Nejlepší střelecký výkon začínající ligové sezony má hodnotu 34 bodů a jeho autorem je Julia Reisingerová. Karlovarská pivotka jej vytvořila ve Strakonicích. V sedmnácti letech.
Překvapení? Věkem možná, stejně jako jménem týmu. Jménem Reisingerová však zdaleka ne. Vždyť její maminka Petra je také rekordmanka a ne ledajaká. V celé historii české basketbalové ligy žen není lepší střelkyně.
„Mamka je můj hlavní vzor. Bylo to tak vždycky a asi to tak i zůstane. Do ničeho mě ale nenutila. Hrávala jsem tenis a basket a když jsem přišla do Prahy, musel padnout rozsudek o tom, co budu hrát. Vybrala jsem si basket a myslím, že to nebyla úplně špatná volba,“ vysvětluje Julia Reisingerová.
Julia Reisingerová
|
V posledním domácím zápase s Hradcem Králové jste prohrály 54:67. Lvice sice obhajují loňské stříbro, ale nebylo na víc?
Mohly jsme všechny do toho dát rozhodně víc, mrzí mě, že jsme to nezvládly, ale odvedly jsme dobrý výkon, bojovaly jsme. Mohlo to být lepší, rozhodně umíme zahrát lépe. Chyběla nám obrana a ani v útoku to nevycházelo.
V zápase ve Strakonicích jste proměnila 12 ze 13 trestných hodů a 11 z 15 střel z pole, už v poločase jste měla na kontě 20 bodů. Navíc jste doskočila deset míčů a také vybojovala jedenáct faulů. Dosáhla tak na zatím suverénně nejvyšší rating (46), který na základě všech statistických ukazatelů zohledňuje užitečnost hráčky v zápase.
V ŽBL to byl můj nejlepší zápas, ostatně moc jsem jich zatím neodehrála. Ovšem se zápasy mistrovství světa a mistrovství Evropy se to porovnávat nedá. Určitě jsem za něj ráda, ale že by to byl úplně nejlepší zápas, co jsem kdy odehrála, to asi ne.
Celkově po pěti kolech Bonver ŽBL je BA Karlovy Vary se dvěma výhrami ve středu tabulky. Čekaly jste to samy?
Určitě jsme nečekaly, že by to tak mohlo být. Rozhodně jsme doufaly, že se dokážeme prosadit proti takovým týmům a proti zkušenějším hráčkám. Jsme moc rády, že se takto držíme, že i třeba poločas je vyrovnaný nebo i vedeme. Rozhodně je super, že se takto s ostatními dokážeme držet.
Jak se vám líbí v novém karlovarském týmu?
Jsem spokojená. Jsme mladý tým, super kolektiv, moc se mi tady líbí, máme skvělou trenérku.
Trenérka Marcela Krämer je dost impulzivní, neváhá během zápasu křičet a plísnit vás.
Během zápasu to vnímám, víme, že něco křičí a posloucháme ji, ale podle mě toto jako mladé hráčky potřebujeme. Určitě nepotřebujeme trenéra, který by jen seděl, nic nám neříkal a neopravoval nás. Toto nám, jako mladým holkám, hrozně pomůže.
Vaše maminka se v Karlových Varech basketbalu naučila a také tady hrála, pochází ze Sokolova. To utužuje vztah k místu.
Mám rodinu v Karlových Varech a ještě kousek od hranic v Německu, jezdí sem hodně často mě podpořit. Já jsem zde také, během mámima angažmá, sezonu a půl odehrála, když jsem byla malá. To byly moje basketbalové začátky. Rozhodně máme kladný vztah k městu.
A k basketbalu? Pomohla k němu nalézt cestu maminka?
Je určitě mým vzorem, ale rozhodně basketbal nebyl na její popud. Vybrala jsem si jej sama, rodiče mě nenutili. Hrávala jsem tenis a basket a když jsem přišla do Prahy, musel padnout rozsudek, co budu hrát. Vybrala jsem si basket a myslím, že to nebyla úplně špatná volba. Můj basketbalový začátek byl v Praze u pana trenéra Zemana, s nímž jsem potom přešla do Slovanky. Potom jsme se stěhovali do Varů, kde jsem odehrála rok a půl a následoval přesun do Strakonic, kde jsem byla nejdéle. Pak jsem šla do Prahy na USK a odtud do Sparty.
Sparta a Karlovy Vary jsou od letošní sezony nově propojené. Jak se srovnáváte se dvěma působišti?
Máme trénink dvakrát tady a dvakrát v Praze. Samozřejmě je to náročné, jak psychicky, tak fyzicky. Cesty jsou dlouhé, ale myslím si, že si na to zvykneme. Daly jsme se na toto, chceme to někam dotáhnout, tak se s tím musíme smířit. Není to tak špatné, máme zde skvělé zázemí, tak proč sem nejezdit.
Co škola?
Jsem na Gymnáziu mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Samozřejmě bych se dál chtěla věnovat basketu. Jestli mi to vyjde, to zatím ještě nevím, ale doufám, že jo.
Před dvěma lety jste vybojovala se šestnáctkou stříbro na mistrovství Evropy, jste opora mládežnických výběrů, může vám letošní posun do ŽBL pomoci směrem k reprezentaci?
Spíš si myslím, že to pomůže mně jako osobě, že to pomůže mým výkonům, protože tady se naučím hrát proti silnějším a větším hráčkám. To bude pro mě plus, pro moje zlepšování a hlavně s trenérkou Krämer půjdeme všechny nahoru.
Sleduje mamka pečlivě vaše výkony?
Určitě. Sleduje, pomáhá mi, podporuje mě. Rozhodně mi řekne, co dělám špatně a co dobře, snaží se mi pomáhat a opravuje mě. V Karlových Varech se na mně byla podívat už dvakrát.