebude. S Ostravou se loučil pan sprinter, jehož vystihovala píseň znějící z amplionů.
Simply the Best!
Vrátil se do hotelu Clarion, povečeřel a dostal tu další dárek, velký dort s čokoládovou tretrou. Rozkrájel ho a rozdal těm, kteří se o organizaci mítinku starali.
Pro Jucka měl Bolt speciální dárek. Tretry, v nichž na Zlaté tretře závodil. Další předal Miroslavu Černoškovi, majiteli pořádající agentury.
„Budou na čestném místě,“ plánoval manažer Juck. „Už jsem v minulosti dostal i tretru, ve které Roman Šebrle vyhrál olympiádu v Aténách.“
Ve čtvrtečním ránu potom Usain Bolt odletěl. Na Zlaté tretře definitivně skončila jeho závodnická éra.
„Budeš tu kdykoliv znovu vítán,“ zval ho Juck, ať příště dorazí v roli hosta.
„Jo, já přijedu,“ ujistil Bolt.
