Rašku a spol. vystřídaly rakve a mamuti

Liberecký kraj - Za sportovními úspěchy je hodně dřiny, ale také spousta peněz a nadšení. Komu jedno z toho chybí, dřív nebo později na to doplatí. V Libereckém kraji to poznali například fotbalisté České Lípy nebo Semil, atleti jabloneckého Liazu či skokané na lyžích. Na jejich úspěchy zbyly jen vzpomínky.

PŘÍBĚHY
ZAŠLÉ SLÁVY
Téma čtěte ZDE

Druhá fotbalová liga v České Lípě, ČFL v Turnově a Semilech. Cyklistický závod Tour de Bohemia. Množství skokanských můstků na kopcích.

To vše už je minulostí.

Kdysi chodily na fotbal v České Lípě zástupy lidí. Dnes klub z tohoto čtyřicetitisícového města živoří v krajském přeboru a může mít starosti se záchranou.

Fotbalových krachů, které přišly už v době kapitalismu, je v kraji samozřejmě mnohem víc. Tak třeba Turnov. Kdysi úspěšný třetiligový celek se před osmi lety odhlásil ze soutěže poté, co s ním ukončil spolupráci Liberec.

Rekord můstku
stále drží Raška
Plavy - Věřili byste, že na skokanském můstku v Plavech na Jablonecku kdysi závodily ty největší světové hvězdy?

Olympijský vítěz Jiří Raška, legendární norský skokan Wirkola, Rus Napalkov a mnoho dalších.

„Na skoky v Plavech chodilo minimálně deset tisíc diváků, bylo to tam úplně obsypané. Ještě dneska si pamatuju, jak mi tehdy mrzly nohy,“ říká pamětník závodů Miloslav Lubas.

Na můstku s kritickým bodem 86 metrů se v letech 1969 až 78 pořádalo pravidelné Turné čtyř můstků, srovnatelné s tím německo-rakouským. Kromě Plavů se skákalo ještě v Liberci, Vysokém na Jizerou a Špindlerově Mlýně.

Plavský můstek je jedním z mnoha v kraji, jež nepřežily tlak moderní doby. Nájezdová věž se časem rozpadla, na dojezdu pořádá místní parta nadšenců „lety na saních“. Vzduchem při tomto recesním závodě létají místo skokanů různé podomácku sestrojená zařízení, například rakev, kadibudka, loď či mamut.

Raškův rekord, který má hodnotu 84 metrů, však žádné z těchto monster určitě nepřekoná.

Vloni na jaře neslavně skončily v téže soutěži i sousední Semily. „Nemáme s kým hrát,“ povzdychl si tehdy šéf klubu Pavel Pražák. Tým už měsíc netrénoval, odešli z něj i zbylí hráči. Kouč Stanner neměl koho vést.

Za vším byly samozřejmě peníze. Přesněji jejich nedostatek.

Dnes spolu Česká Lípa, Turnov i Semily svádějí souboje v krajském přeboru. Nejlíp je na tom, zdá se, Turnov. Ten ve spojení s Pěnčínem vede tabulku a pomýšlí na postup do divize.

Některé klubové jistoty naopak přetrvaly dlouhá desetiletí. Příkladem je Dukla Liberec, tradiční líheň lyžařů (a také volejbalistů).

Na závody skokanů, kteří jsou na Dukle soustředěni, na Ještěd chodily koncem šedesátých a počátkem sedmdesátých let desetitisíce lidí. Dnes jich ani na Světový pohár tolik zdaleka nepřijde.

A z těch, kteří se na Ještěd odhodlají, tvoří značnou část Poláci či Němci.

Vloni se na Ještědu konalo mistrovství republiky skokanů za účasti už tehdy světového Jakuba Jandy. Nepřišel se podívat nikdo.

Letos se domácí šampionát ve skoku na lyžích konal - hádejte kde? V Německu!

O můstcích v kraji by se daly psát romány. Kdysi jich tu stály desítky. A dnes? Solidní zázemí je v Liberci a Harrachově, pro mládež také v Lomnici nebo v Lučanech nad Nisou.

Téměř třicet let se v kraji jezdil mezinárodní cyklistický závod Tour de Bohemia. Špičkové cyklisty byste teď v okolí Nového Boru hledali marně. Tradice skončila v roce 1995.

Přes dvacet tisíc diváků na derby je už z říše snů

Bylo víkendové říjnové odpoledne roku 1970, vrcholek Ještědu se zahaloval do dešťových mračen a na Městský stadion v Liberci mířily davy lidí, fanoušků fotbalu.

