Projede cílem v Ortisei, sleze z kola, usedne na obrubník na kraji silnice, obrátí do sebe láhev vody. Chvíli mlčí. „Výborně, Honzo,“ volají na něj čeští fanoušci. Zamává jim. Když se vzpamatuje z vyčerpávající etapy, Jan Hirt řekne: „Dnes se mi nejelo vůbec dobře. V první půlce etapy jsem se dost trápil a až pak se dal trochu dohromady. Nejvíc mě teď bolí nohy, ale i záda, za krkem, bolí mě všechno.“
Napadá mě, jak by asi dopadl, kdyby se netrápil? Protože i s veškerou tou porcí bolesti obsadil právě páté místo v přetěžké dolomitské etapě Gira, vinoucí se přes čtyři průsmyky.
Takřka minutu poté, co už je v cíli, teprve přijíždějí Dumoulin, Quintana a Nibali, triumvirát superfavoritů, svádějící vlastní poziční bitvu.
VYSÍLENÝ. Jan Hirt za cílem v Oritsei, pátý a unavený.
Český lídr stáje CCC tak splnil, co slíbil už po etapě do Bormia. Tehdy přece říkal: „Skočím zase do úniku, i kdybych za to měl nakonec zaplatit. Není nač čekat.“
Kdo nic nezkusí, nic nemá. Hned při prvním stoupání na Pordoi se tedy do úniku prodral a pak v něm setrvával, když ostatní odpadávali. S Mikelem Landou ze Sky, lídrem klasifikace vrchařů, je vlastně už starým známým, vždyť po jeho boku strávil před pelotonem většinu ze dvou nejtěžších etap letošního Gira.
Landa a pozdější vítěz etapy Tejay van Garderen ujeli Hirtovi až na posledním sjezdu dne. Při stoupání do cíle v Ortisei se zbavil dalších kolegů z úniku a sám je stíhal, ale marně. Do cíle poté dorazil s Francouzem Pinotem a Italem Pozzovivem.
Jen tři další čeští cyklisté se v historii Gira umístili v horské etapě tak vysoko jako on. Přesto bezprostředně po etapě zjevně svádí vnitřní boj, zda se má radovat, či ne.
Jistě, kdyby mu ráno řekli, že bude pátý, bral by takové umístění všemi deseti. „Ale najednou vím, že jsem mohl jet i o vítězství. Což zamrzí.“
A růžový jsem stále já
Krátká byla tato etapa, pouhých 137 kilometrů. Ovšem Tom Dumoulin v ní učinil přímo obří krok k naplnění snu. Uhájil svých 31 vteřin náskoku!
Zaznívá znělka a jej už opět zvou k ceremoniálu, kde převezme růžový trikot.
Automatické dveře, jimiž má vejít na pódium, se však nechtějí otevřít. Nevadí, sám jim dopomůže. Jak je to symbolické. Tak dlouho přece musel v etapě bojovat sám proti všem.
A STÁLE JE MŮJ. Tom Dumoulin opět přebírá růžový dres.
Ne, ještě zdaleka se nemůže vidět ve vítězném cíli Gira, stále jej čekají dvě horské etapy a časovka. Ale pokud skutečně v neděli pozdvihne zlatý pohár pro šampiona, budou mu to přát statisíce fanoušků po celém světě.
Za to, jak závodí.
Jak vítězí.
Jak se chová.
A jak se umí i bránit.
Výtky a odpovědi. Začala válka slov
Už 60 kilometrů před cílem pozbyl ve středu na trati všech pomocníků, odpadl i poslední z nich Laurens Ten Dam. Naopak Nairo Quintana měl stále k dispozici tři muže.
KRÁSA HOR. Velký boj, ale i nádherné scenérie nabízela 18. etapa.
O pět kilometrů později Kolumbijec zavelel do útoku. Využil Amadora a Anacony, kteří se předtím stáhli z úniku, aby svému lídrovi vytvořili most. Ujížděl průsmykem Gardena, načež se k němu dotáhli i Nibali s pomocníkem Sivcovem, společně vybudovali na Nizozemce náskok 20 vteřin.
Ale muž v maglia rosa opět jednou nepanikařil. Táhl tempo pronásledovatelů.
Pod vrcholem stoupání byl znovu u největších soků.
