Jak ragbisté dál rostou: obr mezi obry má 197 cm a 145 kg

Je to největší sportovní akce roku, čemuž odpovídají i parametry účastníků. Nejlepší ragbisté světa jsou stále vyšší a silnější: za čtvrt století v průměru nabrali devět kilo.

Na snímku drží míč Uini Atonio: vůbec nejmohutnější chlap ze všech účastníků mistrovství světa. Právě jemu patří ony obří míry z titulku tohoto článku | foto: Reuters

Už když mu bylo pouhých 17 let, jeho trenér jej hájil: „Lidi si myslí, že když někdo váží 152 kilo, musí to být tlusťoch. Ale on je velmi rychlý, velmi mobilní.“ A tehdejší teenager Uini Atonio při dotazu na toto číslo trochu ukřivděně líčil: „Náhodou jsem zhubl, doopravdy vážím jen 145. Na ragby miluju to, když někoho předběhnu a ukážu fyzickou převahu.“

Uplynulo osm let a Uini Atonio – novozélandský rodák, potomek Samojců a především reprezentant Francie – je největším chlapem na pravé sportovní přehlídce obrů. Ragbista na pozici pilíře (obvykle obsazeného těmi nejsilnějšími) měří 197 centimetrů a váží 145 kilogramů. Je statistickým vítězem a vlastně ztělesněním toho, že ani ragby se nevymyká trendu sportovního světa: s každým šampionátem jsou všichni ještě osvalenější. Jakkoli se zdá, že to půjde těžko.

Další obři ve světě sportu

Před startem šampionátu ragbistů, tedy přehlídky sportovních obrů, se britský list Independent zaměřil i na další giganty v jiných odvětvích.
Eric Esch (box): se 193 kilogramy tento těžkotonážník mezi provazy knokautoval za kariéru 59 soupeřů.
William Perry (americký fotbal): trochu hanlivě mu říkali „Lednička“ a je fakt, že srážka se 152 kilogramy živé váhy mohla skutečně připomínat náraz do spotřebiče.
Alexander Karelin (zápas): kvůli svým 130 kilogramům přezdívaný „Ruský medvěd“ či „King Kong“.
Dwayne Leverock (kriket): se 127kilogramy největší chlap na světovém šampionátu roku 2007.
John Daly (golf): to, aby měl někdo na greenu až 125 kilogramů, je v jeho sportu dosti vzácný úkaz.

BBC spočítala, že mezi lety 1987 a 1999 přibral každý účastník MS v průměru pět kilogramů a do roku 2011 – tedy posledního turnaje přecházejícího současné přehlídce nejlepšího ragby v Anglii – přidal další čtyři. Za čtvrtstoletí to dohromady činí 9 kilogramů.

Britští ragbisté (rovněž dle BBC) dokonce v období půlstoletí mezi lety 1962 až 2012 nabrali z necelých 86 na 104 kilogramů. „Když se podíváte po hřišti, každý je obrovský,“ říká Ed Morrison, rozhodčí finálového duelu MS 1995. „Fyzičku, sílu a výdrž moderních ragbistů musíte obdivovat. Dřou nepředstavitelně tvrdě. Úroveň tréninku se změnila, oni jsou dnes kompletními sportovci.“

Ukázkou může být třeba největší z útočníků na šampionátu, Nemani Nadolo z Fidži, jenž i se svými 194 centimetry a 125 kilogramy předvádí dechberoucí sprinty.

Možná je letošní turnaj už jakýmsi vrcholem evoluce, nebo se aspoň maximu blíží. „V určitém bodě se musí objevit limity toho, kdy je velikost hráčů ještě užitečná – tak aby byli schopní udržet tempo, které moderní ragby vyžaduje,“ říká Grant Trewartha, odborník na biomechaniku specializovaný právě na sport se šiškou. Jen síla by byla málo. „Čísla ukazují, jak je potřeba více zručnosti,“ říká Nick Bentley ze statistické firmy Opta Sports. Podle jejích údajů množství skládek (situací, kdy zastavíte soupeře) vzrostlo na MS v průběhu dvou desetiletí na více než dvojnásobek.

I ve sportu siláků ale stále platí, že hru řídí útokové a mlýnové spojky, které mají do hromotluků daleko, čerstvě se předvedl třeba Skot Greig Laidlaw (175 cm, 80 kg), za Wales na tomto postu hraje mladíček Matthew Morgan (172 cm, 73 kg).

Mezi menší patřil i legendární Jonny Wilkinson či jiný anglický mistr světa, Neil Back (178 cm, 93 kg). „Když budete největší, stejně musíte být zároveň nejschopnější,“ říká Beck a přidává jakési ragbyové moudro: „Věřím, že pokud jste na mezinárodní ragby dost dobrý, stáváte se tím i dostatečně velkým.“