Právě vyhrál v La-Roche-sur-Foron alpskou etapu Tour. Předvedli s týmovým kolegou Richardem Carapazem skvělý výkon v úniku. Po sérii zklamání konečně dodali týmu Ineos důvod k radosti.
A snad také muži, který už tu s nimi není, ale kterého všichni z týmu nosí ve svých srdcích.
Nicolasi Portalovi.
Tour de France 2020Speciální příloha iDNES.cz |
Dlouholetý hlavní sportovní ředitel týmu Ineos/Sky náhle zemřel v březnu ve svém andorském bytu. Na infarkt. V pouhých 40 letech. Celý Ineos jeho ztráta šokovala. A Kwiatkowski své čtvrteční vítězství věnoval právě jemu.
Se slzami v očích potom třicetiletý polský bojovník vyprávěl: „Spousta lidí rozebírala, co náš tým tady na Tour předvedl, a říkali, že postrádáme Nika v týmovém autě. A... ano, my ho postrádáme. Moc. Ale musíme se s tou ztrátou naučit žít. Vzpomínáme na Nika, ať už jsme zrovna úspěšní nebo ne, vzpomínáme pořád. Je těžké to slovy popsat. Ale vím, že týmový duch, který jsme si tady během Tour udrželi, byl inspirován právě Nikem. Je tu jedním z nás. Neustále.“
Nebyla to letos pro Ineos dobrá Tour. Egan Bernal ztratil šance na obhajobu, později odstoupil. Snažili se tedy v Alpách útočit na etapy, Carapaz se v úterý i ve středu v únicích k etapovému vítězství dvakrát přiblížil, ale ani jednou na něj nedosáhl.
19. etapa TourSledujte podrobně online. |
„Já jsem naopak strávil první dvě alpské etapy v grupettu,“ líčil Michal Kwiatkowski. „Ale dnes jsem si řekl, že musím skočit do úniku za každou cenu.“
Povedlo se, šlapal s Carapazem ve zpočátku početné skupině uprchlíků, která vytrvale řídla, až zbyli čtyři: oni dva, Mark Hirschi ze Sunwebu a Pello Bilbao z Bahrainu-McLaren.
Potom při sjezdu ze Saises upadl Hirschi.
„Bojoval s Richardem o puntíkatý dres nejlepšího vrchaře, riskoval a najel zatáčku příliš rychle,“ popisoval situaci Kwiatkowski. „Jel jsem zrovna za ním, sáhl jsem radši rychle na brzdy a dobře to pro mě dopadlo.“
Švýcar se zvedal ze země, ale kolegové z úniku na něj nečekali. „Odmítal předtím spolupracovat na tempu. Proto jsme si chtěli jet náš vlastní závod.“
Při stoupání na prémii mimořádné kategorie na Plateau de Glieres odpárali také Bilbaa. A Carapaz si tu navíc dojel pro potřebné body, aby v souboji na dálku vysvlékl z vrchařského dresu Tadeje Pogačara.
Peter Kennaugh, bývalý jezdec Ineosu, vzápětí ve studiu britské televize ITV s úsměvem připomněl, jak jim kouč Tim Kerrison kdysi tvrdil: „O puntíkatý dres se ve Sky nezajímáme.“
Tehdy byl tento dres pod rozlišovacími schopnostmi britského velkotýmu.
Ale časy se mění.
Na následné šotolinové pasáži duo Ineosu navyšovalo náskok. Uvěřili, že už je nikdo nedojede.
Načež Carapaz svému parťákovi řekl: „Já mám za dnešek puntíky, takže etapa bude tvoje.“
Už před cílem v La Roche-sur-Foron tleskali a mávali, pak se objali a Carapaz nechal Kwiatkowského přední kolo projet páskou o malý kousek dřív.
Polský cyklista by jej s vysokou pravděpodobností ve spurtu porazil, přesto ho také toto gesto dojalo. Vždyť Carapaz mohl bojovat o první ekvádorské etapové vítězství v historii Tour.
