Ještě v úterý jezdci stáje Etixx dováděli v Bernu při skocích z mostu do řeky. Ve středu dopoledne stojí v jejich týmovém autobusu před 17. etapou frontu na kafe. „Což je důkazem, že je čeká dlouhý a těžký den,“ povídá v Bernu mluvčí týmu Alessandro Tegner.
Tony Martin a Julian Alaphilippe se pochlubí svými červenými čísly pro nejbojovnější jezdce pondělní 16. etapy. „Dneska ale bude do kopce tahat tempo Julian,“ prohlašuje Martin.
Teplota šplhá k 33 stupňům. Bude to horký den. Těžký. Bolavý. „Klíčový den,“ tvrdí na startu mladý Adam Yates z Oriky, třetí muž celkového pořadí.
NA STARTU. Zprava Peter Sagan, Chris Froome, Adam Yates a Fabian Cancellara.
Tour ještě pokračuje ve svém exitu z Evropské unie, ale ve Švýcarsku zároveň načíná čtyřdenní alpské martyrium. „Dojezd na Emosson bude pro Romana vzhledem k jeho postavě i váze nejtěžším z celého závodu,“ tuší Steven de Jongh, sportovní ředitel stáje Tinkoff, a tím i Romana Kreuzigera.
Navzdory vedru peloton zpočátku připomíná cyklistický šinkanzen, úvodní hodinou se prožene rychlostí 51 km/h. Podél silnice rozprostřou fanoušci transparenty „Merci, Fabian“, jenže švýcarský cyklistický hrdina už nenachází motivaci, aby šlapal dál.
Regenerace před olympijským Riem dostává přednost, Fabian Cancellara peloton Tour tak trochu v tichosti (a navždy) opouští.
„Nebylo to jednoduché rozhodnutí,“ říká jezdec Treku. „Ale myslím si, že bylo správné. Nerad vzdávám, speciálně když je Bauke Mollema celkově druhý a my jsme jen čtyři dny od Paříže. Jenže byla to pro mě Tour plná stresu, jsem nesmírně unavený. Už bych mu nedokázal příliš pomoci.“
Únik dne se rodí dlouhých 60 kilometrů. Peter Sagan do něj prováží i Rafala Majku, pomůže mu vyhrát dvě vrchařské prémie 3. kategorie, načež sám ovládne tu rychlostní. Bodovací soutěž vede téměř o 200 bodů a celkem jich má 425, tedy jen o sedm méně, než je jeho historický rekord.
„Prudhomme už určitě vymýšlí nějaký anti-saganovský bodový systém do příštích let,“ píše server Cyclinghub na Twitter.
„Peter je stroj,“ uznale tvrdí Majka.
Kdepak, Rafale, není. Protože když si Sagan vystoupí z party uprchlíků, přepadá ho nutkání přírody, a tak si odskočí k fanouškům, do obytného vozu u trati. Čímž dává vzpomenout na podobnou akci Arnauda Demara na Lautaretu 2014 a Toma Dumoulina v letošním prvním týdnu.
Peter Sagan volgt het voorbeeld van Tom Dumoulin en duikt een camper in https://t.co/ypa4SenXa5 #TDF2016 pic.twitter.com/2gUqTRjtj5
Daleko za uprchlíky svádí Roman Kreuziger úplně jinou bitvu, s nejlepšími muži celé Tour. Na posledních 32 kilometrech je prověří téměř 2 000 metrů převýšení. „Hlavně včas a co nejvíc pít a doplňovat energii. To je dnes zásadní,“ nabádá do vysílačky De Jong.
Už „polykají“ předposlední kopec, průsmyk Forclaz, kde takřka v každé serpentině vlají české vlajky. Čekání, kdo z velkých jmen tentokrát zaplatí, netrvá dlouho. Tejay van Garderen z BMC si opět jednou neporadí s etapou po volném dni, propadá se daleko, předaleko. Ztrácí pět minut, sedm, deset.
Sbohem, naděje.
Ne, není nemocný, ani zraněný. „Ani jsme nic neudělali špatně,“ ujišťuje jeho sportovní ředitel Jim Ochowicz.
„Není pro to omluvy. Žádnou nemám,“ řekne mnohem později zdrcený Van Garderen. „Musím si sednout s našimi kouči a zjistit, co jsme udělali špatně. Je to tvrdé. Pracujete celý rok a myslíte si, že děláte všechno dobře, ale... Forma je zábavná věc, někdy ji máte, někdy ne. Právě teď trpím.“
La photo du jour / the pic of the day by @McbeardBeardy #TDF2016 pic.twitter.com/JNp7D5UeVY
Na chlapíky, kteří mu na Forclazu ukázali záda, čeká na samém konci prvního alpského testu stoupání na Emosson, k nejmladší švýcarské přehradě, vybudované ve výšce 1 960 metrů.
Ještě nikdy sem Tour nezavítala. Ale slavný závod pod vedením ředitele Christiana Prudhomma objevuje rád.
Zbývá jich šestnáct. Někteří z nich protřepávají nohy, zahánějí křeče. Pět kilometrů pod vrcholem, u stanu VIP, odkud do plic jezdců provokativně vane pivní odér i kouř ze smažících se klobás, se nepravidelné stoupání přiostřuje v itineráři do černých (tedy nejtěžších) čísel - na 9,6 procenta.
