A nejlepší oštěpaři současnosti jen s obtížemi přehazují devadesátimetrovou hranici. Byl to tehdy hod pro věčnost?
"Ne! Není hranicí lidských možností. Když se najde koordinačně vynikající výbušný typ s velkými pákami v rukách, může ho ještě o hodně vylepšit," věští Železný. "Šance existuje rozhodně větší než na stovce, kde jsou sprinteři omezeni vlastnostmi svalových vláken."
On sám to už nedokáže, o tom je přesvědčen. V 39 letech je Železného tělo za zenitem. Hází poslední sezonu, živí jiné přání: "Kdybych ještě jednou překonal devadesátku a poprvé vyhrál mistrovství Evropy, budu nadšený."
Kdo tedy, když ne on? V současnosti vidí pouze dva muže, kteří rekord mohou překonat: Fina Pitkämäkiho a Nora Thorkildsena. Také oni však zatím bombardují pouze metu 90 metrů.
Nejdelší hody(10 oštěpařských výkonů všech dob) Loni nejdál: Starým typem oštěpu: (od roku 1986 byla změněna pravidla o konstrukci a těžišti oštěpu) |
"Jsou to mladí kluci, potenciál mají. Jestli zůstanou zdraví, za pár let to mohou dokázat. Letos ještě ne," říká.
Kde prodat formu?
Železného rekord v Jeně 1996 se zrodil vlastně mimochodem. Malý německý mítink původně v plánu neměl. "Ale po soustředění jsem cítil formu, usilovně jsme tedy hledali závod, kde ji zužitkovat. Trenér Honza Pospíšil nakonec objevil Jenu," vypráví.
Oštěpař vzal doma auto, posadil do něj manželku i obě děti a vyrazili na cestu.
Prvním pokusem hodil 87,76 metru. "Ujela mi tretra. Zjistil jsem však, že mám na velkou dálku."
Druhý pokus: 92,88. Předzvěst.
A třetí: 98,48! "Svěťák. O dost," blesklo mu nejdřív hlavou.
K oslavě si dopřál dvě piva, od organizátorů vyinkasoval prémii 10 tisíc marek, druhý den opět naložil rodinku do auta a vraceli se do Mladé Boleslavi.
Bezprostředně po závodě prohlásil: "Nyní chci hodit 100 metrů."
Magická stovka se zdála tak blízko, jen 1,52 metru. Jenže nikdy víc se k ní nepřiblížil. Na mítinku ve Stellenboschi 1997 pětkrát překonal 90 metrů. "To bylo znamení, že by mi jeden pokus mohl ulítnout daleko. Bohužel, měli tam moc krátký rozběh," vypráví.
V Jeně házel hliníkovým nářadím značky OTE. "Škoda, že éra karbonových oštěpů začala až později," přemítá. "Ten, když perfektně trefíte, létá tak o metr dál. Kolem stovky by to možná bylo." A jistě, ani technika nebyla v Jeně dokonalá. "Dostatečně jsem nezapojil záda," říkal téhož dne.
"Ruce, nohy, rameno, ve všem zůstaly maličké rezervy," vrací se k životnímu hodu dnes, i když detailní záznam neexistuje. "Kameru měli jen svrchu a ještě jí překážel v záběru rozhodčí."
Brzy poté neměli už na atletickém mítinku v Jeně žádnou kameru, pro nedostatek financí v roce 2001 zkrachoval. Rekord, který tam Železný vytvořil, žije dál. Jak dlouho ještě?