„Nikdy to Richardovi nezapomenu, udělám pro něj na oplátku cokoliv,“ ujišťoval Kwiatkowski. „Víte, prožil jsem některé opravdu pěkné chvíle v cyklistice, ale tohle je úplně nový zážitek. Měl jsem husí kůži na posledních kilometrech, protože jsem věděl, že to zvládneme. Oba jsme si tu koncovku opravdu užívali. Bylo to neskutečné. Taková etapa překonala veškerou moji představivost. Asi si ji nechám celou nahrát a budu si ji pouštět zas a znovu.“
V týmovém hotelu Ineosu byl večer důvod k oslavě. „Ta musí být,“ říkal Kwiatkowski. „Po tolika dnech tvrdé práce jsme si ji zasloužili. Věřím, že jsme dnes lidem předvedli dobrou show.“
Mnohem méně emocí tentokrát obsahoval po etapě proslov Primože Rogliče. „Všechno bylo fajn, s týmem jsme kontrolovali celou etapu,“ řekl lídr Tour. Ze svého náskoku 57 sekund na Tadeje Pogačara neztratil ani sekundu.
Složil už jeho sok zbraně? Zdá se. Po etapě Pogačar konstatoval: „Ke žlutému trikotu už mám daleko. Jen kdyby Primož prožil v sobotní časovce superšpatný den, měl bych snad šanci. Ale myslím spíš na to, abych v ní měl já dobrý den a pojistil si druhé místo.“
Jedinou ztrátou Jumba tudíž ve čtvrtek bylo vyloučení jejich sportovního ředitele Merijna Zeemana z Tour za verbální i fyzickou inzultaci komisaře UCI po středeční etapě na Col de la Loze.
Což však neznamená, že by poslední alpské dějství postrádalo mezi jezdci na celkovou klasifikaci bojovnou příchuť. Naopak.
Průběžně sedmý Mikel Landa z Bahrainu-McLaren útočil při stoupání na Plateau de Glieres znovu a znovu, i za pomoci Pella Bilbaa, který se k němu stáhl poté, co neudržel v úniku kontakt se dvojicí Ineosu.
A jejich akce měla efekt. Za skupinou favoritů postupně zaostávali cyklisté z Top 10 celkové klasifikace: Adam Yates, Rigoberto Uran, Alejandro Valverde.
„Ve chvíli, kdy mě Kwiatkowski a Carapaz utrhli v úniku, jsem ve vysílačce slyšel, že Mikel útočí zezadu,“ říkal Bilbao. „Proto jsem měl důvod, abych bojoval dál a pomohl mu odpárat některé soupeře v celkovém pořadí.“
K Landovi se přitáhli Roglič, Kuss, Pogačar, Mas, López.
Na šotolinové pasáži Enric Mas z Movistaru zaútočil, jako by se chtěl pokusit sebrat bílý dres Pogačarovi. Ten chvíli ztrácel, dotáhl se, vzápětí atakoval Roglič, ale Pogačar se znovu dotáhl.
Zároveň dostal na šotolině defekt Richie Porte.
Čtvrtý muž pořadí!
„Nemohl jsem tomu uvěřit. Zvládl jsem předtím tak dobře tak těžké stoupání - a najednou defekt!“ svěřoval se.
Snažili se mu pomoci z neutrálního servisního motocyklu, ale neměli pro Australana vhodné kolo. Když se k němu konečně probila týmová toyota stáje Trek, ztrácel na Rogliče, Landu a spol. už 40 sekund a ve virtuálním pořadí klesal až za Mikela Landu.
Copak se smůla, která Porta na závodech Grand Tour mnohokrát provázela, od něj neodlepí ani při jeho posledním grandtourovém vystoupení v roli lídra?
Pustil se do zběsilé stíhačky. Pomocníky při ni nalezl paradoxně v konkurenčním týmu, dotahoval se do Rogličovy skupiny za pomoci Toma Dumoulina a Wouta van Aerta z Jumba.
„Snažil jsem se zůstat ledově klidný, jak to jen šlo,“ vyprávěl. „Kim Andersen (sportovní ředitel Treku) mi z auta neustále hlásil, jak se má ztráta snižuje. Tím mě také uklidňoval.“
A Porte to zvládl!
Přiřítil se k největším favoritům, uhájil svoji čtvrtou příčku.
Týmový kolega Kenny Elissonde jej pak večer velebil: „Nemohu být na Richieho víc pyšný. Neměl vždy ve své kariéře štěstí na své straně, ale dnes všem ukázal, jaký je to bojovník. Klobouk dolů.“
Sen o stupních vítězů v Paříži se tak 35letému Portovi stále nerozplynul. Na třetího Miguela Ángela Lópeze ztrácí 1:39 minuty, ale je výrazně lepším časovkářem než Kolumbijec z Astany.
Po páteční klasikářské etapě by měl být právě jejich souboj o třetí příčku, tento duel dvou cyklistických generací, největším tahákem sobotní časovky na Planinu krásných dívek.
Některé bitvy této Tour se zdají už být rozhodnuty.
Ale stále jich dost zbývá.