Akceleruje Alejandro Valverde a tělo Romana Kreuzigera se propadá do čísel červených. Procedí se skupinou favoritů dozadu a přesvědčuje se: To tempo je neuvěřitelné, polev, nesmíš se jich dál držet, nebo tu sám sebe zničíš.
Později bude líčit: „Musel jsem odpadnout a na chvíli zvolnit, abych se z toho probral. Dnes to bylo o tom, kdo vybouchne.“ Kdyby nezvolnil, mohl napodobit Van Garderena a říci sbohem boji o Top 10.
Na žlutého Chrise Frooma zkoušejí útočit stáje Astana, Movistar i Dan Martin z Etixxu, jenže veškerá snaha marná. Britovi exkluzivní pomocníci Wout Poels a Sergio Henao eliminují nástupy.
Some days you win the Vuelta, others you can't even pour water into your mouth #TDF2016 pic.twitter.com/zVLkDYz6Gs
Pak si Richie Porte z BMC, neustále očekávající další nástup Naira Quintany, údajně vzpomene, jak mu sportovní ředitel Ochowicz před startem říkal: „Když budeš mít pocit, že můžeš i na Chrise zaútočit, tak jeď hlavou.“
Hlava mu právě napovídá: A proč ne?
A nohy ujíždějí ostatním.
Pravda, po chvíli se za ním zjeví žlutý Froome, jeho někdejší lídr. Kdo také jiný, že? Společně tedy šlapou vstříc cíli. „Nechtěl jsem dnes útočit. Ale uviděl jsem příležitost, jak vydělat čas na své protivníky, a ono to fungovalo,“ řekne Froome a hned složí i poklonu Portovi: „Richie je jedním z nejlepších jezdců světa a dnes to zase dokázal.“
Náskok lídra týmu Sky v celkovém pořadí činí už 2:27 minuty na druhého Baukeho Mollemu! Tour je - takřka - rozhodnuta?
Zvlášť když nohy Naira Quintany se před cílem přestávají točit, odpadá a kolumbijský rozhlasový reportér souměrně s tím snižuje kadenci svého hlasu. Trumfové eso stáje Movistar je v den kolumbijského státního svátku v obličeji bílé jako stěna.
#VamosEscarabajos Nairo Quintana sigue 4° en la general, pero perdió 26" más con Froome https://t.co/LuruQDdzGG pic.twitter.com/FvtWm0Pfew
Roman Kreuziger naopak dva kilometry před cílem zjistí: Probírám se, znovu nacházím rytmus. Na posledních stovkách metrů předjíždí uštvaného Valverdeho, prominentní oběť útoků, i Sebastiena Reichenbacha z IAM, zachraňuje své ambice v celkovém pořadí a zůstává celkově jedenáctý.
V řídkém vzduchu plíce cyklistů hoří, za cílem tlačí jejich zničená těla pomocníci. „Vodu, vodu,“ křičí Joaquim Rodríguez z Kaťuše. Kreuziger se chvíli přidržuje červeného auta organizátorů, pak sám dojede na přehradní hráz k týmovému autobusu Tinkoffu. Vyjíždí se na trenažéru, zhluboka rázně vydechuje, po těle mu stékají potoky potu.
Jeho šéf De Jong vystoupí z auta a ocení: „Roman sice odpadl, ale udělal to chytře, jel si dál své tempo a zregeneroval. Na posledních kilometrech potom i akceleroval. Sice něco ztratil, ale nevybouchl. A to je důležité. Viděli jste, jak vykrvácel Quintana na konci?“
Český jezdec se osprchuje a už klidným hlasem hodnotí: „Dnešek nebyl žádná tragédie. Poslední dva kilometry mě naopak nabudily do časovky. Desítka je stále reálná.“
De Jongh přitaká. Koho by tedy mohl v Alpách v pořadí přeskočit? Sportovní ředitel se zasměje: „Kdybych to věděl, vyhrajeme spoustu peněz.“
Opodál, u autobusu stáje Movistar, je nálada na první pohled mnohem skleslejší. Sportovní ředitel José Luis Arrieta vykládá: „Za současné situace je pro nás už velmi komplikované vyhrát Tour. Závod se nevyvíjí tak, jak bychom si přáli. Musel by nastat velký Froomův kolaps.“
O Quintanovi časopis Pro Cycling před Tour napsal: „Není otázkou, zda ji někdy vyhraje, ale kdy ji vyhraje.“ Nyní jako by byl Kolumbijec odevzdaný, rezignovaný.
„Necítil jsem se dnes dobře. Očekával jsem od sebe víc, ale mé tělo ke konci vůbec nereagovalo. Ale je mi teprve šestadvacet. Jsou tu lidé s mnohem většími zkušenostmi.“
STÁLE STEJNÝ OBRÁZEK. Také po sedmnácté etapě je ve žlutém Chris Froome.
Chris Froome jich má na rozdávání. Jeho další žlutá mise nabrala směr, jaký si přál. „Froome a Sky teď pevně sedí na sedadle řidiče celé této Tour,“ povídá Sean Yates, další ze sportovních ředitelů Tinkoffu.
Froomův parťák Geraint Thomas na Twitter píše: „3 090 km splněno, 422 zbývá.“
