Podle odhadu lékařů bude moci zvolna začít s tréninkem tak za čtyři až šest týdnů.
Proto doufá, že druhou část sezony, včetně startu na červnovém na mistrovství Evropy v Karlových Varech, stihne. Dokonce se ještě úplně nevzdal ani myšlenky na start ve slavném havajském Ironmanovi, který obsahuje objemy 3,8 km plavání, 180 km na kole a 42 km běh. "Kdyby se stal zázrak... možná bych se i na tak náročný závod dokázal připravit," uvažuje nahlas muž, kterému na kole praskl šroub sedla a on ve vysoké rychlosti dopadl na zadní kolo. "Je to tak," potvrzuje i když původní zpráva australské agentury hovořila o tom, že se napíchl na sedlovou tyč. "Mám dvacet stehů uvnitř a deset napovrchu, ale cítm se pořád líp."
Za štěstí považuje, že se dostal do správných rukou specialistů v Královské nemocnici prince Alfreda, kam byl převezen po ošetření v jiné nemocnici a kde byl posléze i operován. Personál věděl, že na operačním stole má úspěšného olympionika. "V té první nemocnici jsem jim to prozradil," přiznal závodník, který se v Austrálii už cítí jako doma, protože tu už několik let tráví zejména zimní měsíce.
Zájem o jeho zdraví projevila i místní média. "Většinou mi telefonovali do nemcnice, ale byli tu za mnou i osboně," vzpomíná.
O sportu se prý v nemocnici bavil hlavně s pacienty na pokoji a se sestřičkami. "To mi skončilo když přijela Bára," smál se. Na pobyt ve špitále Řehula přes všechny nepříjemnosti, s nimiž se po svém zranění musel vypořádat, nevzpomíná vůbec špatně. Byl jsem nejdřív na pokoji pro dva a potom pro čtyři. Byla tam taková mezinárodní společnost - já z Čech, Ital a Řek. Měl jsem u postele telefon, dálkové ovládání na televizi. Připadal jsem si jako v letadle," vysvětluje se smíchem, který prozrazuje, že se mu opravdu vrací i nálada.
