Historek kolem neforemného svršku, šitého jedině v přísně neměnném odstínu "Masters green", je spousta. Čerstvou v poslední době často vyprávěl loňský vítěz prestižního dubnového turnaje Trevor Immelman. Když byl na letišti kdesi v Japonsku nucen otevřít zavazadlo a několik domorodců bezpečně poznalo, jakou vzácnost kufr obsahuje, Japonci prý začali plakat jen proto, že se ocitli v její blízkosti. A přitom se všichni shodnou, že zelené sako je nevkusné až hrůza.
Jenže módní policie na tradici a historii žádný zákon neuplatní. Od roku 1937, kdy si organizátoři v georgijské Augustě oblékli stejnokroje, objednané až v New Yorku, aby je diváci snáze rozpoznali, se změnil styl, věhlas Masters přetrval. Spíš zesílil. Zmnohonásobil se.
Golfové trofejeVýběr z velkých turnajů Masters Green Jacket (zelené sako) US Open US Open Trophy (stříbrný pohár) British Open Claret Jug (stříbrný pohár)
|
Brooks Uniform Company už je po řetězci fúzí, převzetí a akcionářských her jako značka jen symbolem. Zanikla by okamžitě, kdyby bývala měla zásobovat pouze svého golfového zákazníka. V Augustě s objednávkami rozhodně nespěchají. Při každém ročníku Masters si připraví pár kusů podle toho, kdo by asi tak mohl být vítězem. A jakmile nadejde nový ročník, dvanáctiměsíční majitel zelené sako pokorně vrátí do opatrování. To kdyby snad vyhrál znovu, aby ho měl zase připravené jako z čistírny. Že mezitím ztloustl? Smůla, měl si hlídat linii. Přece kvůli němu nikdo nebude nahonem objednávat krejčího!
Je to relikvie, marná sláva. V anglofonním prostředí (a pochopitelně v patřičných souvislostech) není nutné ani vyřknout slovo "zelený". Stačí "jacket" a je jasno. Jak říká Jerry Kelly, dlouholetý profesionál, který ho měl na dosah, ale nikdy ho neoblékl: "Jsou různá saka, ale tohle je to jediné."