„Věděl jsem na Gardeně, že když si pojedu své tempo, nemohu moc ztratit,“ poví po etapě. „Zůstal jsem klidný. Zaútočili na mě, ale nefungovalo to.“
Quintana poté atakoval opět, dokonce i ve sjezdu, zkoušel to i v závěrečném stoupání, devět kilometrů před metou. Ale výraz tváře lídra Movistaru naznačoval: Mám toho dost.
S Vincenzem Nibalim tedy nadále pouze stínovali Dumoulinovo kolo, zatímco jim všem ujeli Francouz Pinot a Ital Pozzovivo. Až to muž v růžovém trikotu nevydržel, otočil se a pronesl ke dvěma největším konkurentům pár slov.
Zbytečně. Dál zůstali nalepeni na jeho kolo. Thibaut Pinot se díky tomu přiblížil v celkové klasifikaci na dostřel ke třetímu Nibalimu.
„Dumoulin nám při posledním stoupání říkal, ať taky převezmeme odpovědnost za stíhání ostatních. Ale my ji nechali na něm. Měli jsme vlastní taktiku,“ vykládá po etapě Quintana.
.@NairoQuinCo:" hemos intendado de todo, no fue posible, el líder se ha difendido muy bien". #Giro100 https://t.co/EyuVUHZwc6
Dumoulin si s ním při čekání na svůj ceremoniál podal ruku. Po návratu však dává najevo svoji frustraci ze stylu boje protivníků.
Čekajícím reportérům si opakovaně postěžuje: „Poslední kopec byl jasnou ukázkou paktu Quintany a Nibaliho. Zajímalo je jediné: snažit se abych prohrál, místo toho aby se sami snažili vyhrát. Doufám, že takovou jízdou ztratí stupně vítězů v Miláně. To by bylo opravdu pěkné a já bych byl šťastný.“
Dumoulin talks about Quintana action in last few km > https://t.co/eLXQumk9UU #Giro100 https://t.co/KUAxS2bQ9a
Některá slova se šíří nesmírně rychle. Tato se bleskurychle donesou k Nibalimu do autobusu jeho týmu Bahrain Merida.
„Dumoulin je občas trochu nafoukaný,“ reaguje Ital. „Ukázal, že je na trati silný, ale občas mluví až moc. On může ztratit pódium taky, ne? Cokoliv se může stát. Měl by zůstat nohama na zemi a mluvit míň. Ví, co je to karma? Za to, co dnes řekl, ho karma dožene.“
Giro, jež se v minulosti doslova vyžívalo v nejrůznějších polemikách, má rázem takovou, ve které se utkávají dvě z největších hvězd závodu.
Dumoulin dorazí na tiskovou konferenci, lépe řečeno opět až do místnosti dojede na svém kole - a dovídá se zde Nibaliho reakci.
Zasměje se. „Nazval mě nafoukaným? To jsou od něj silná slova.“
Chvíli přemýšlí, pak se dlouze rozhovoří: „Dodnes jsem s Nibalim neměl problém. Nelíbilo se mi, jak jel finále této etapy, ale neměl jsem s ním problém. Celé Giro jsem byl velmi přátelský ke každému. Jenže dnes se mi vážně nelíbilo, jak ti dva jedou. Nibali i Quintana chtějí také vyhrát Giro, mám pravdu? Bohužel, dnes se starali jedině o to, jak já bych ho mohl prohrát. Byla to jejich volba. Mohli jsme zůstat pohromadě s Pinotem a s Pozzovivem. Byl jsem frustrovaný a rozzlobený, že se pořád jen drželi za mým kolem. Nerozuměl jsem jim.“
Další reakce znovu přichází od Nibaliho: „Byla to jeho odpovědnost jako lídra závodu stíhat ostatní. Nairo a já jsme se snažili hlídat si jeho. Nemohl přece očekávat, že když pátý v celkovém pořadí útočí, budeme ho my dva stíhat.“
S Dumoulinem shodou okolností bydlí po etapě na stejném hotelu v Brunecku.
Válka slov se přiostřuje.
Koncovka Gira je rázem plná napětí, pryč je nuda prvního týdne.
A Milán se rychle blíží.
