Seděli vedle sebe v týmových barvách. Jeden v mikině, druhý v tričku. Dva lídři Quick-Stepu na Giru, dvě úplně rozdílné osobnosti.
Remco Evenepoel, belgický megatalent přirovnávaný k Eddymu Merckxovi. Pořád usměvavý a trochu přidrzlý mladík, extrovert, který má sebevědomí na rozdávání.
A Joao Almeida, portugalská hvězdička, která loni dva týdny držela růžový dres. Spíše introvert, občas skoupý na slovo, ale s úžasnou silou v nohách.
Když se jich při videokonferenci s novináři, kam měl iDNES.cz exkluzivní přístup, reportéři ptali, kdo z nich Giro vyhraje, nepřekvapili.
„Joao,“ prohodil Evenepoel.
„Remco,“ zasmál se Almeida.
„Nebo si rozdělíme dres na půl, jednu část budeme mít růžovou, druhou modrou,“ dodal Evenepoel. Bude to on, kdo na zádech poveze za devítkou jedničku, kterou se v cyklistických závodech tradičně označuje lídr týmu.
Alespoň na papíře.
Otázkou je, jak to bude vypadat v realitě, vždyť Evenepoel má za sebou devět nejnáročnějších měsíců svého života.
„Přijdu si zdravý, natěšený zase začít závodit. Trénink probíhal dobře, ale není to to stejné jako závodění. Pro mě je má fyzická kondice asi největším otazníkem. Stejně jako pro tým, pro vás, pro všechny fanoušky,“ říká 21letý Belgičan.
Není se co divit.
Nebojte, vrátím se
Evenepoel od svého vstupu mezi profesionály potvrzoval, jak velkým talentem je. Za dva roky toho vyhrál víc než většina cyklistů za celou svou kariéru.
A jeho loňská pouť?
Neskutečná.
Ve 20 letech vyhrál každý etapový závod, do kterého nastoupil. Vueltu a San Juan v Argentině, Algarve v Portugalsku, Burgos ve Španělsku a pak i podnik Kolem Polska.
Udivoval svými výkony v kopcích, soupeře drtil v časovkách, nebo jim prostě 50 kilometrů před cílem pláchnul a na pásku dojel sám s ohromujícím náskokem.
I proto tolik připomínal Eddyho Merckxe.
„Říká, že chce při svém debutu bojovat o růžový dres. U kohokoliv jiného bych to považoval za přehršel sebevědomí. Ale on ví, co říká. Je mi jasné, že bude velkým konkurentem,“ přiznal tehdy i Vincenzo Nibali, král všech tří Grand Tour.
Jenže pak přišel pád z výšin. Doslova.
Belgický cyklista Remco Evenepoel krátce po těžkém pádu v závodě Okolo Lombardie.
Na závodě Kolem Lombardie v polovině srpna jel Belgičan při sjezdu ze Sormana v první skupině favoritů, když nezvládl levotočivou zatáčku a přepadl i s kolem přes zídku na jednom z menších mostů.
Fanoušci na sociálních sítích už se obávali nejhoršího a psali týmu, jak jen doufají a modlí se, aby byl Evenepoel v pořádku.
V televizi Rai pak reportér na motocyklu Andrea De Luca informoval, že Belgičan je po pádu při vědomí. Ze strže ho následně vytáhli záchranáři, dali mu ochranný límec a v sanitce ho odvezli do nemocnice na další vyšetření.
Ta odhalila zlomenou pánev a pohmožděné plíce.
Bylo jasné, že pro něj sezona skončila. Že přijde i o velmi sledovaný debut na italském Giru.
„Ale nebojte, já se do Vlčí smečky vrátím a budu ještě silnější,“ vzkazoval tehdy Evenepoel z nemocnice.
Blízko k depresi
Tehdy prožíval své nejtěžší momenty v kariéře.
„Vyhrabat se poprvé z postele pro mě bylo opravdu hodně bolestivé, doteď si na to pamatuju. Asi nejhorší moment mého života spolu s tím pádem,“ líčil.
Přesto se zdálo, že rekonvalescence probíhá lépe, než by si kdo pomyslel. Už 15. října se vrátil na kolo, o měsíc dřív, než bylo v plánu. Ale jen dočasně…
V průběhu podzimu a zimy přidával na svůj profil fotografie i videa z rekonvalescence – z různých cvičení, kterými chtěl své bolavé tělo dát znovu do pořádku.
Ale fotek s kolem venku ubývalo.
Až nebyly žádné.
„Mám pro vás malé překvapení, lidi. Došlo k menším potížím v rehabilitačním procesu. Abych byl upřímný, zatím nevíme, kdy přesně se k závodům vrátím, ale mé tělo teď není připraveno,“ řekla v polovině ledna mladičká hvězda na rovinu.
Původně toužil vystartovat hned v lednu nebo v únoru, aby do nohou znovu dostal rychlost a závodní kilometry. Realita vypadala jinak.
„V tuhle chvíli nejezdím na kole se svými týmovými kolegy, neabsolvuji s nimi tréninky. Mám svůj individuální program, ale nepanikařím. Hned na začátku mi lékaři řekli, že až do února nebudu stoprocentně zdravý,“ snažil se být pozitivní.
Pořád věřil, že Giro může stihnout a nakonec ho stihl, byť cesta k němu byla přinejmenším hodně nekonvenční. Místo aby se rozjel na několika menších závodech, rovnou si po osmi a půl měsících střihne třítýdenní klání. Jak mu to půjde?
„Na to se budete muset podívat v televizi. Trénoval jsem hodně ve dvou tisících metrech, i výš, ale trénink a závodění, to jsou dvě různé věci,“ má jasno. „Asi se nemůžete stoprocentně připravit na jeden z vrcholů sezony bez předchozího závodění, ale je to riziko, které chceme podstoupit.“
Prostě a jednoduše, už chtěl mít zase na zádech číslo, už se chtěl prát s nejlepšími cyklisty světa.
„Víte, devět měsíců bez závodů, na tom není nic veselého, je to smutné. V některých chvílích jsem měl blízko k depresi. Proto si chci Giro hlavně užít, bavit se na kole a snad z toho vyjdou i hezké vzpomínky,“ plánuje si.
Hned v sobotu ho těžká hodně ostrý restart kariéry. Osm a půl kilometrový prolog, který by mu za normálních okolností velmi vyhovoval.
Otázkou je, co s ním udělá po tak dlouhé pauze.
„Bude to bolestivý den, ale časovky mám rád, i pro přípravu směrem k olympiádě je to pro mě důležité. A co přijde pak? Jestli budu schopný držet se s nejlepšími v horách? Tím se momentálně netrápím. Jsem prostě rád, že jsem na startu,“ říká.
Jak by ne.
