Finálový závod měl vysokou úroveň, o což se postaral zejména šestnáctiletý Michael Phelps, který vybojoval na šampionátu svůj druhý titul pátým časem americké historie 2:00,86 minuty. "Po rozplavbách jsem si věřil. Do finále jsem se nominoval jako první a Phelps druhý, takže jsme plavali vedle sebe. Phelps je vynikající na 200 metrů motýlkem, kde drží světový rekord. Na první padesátce motýlka jsem se držel Phelpse, na znaku mi trochu ujel, ale na prsařském úseku se mi jej podařilo stáhnout. Jenže Phelps má vynikající vytrvalost a jako specialista na 200 metrů mi na závěrečném úseku ujel a pokořil tak americký juniorský rekord o tři vteřiny. Velice mě potěšilo, že jsem v závěru dokázal odvrátit nápor Toma Wilkense a Rona Karnaugha, medailisty z mistrovství světa a olympijských her v této disciplíně," pochvaloval si Víťazka.
Ani zdolání letitého rekordu nepřiměje olomouckého odchovance k tomu, aby plavání kladl na první místo, kde nyní trůní práce za mořem. "Plavání u mě sice není na prvním místě, ale když závodím, tak naplno, a to mě u tohoto sportu drží," přiznal. Tomu nasvědčuje také intenzita přípravy. "V prosinci jsem nastoupil do nového klubu. V zimě a na jaře jsem plaval třikrát až čtyřikrát týdně zhruba dvě a půl hodiny. Také jsem chodil několikrát týdně posilovat. V letní sezoně jsem pak plaval pětkrát týdně hodinu až hodinu a půl," konkretizoval Víťazka trénink.
Svou všestrannost navíc dokládá v americké softbalové a volejbalové lize. Víťazka v budoucnu ještě pomýšlí na reprezentaci, i když tato otázka zůstává spíše v oblasti teorie. "Vše záleží na tom, jak mi to poplave. Jelikož pracuji, tak reprezentace je pro mě časově velice náročná. Firma by mě uvolnila na závody, jako je mistrovství světa, nebo bych si mohl vybrat dovolenou, ale abych mohl startovat na mistrovství světa nebo Evropy, musím splnit limit plaveckého svazu. To znamená, že se musím zúčastnit kvalifikačních závodů a opět chybět v práci. Z tohoto důvodu budu nejspíše na větších soutěžích chybět," nevidí reprezentační starty příliš růžově.