V neděli pro Mariana Chytku začal už osmý Dakar. A mezi těmi, kteří si u něj objednávají fotografie, patří řada Čechů i Sébastien Loeb, největší legenda rallye. Z kluka, který vystudoval práva a fotit začal trochu z donucení, je teď ryzí profesionál. Kromě Dakaru fotí i šampionát v rallyekrosu, klání Světového poháru cross country (příprava na Dakar) i závody MotoGP.
„Minulý rok jsem fotil 45 akcí v 26 zemích a asi 10 měsíců jsem byl mimo Česko,“ říká 29letý Chytka.
Jak byste porovnal první Dakar a ten současný?
Poprvé jsem nemusel fotit nikoho jiného než bráchu a ani jsem neměl akreditaci. Když jsem chtěl, zastavil jsem se na jídlo, támhle u bazénu, viděli jsme něco z Jižní Ameriky. Poslední roky nepoznám rozdíl, jestli se jede v Africe, Austrálii nebo Číně, protože z těch zemí nevidím nic. I na mém druhém Dakaru v roce 2013 jsem byl sám. Měl jsem pár klientů, tak jsem si pronajal místo v autě a musel fotit na trati, v bivaku, editovat. Postupem času se to vyvinulo, že jsem si koupil auto, vzal bráchu, který ho řídí. Loni jsme už v mém týmu byli čtyři a letos nás bude fotit hned pět.
I focení je tedy týmová práce?
Ano, přišli důležitější a větší klienti, čemuž odpovídá finanční ohodnocení, ale je s tím spjatá zodpovědnost. Abych eliminoval překvapení, musí nás být víc a mít rozdělené úkoly. Fotíme motorky, auta i kamiony, a když zůstanete dlouho na trati, nedostanete se do bivaku, abyste nafotil první motorkáře. Dakar není jen o akčních fotografiích, protože na nich nepoznáte, jestli je to první, nebo pátý den, zvlášť letos, kdy bude většina v písku. A klienti chtějí lifestylové fotografie z bivaku, navíc se tam dá lépe prodat produkt sponzora, než abych stavěl lahev oleje někde v poušti.
Marian Chytka
Jaké máte na Dakaru vybavení?
Nemůžu jet s jedním foťákem, kdyby se něco pokazilo v 1. etapě, byl bych tam pak k ničemu. Takže jich mám pět, z toho dva pro bráchu. K tomu osm objektivů, které stojí od 20 do 320 tisíc. Těla se pohybují od 100 do 150 tisíc. Plus beru dron. Mám „úchylku“, že chci to nejlepší. Kdybych měl fotky z dronu použít jen na sociálních sítích, nebyl by vidět rozdíl mezi tím za 40 a 200 tisíc. Ale kvůli své spokojenosti mám dron s kamerou za 200 tisíc.
To jsme na částce přes milion.
Samozřejmě beru dva počítače, ale nejdůležitější a nejdražší je auto. Používám ho jenom na Dakar a musí mít rám, závodní sedačky, pásy, upravený podvozek. Bez rámu vás nepustí na trať. Auto musí být absolutně v pořádku, těch si nemůžu vzít víc, a kdyby se s ním něco stalo, je průšvih.
Jak snáší fotoaparát písek?
Pořád lepší než vlhkost. Když se mi něco stalo s foťákem, bylo to kvůli dešti. I v poušti dostává zabrat a je to na něm vidět. Ale je to pro mě pracovní nástroj, trochu lopata. Že bych si řekl, že se tady moc práší, tak ho nebudu vytahovat, to ne. Pro fotku udělám cokoliv.
Mezi ty, kteří u Mariana Chytka objednávají fotografie, patří i Sébastien Loeb
Dakar je komerční podnik a na drahé startovné si stěžuje řada jezdců. Kolik platí fotograf?
Jen akreditace stojí 3 500 eur (90 tisíc korun). Poslání auta lodí z Francie do Peru a zpět pak 4 000 eur (přes 100 tisíc). Za auto se ještě platí zápisné 1 500 eur (téměř 40 tisíc), abyste dostal přístroje, skrze něž vás mohou organizátoři sledovat. Platí se za internet, což jsou nesmyslné peníze, třeba ten bezlimitní stojí 20 tisíc eur (přes půl milionu korun). Já jsem si loni objednal svůj vlastní satelit, což stálo asi 200 tisíc korun, ale bylo to k ničemu, věci jsem posílal hlavně přes místní karty. Plus připočtěte letenky, naftu a hotely na první a poslední dny.