Nairo Quintana to cítí. Přiznává: „Hráli jsme dnes všemi kartami, co jsme měli. Vymysleli jsme chytrou strategii. Cítil jsem se dobře. Zkusili jsme naprosto vše. Jenže Dumoulin měl na vše odpověď.“
Quintana: Dumoulin může za čtvrtek zaplatit
Lídr týmu Sunweb nedokáže vymazat z paměti, jak v poslední horský den ztratil Vueltu 2015. „Vím, že v případě zlého dne můžete prohrát vše,“ říká. „Byl jsem dnes silný, ale nemusím být zítra. Mám také pochybnosti. Zároveň však věřím sám v sebe.“
Horský dojezd v Pinacavallu bude dnes scénou jejich další bitvy. A nejen jejich. Zkusí Jan Hirt opět únik? „Určitě, když se budu cítit,“ nezaváhá český bojovník. Hned po startu do kopce, to mu sedí.
Giro Stage 19 preview.. bookies say it will be a GC battle.. but will it? https://t.co/8jAbyr7lKb https://t.co/z9HWPsmnue
„Přinejmenším jsme přinutili našimi útoky Dumoulina, aby v Dolomitech trpěl. V další etapě za to může zaplatit,“ doufá Nairo Quintana.
„Dojezd v Piancavallu je prudký. O něco se pokusíme,“ slibuje Vincenzo Nibali.
Titulek listu Gazzetta dello Sport před čtvrteční etapou zvěstoval: „Nibali je připraven zazářit v Dolomitech.“ Nestalo se. Nezapomínejme však: loni zvrátil svoji zdánlivě prohranou bitvu na Giru až v posledních dvou horských etapách.
Jen ať vzdávají! Co se dělo, když etapy měřily 430 kmNasaďte krátké, průsmyky napěchované horské etapy a spatříte cyklistický ohňostroj. Tak zní návod pro současné tvůrce cyklistických Grand Tour. I ta čtvrteční taková byla. „Výbušná směs,“ nazval ji Mauro Vegni, ředitel Gira. Otcové-zakladatelé těchto závodů přemýšleli zcela opačně. Tehdy platilo: oč delší etapa, tím drsnější zkouška pro obry silnic. Armando Cougnet, ředitel prvních ročníků Gira, tvrdil: „Čím víc cyklistů vzdá, tím víc stoupá hodnota závodu i těch přeživších.“ Psal se rok 1914. Giro mělo jen osm etap, ale šest z nich bylo delších než 400 kilometrů. Mizerné silnice, těžká kola s jedním převodem, apokalyptické počasí a likvidační itinerář způsobily, že reportéři závod přejmenovali na Giro do pekla a zpět. Třetí etapa Lucca–Řím byla se 430 kilometry nejdelší v historii Gira. Ale už ta první, 420kilometrová, je dodnes vzpomínána coby „etapa z bouře zrozená“, nejhrůzostrašnější v historii. Startovali k ní o půlnoci z Milána. Po čtvrt hodině se nad severní Itálií usadila bouře a zuřila nekonečných 36 hodin. Vlněné trikoty nasáklé vodou táhly promrzlé jezdce k zemi. Vál ledový vítr o rychlosti 70 km/h. Silnice jim mizela před očima, místo ní byl jen bahnitý proud plný harampádí, mezi nímž mizelo značení trati, mnozí špatně odbočili. Při stoupání do průsmyku Sestriere, v chumelenici a mučivém blizardu jich celé procesí vzdalo. Vítěz etapy Angelo Gremo dorazil do cíle až po 17 hodinách, po něm už jen 39 cyklistů, z toho 16 po časovém limitu, mezi nimi i Riccardo Palea, který při srážce s koňským povozem přišel o oko! Celé Giro tehdy dokončilo pouze osm jezdců. Doba těchto heroických zkoušek z pravěké éry cyklistiky se už nikdy nevrátí. Svět, sport i Giro zkracují vzdálenosti, nová doba dat, aplikací a sociálních sítí si žádá i dynamické etapy ve stylu akce–reakce–akce. Proto přichází trend krátkých „thrillerů“. Zahájili ho už na Tour 2011 se 109kilometrovou etapou přes průsmyky Télegraphe a Galibier do Alpe d’Huez. Alberto Contador tehdy atakoval 16 kilometrů po startu a kandidát titulu Cadel Evans předváděl obdivuhodné záchranné práce v souboji s bratry Schlecky. Od té doby jsou krátké horské etapy každoročně dramatickými epizodami ve filmech Grand Tour a ani sté Giro není výjimkou. „Radši mám ty delší, jako byla ta přes Stelvio,“ říká Jan Hirt. Ale vůbec nic s tím neudělá... |
