A to jsem já: proti velmistryni Juditě Polgárové z Maďarska jsem zasedl k šachovnici včera po čtvrté odpoledne a za necelou hodinku jsem se s ní loučil. Klaus jen v typickém gestu pokývá hlavou, rozumím tomu ve smyslu "hm, hm, chlapče, už ti není pomoci". A je to pravda, jsem odepsaný.
Judita PolgárováPlatí za nejslavnější a nejlepší šachistku světa všech dob, je jedinou ženou historie, která se dostala do první desítky světového žebříčku, a porazila dokonce legendárního Garryho Kasparova. V současnosti je na šachovém žebříčku na 47. pozici. Hraje agresivním "mužským" stylem, to je její velká zbraň. Minulý týden byla slavná maďarská hráčka v Praze, kde se v takzvaném Rapid šachu utkala s českým velmistrem Navarou a přesvědčivě ho porazila 6:2. Včera hrála simultánku proti 25 protivníkům včetně redaktora MF DNES. Juditě Polgárové je 33 let, žije v Budapešti, je vdaná za zvěrolékaře a má pětiletého syna a tříletou dceru. Též její dvě sestry byly vynikající šachistky. |
Dva prezidentovi synové se ještě perou, stejně jako "velministr" vnitra Martin Pecina, ti všichni jsou zjevně úspěšnější než já. Nepřekvapí mě to, zato mi překvapeně letí hlavou: "Takhle blbě přece nehraju ani já, Petře!" S kamarádem hrajeme šachy po esemeskách, pro silné hráče jsou v těch partiích hrůzné chyby, já lépe táhnout neumím.
Ovšem proti Polgárové hraju mizerně od začátku, je to truchlivá story. Nemám kolem sebe klid domova, kdy mohu nad tahem dumat libovolně dlouho a pak ho do mobilu vyťukat Petrovi. Tady je čas omezen na to, než Maďarka obejde kolečko okolo stolů se zbývajícími soupeři.
A to je po čertech krátká doba! V hlavě mi v panice šrotuje, jak kloudně pokračovat dál, paralyzován nepřicházím na nic, zatímco dáma v bílém se neúprosně blíží.
Blíží se k mé zoufalé maličkosti, neboť Polgárová má světlé sako, a bílá dáma se nemilosrdně blíží i k mému nešťastnému králi na šachovnici, jasná věc, že v jeho šicích nadělá paseku.
Nade mnou v sále visí relikvie rytířských brnění, zato moji bojovníci jsou bezbranně nazí. Ne, na popravu nejsem zvědavý, vzdávám po dvaceti odehraných tazích, ve víc jsem beztak nedoufal.
Dopadl jsem lépe než kdysi jistá slečna proti velmistru Bogoljubovi, ta chtěla vzdát po osmém tahu, a když jí slavný hráč navrhl, aby šachovnici otočili, přivedl ji k pláči matem v 10. tahu. Já mám k slzám daleko, cloumá se mnou vztek, jak bídný jsem zanechal dojem.
Judita Polgárová
Přitom to neodstartovalo úplně zle: Polgárová zahájila královským pěšcem, takže se na úvod rozběhla španělská hra, v níž se troufale cítím nejjistější. Po slušném začátku však letím střemhlav z kopce, proti jízdě dvou "maďarských" koní nevystavím dobrou pevnost, a když se k nim přidá soupeřčina dáma...
Darmo mluvit. Objednávám si u číšníka piccolo a v duchu ho prosím, ať přijde rychle, abych ho stačil vypít. Povede se to jen tak tak, usrknu poslední doušek a už je u mě znovu pohroma v sukni, je čas říct na shledanou, v mém případě vlastně sbohem. Vycházím ven. Jsem oslněn sluncem, v duši mám stín.