Jak tedy fotografie posíláte?
Hodně času spolkne editování a selekce fotek. Po odjetí kategorie aut posbírám od kluků karty a jdu do vozu editovat, zatímco oni ještě čekají na kamiony. V Peru funguje signál i v dunách, takže mohu posílat z tratě. Po posledním kamionu, který fotíme, vyrážíme do bivaku a já edituji za jízdy na koleni. Když je někde dobrý signál, zastavíme a pošlu balík věcí. A vím, že kdyby to nešlo, v bivaku internet půjde.
Kolik toho naspíte?
To je nejhorší věc na Dakaru. Musíme vyjíždět dvě hodiny před startem motorkářů, takže často vyrážíme ve tři čtyři ráno. Někdy jedeme už večer a spíme u trati. Maximálně tak čtyři hodiny denně, ale pamatuji si rok 2017, kdy jsem čtyři dny nespal ani minutu. Jel jsem nonstop, protože pořadatelé zařadily nesmyslné přejezdy a ještě pršelo. I když letos by to vzhledem k trati nemělo být tak extrémní.
Momentka z dakarské rallye.
Už jste zmínil klienty, tím nejvýznamnějším je Sébastien Loeb.
Před třemi lety jsem se dostal do Peugeotu, což bylo velké zadostiučinění. Mají vazby na velké agentury a Francouzi dlouhodobě dostávají přednost. Jsem rád, že někdo ohodnotil kvalitu. Fotil jsem pro ně Dakar 2018 a minulý rok i mistrovství světa v rallyekrosu, takže jsem viděl Loeba dvanáctkrát za sezonu. Když oznámil, že pojede v soukromém týmu na Dakar, s lidmi od něj jsme se domluvili, že pro něj budu fotit i tady.
Má šanci letos uspět?
Ptal jsem se ho, proč opět startuje, a odpověděl, že vyhrát na Dakaru je jedna z jeho nejvyšších met, baví ho to. Ale pojede se starší technikou a duny mu nebudou vyhovovat. On má raději prašné cesty v lese a asfalt.
Jiří Křenek, který je oficiálním fotografem Mercedesu v F1, mi vyprávěl, jak složité je to s Hamiltonem. Jaké je to s Loebem?
Stejné, nemá rád focení. Sice to mám jednodušší, že ví, kdo jsem, ale pořád cítím, že focení v lásce nemá. Když na něj namířím foťák zblízka či chci, aby se do něj díval, přijde mi nervózní, jako by se fotil poprvé. Jedním koutkem se rádoby usměje, ale je poznat, že by šel nejraději pryč. Na druhou stranu je docela fotogenický, takže ho vyfotíte dobře, i když se mu nechce.
Umím si představit, že jeho navigátor Daniel Elena je opak.
Ano, je strašně vřelý a nenechá si ujít jakoukoliv party. Z focení si dělá srandu, ale problém je ten, že on už tak fotogenický není.
Tak trochu připomínají Asterixe a Obelixe, že?
Přesně. Ale i Loeb se umí odvázat. Letos jsme byli na závěrečné party po sezoně rallyekrosu a tam dával salta na parketu (Loeb je bývalý gymnasta), chodil po rukou.
Klientů máte na Dakaru víc, nepomlouvají se? Nežárlí?
Snažím se být nestranný, ale ptají se, jak kdo jel v místě, kde jsem stál. Něco přitakám, ale vyhrocené to mezi nimi není. Vědí, že je pro ně výhodné, že se o náklady na fotografa dělí, protože ty částky jsou na Dakaru fakt nesmyslné. Vlastní fotograf by je stál ranec a ještě by se o něj museli starat. Ale najdou se i takoví, kteří jsou schopni říct, že ten druhý měl lepší fotky. Stává se to u amatérů, kteří vidí fotky těch nejlepších a nemají dostatečnou sebereflexi. Myslí si, že jedou stejně, a tak mají pocit, že jsem to špatně vyfotil. U velkých jmen se to ovšem nestává.