Důvod? Pádný. Po neuvěřitelných 14 letech půstu se hrálo mistrovské derby Liberec - Jablonec. Předtím se fotbaloví sousedé střetli naposledy v roce 1956, poté se jejich cesty rozdělily a každý hrál dlouho jinou soutěž. Liberec už pod názvem Slovan se v 60. letech krčil na divizní úrovni, zatímco jablonecký LIAZ se zabydloval v horní polovině 2. ligy a Liberečtí mu záviděli.

Až přišel postup Slovanu do 2. ligy, jeho skvělý nástup (jako nováček v prvních dvou kolech porazil Bohemians a Kladno, tehdy právě sestoupivší z nejvyšší soutěže) a v 6. kole ohromně očekávané derby.

Oficiálně bylo oznámeno 18 000 diváků, podle znalců však bylo v hledišti namačkáno 25 000 lidí! Jednalo se patrně o nejvyšší návštěvu na fotbalovém utkání v historii regionu.

Lidé byli i na stromech

Obklopeny byly okolní stromy. Na úzkých stupních diváci příliš neviděli, zvláště když ti před nimi během dešťové přeháňky roztáhli deštníky. Lidé stáli i v několika řadách za posledním stupínkem k stání a o průběhu utkání se tedy dovídali spíše ústním podáním. Přesto vydrželi, fandili až do konce a ti domácí se radovali. Gól útočníka Mařana rozhodl o slavném vítězství Slovanu 1:0.

Přímý pamětník, liberecký příznivec Antonín Bauer, popisuje: „Lidí bylo určitě mnohem víc než oficiální kapacita. V té době se totiž kromě svazem registrovaných vstupenek prodávaly i další neoznačené, z kterých klub neodváděl tržbu a vylepšoval si černé fondy.“

Kromě toho neexistovaly turnikety, takže stačilo mít známého pořadatele u některého vchodu a za pár drobných byl zájemce v hledišti.

„Já osobně jsem už lístek nesehnal, ale dostal jsem se tam i s osmiletým synovcem za krabičku partyzánek (tehdejší levné cigarety -pozn. aut.),“ směje se Bauer.
Divácký fotbalový boom zažil region ještě v roce 1974, kdy se Jablonec dostal do 1. ligy a osmnáctitisícová Střelnice byla často zaplněna.

Od té doby návštěvy upadají. Snížily se kapacity stadionů i zájem. Na poslední prvoligové derby Liberec -Jablonec přišlo šest tisíc lidí, ačkoli hrál první se čtvrtým. Pěticiferná čísla diváků na fotbale jsou asi minulostí.

Jablonec byl baštou atletů, dnes je všechno jinak
Jablonec nad Nisou - Kdysi to byla bašta československé atletiky. Nyní patří muži i ženy Liazu Jablonec nad Nisou k průměrným týmům první ligy, druhé nejvyšší soutěže.

„Historii máme bohatou. Bohužel, už je to jen minulost,“ litoval Zbyněk Budínský, místopředseda oddílu.

Atletika patřila v Jablonci dlouho k nejpopulárnějším sportům. Na závody při otevření dráhy na Střelnici začátkem 50. let, kde startoval také tehdejší nejlepší atlet světa Emil Zátopek, přišlo 7 500 platících diváků.

V roce 1952 například vytvořila Dana Zátopková na Střelnici první československý rekord v hodu oštěpem výkonem 50,57.

Na vrchol popularity se jablonecká atletika vyšvihla poté, co v areálu na Střelnici vyrostla v polovině 70. let krytá hala. Tehdy byla totiž jedinou v Československu.
Tým Liazu tvořil svého času třetinu reprezentačního družstva žen. Třeba před mistrovstvím Evropy v roce 1978 se do širší nominace dostalo 17 jabloneckých atletů. Nakonec jich tam startovalo osm a Karel Kolář byl vyhlášen nejlepším československým závodníkem.

Vedle Koláře hájili barvy Jablonce také další úspěšní reprezentanti a medailisté z vrcholných akcí: jeden rok závodil za Liaz i olympijský vítěz a mistr světa v hodu oštěpem Železný, dále Karbanová, Nožičková či Vavřačová.

„Hlavní problém nynějšího pádu obou našich týmů z extraligy je v penězích,“ tvrdí Budínský. „Dnes atleti, kteří mají extraligovou úroveň, a ta ani nemusí být kdovíjaká, chtějí být zabezpečení. Náš oddíl nyní nemá takové zdroje příjmů jako v minulosti, aby platil závodníkům patnáct, dvacet tisíc měsíčně. Po extralize samozřejmě v budoucnu toužíme, ale v horizontu tří až pěti let ji snad ještě ani nechceme,“ přiznal Budínský.

