O svém úspěchu se dozvěděl chvíli předtím od tiskového mluvčího nymburského klubu Jiřího Zídka. "Věděl jsem, že jsem vyhrál v prosinci jako Sportovec měsíce. Že anketa pokračuje nějak dál, o tom jsem neměl ani tušení," uvedl 28letý Rančík. "Je to příjemné překvapení."
Sportovcem měsíce jste mohl být v roce 2007 dokonce čtyřikrát, ale čtenáři pro vás hlasovali až v prosinci. Byl to pro vás dobrý měsíc?
Ale ano, byl to super měsíc. Hráli jsme výborný basket. Vlastně nám to vydrželo až doteď. Musím to zaklepat. Lidé si toho asi všimli a vyjádřili svůj názor.
V podobných anketách se srovnávají různé sportovní výkony napříč odvětvími. Zajdete se třeba tady v Čechách podívat na jiný sport?
Byl jsem jen jednou na hokeji v Pardubicích. Jinak volna moc není.
Druhý za vámi skončil těsně fotbalista Marek Matějovský. Znáte ho?
Ne, bohužel nevím o koho jde.
A co vy sám, zahrajete si občas něco jiného než basket?
Tak to ano. V létě s tátou tenis, s kluky na tréninku občas fotbálek. To nás baví. Číslo jedna je ale golf.
Jaký máte handicap?
Jen ten základní, padesát čtyři. Bohužel se na hřiště nedostanu tak často, jak bych chtěl a jak by pro zlepšení bylo potřeba.
S kým chodíte hrát?
Nikdo z kluků v týmu bohužel na golf není. Takže v sezoně chodím sám. Hraju hlavně v létě, třeba se slovenským fotbalistou Filipem Šebem. O prázdninách jsem si udělali i golfový výlet do Rakouska.
Máte přehled o špičkových slovenských sportovcích?
I když ankety příliš nesleduju, tak ty top osobnosti samozřejmě znám. Na špici bývají hokejisté, nebo třeba Michal Martikán. Ten je ve vodním slalomu hodně úspěšný.
Teď k basketu. Letos se vám hodně daří nejen v lize, ale i v evropském ULEB Cupu. Registrujete nějaký zájem elitních klubů?
Manažer už mi něco naznačoval. Já mu ale řekl, ať teď za mnou s ničím nechodí a nechá si to pro sebe. Chci se soustředit na hru za Nymburk, sezona je ještě dlouhá.
Ptám se, protože se proslýchá, že byste příští rok mohl přestoupit do euroligového týmu. Cítíte se na to?
Věřím, že bych to zvládl. Že na to basketbalově mám. Jenže ono je strašně důležité, jaká je vaše pozice v klubu. Jakou máte důvěru trenéra, kolik dostanete času při zápasech. V Nymburce jsem se dostal do pozice, kdy mi kluci důvěřují. To cítím. A jinde to může být úplně jinak.
O víkendu jsem vás viděl v Kolíně. Vlastní vinou jste nedal snadný koš a kouč Katzurin vás už pak nepustil na palubovku...
Áno, ta smeč. Nechci rozebírat důvod, proč už mě tam kouč neposlal. Každopádně se mi nedařilo, hrál jsem hrozně.
Připadá mi, že vy jako jediný z týmu se přísnému kouči občas postavíte. Třeba na kritiku hned reagujete vlastním názorem. To si můžete dovolit právě díky té vyjímečné pozici v týmu?
Nemyslím si, že já bych mohl víc než jiný kluk z družstva. Trenér se staví ke všem naprosto rovnocenně. Ta diskuze třeba vyplyne ze situace. Snažím se, abychom byli všichni naladěni na stejný level.
Při zápasech v ULEB Cupu na vás doma chodí úžasné návštěvy. Co tomu říkáte?
Je to úžasné. Mimořádný moment pro celý český sport. Lidé tu špičkový basket vlastně neznali, teď je to obrovský boom.
Kam až se můžete v ULEB Cupu dostat?
Záleží na losu, bude to loterie. Ať ale dostaneme v play-off kohokoliv, můžeme vyhrát. Nezáleží na jménu soupeře, nýbrž na vlastním výkonu.
Prosím upřímnou odpověď. Existuje šance, že budete hrát i v příští sezoně za Nymburk?
Možné to je. Já si vrátka nikde nezavírám.
|
Jak Rančík prožíval včerejší zápas Basketbalisté Nymburka včera prohráli v utkání ULEB Cupu s Dynamem Moskva 83:88. Jak si ve strhujícím duelu vedl třetí nejlepší střelec celé soutěže? Potvrdil svou pověst! "Ukázal, že patří k nejužitečnějším hráčům ULEB Cupu," řekl na adresu Radoslava Rančíka uznávaný expert Michal Ježdík. Řečí čísel: téměř 37 odehraných minut, nejvíce z týmu. 21 nastřílených bodů, nejvíce z týmu. 5 doskoků, opět nejvíce z týmu. Ještě než včerejší zápas začal, potkal Rančík na palubovce českého prezidenta Václava Klause. A přátelsky ho poplácal po zádech. Utkání pak maximálně prožíval, ostatně jako pokaždé. Připsal si technický koš, když soupeř proti pravidlům zastavil jeho střelu. Pak trefil trojku, a když mu další pokus nevyšel, mrštil míč vztekle do červené desky za košem. "No, no," křičel Rančík zblízka na rozhodčího, když sudí mylně ukázal jeho teč. Jakoby ho to ještě více vyhecovalo. Při dalším útoku si dvakrát sám doskočil míč a na třetí pokus ho přece jen dotlačil do koše. |
 James Thomas z italského celku Fortitudo Boloňa (vlevo) a Radoslav Rančík z Nymburka. |