„Ty finance, které teď máme, raději vrazíme do mládeže, než abychom to cpali do nějakých neperspektivních atletů. Myslím, že je to ku prospěchu české atletiky.“
Vrcholná atletika by se do Jablonce mohla vbrzku zase vrátit. Halu na Střelnici totiž čeká rekonstrukce. „Od roku 2008 to bude špičková hala zejména pro víceboje,“ tvrdí Zbyněk Budínský.

Vagonka a Brümmer, to byly časy
V České Lípě si věří.
Lípa trénuje a tiše se rozpadá.
Českolipský fotbal postavila na nohy radnice.
Sbohem druhá ligo, my už se nevrátíme.
Fotbal v České Lípě končí.

Dobové titulky v MF DNES vyprávějí příběh o vzestupu a pádu fotbalu v České Lípě na sklonku minulého tisíciletí. V roce 1995 postoupil klub do třetí ligy a hned poté pronikl do druhé, kterou hrál do roku 1999. Pak se zřítil na úplné dno.

Tisíce diváků u Ploučnice

Bývaly to zlaté časy. Klub sponzoroval podnikatel Jaroslav Brümmer, nakupovaly se věhlasné posily, na stadion u Ploučnice chodily mimořádné návštěvy. Ve 12. kole druholigového ročníku 1996/97 přišlo na duel České Lípy s Bohdančí, dvou tehdejších nováčků, neuvěřitelných 3514 diváků.

„Tehdy panovala velká euforie,“ vzpomíná na slavnou éru sekretář klubu Petr Kotlář.

V sezoně 95/96 se Česká Lípa přetahovala o postup do druhé ligy s Lázněmi Bohdaneč. Postupoval jen vítěz, což byla Bohdaneč. V první lize se však rozpadl Cheb a Českolipským se otevřela cesta z druhé pozice.

Druhou ligu pomáhaly České Lípě vybojovat i opravdové hvězdy: exligoví hráči Karel Jarolím, Petr Vrabec a Jan Sanytrník. Všichni tři ovšem byli před koncem poslední třetiligové sezony mecenášem Brümmerem vyřazeni z mužstva pro neodpovídající výkony.

„Byli jsme šokováni,“ popsal první reakci na vyhození z mužstva bývalý hráč Sparty a reprezentace Vrabec. Třicetiletý Sanytrník k tomu dodal, že v sezoně dal osmnáct gólů...

Když později Brümmer přestal Lípu financovat, začala skomírat. Trenéři se střídali, hráči jakbysmet.

Loučení s druhou ligou bylo u Ploučnice smutné. Na poslední zápas s Prostějovem se koncem května 1999 přišlo podívat jen dvě stě skalních fanoušků.

„Lituji diváky, že se na to museli dívat,“ hořekoval po zápase roztrpčený trenér Zdeněk Hlinčík, který převzal mužstvo po odchodu Přemysla Bičovského.

Česká Lípa se pak zapsala do třetí ligy, těsně před jejím startem se však odhlásila. Zastupitelstvo města totiž na klub 1. FC Česká Lípa s.r.o. vyhlásilo konkurz.

Česká Lípa byla vyřazena ze všech soutěží ČMFS a dostala pokutu. Nástupnický klub se pak pracně škrábal nahoru a předloni vystoupal do divize. Po roce z ní ovšem zase spadl do krajského přeboru...

V Lípě hrávaly hvězdy

Ale pozor: Česká Lípa, to zdaleka nejsou jen 90. léta. Klub jménem Vagonka býval svého času druholigovou stálicí. Spolupracoval s velkými pražskými kluby a jeho týmem prošla taková jména jako Pešice, Zlámal, Caldr, bratři Herdové nebo Ivo Lubas, dnešní ředitel Oddělení profesionálního fotbalu ČMFS.

Největší úspěch zažila Lípa v roce 1984 za trenéra Václava Ryse. Tehdy skončila ve druhé lize na čtvrtém místě, pár kol před koncem měla dokonce na dosah i vítězství.

Dnes klub ze čtyřicetitisícového města bojuje s vesničkami v krajském přeboru a bude rád, když se v něm udrží. Česká Lípa je sice průmyslové centrum, ale zahraniční firmy, které zde sídlí, nejeví o fotbal zájem.

VZPOMÍNKA. Obránce Marek Smola ještě v českolipském dresu s nápisem Brümmer v dobách druhé ligy.