„Za los jsme byli určitě šťastní. Prostějov jsme v obou utkáních základní části ligy porazili, i když jen v tom prvním byl ještě v původní sestavě. Venku to tehdy bylo velké drama a rozhodl až velký comeback z naší strany,“ vzpomene na vzájemné duely opavský rozehrávač Radovan Kouřil, který ještě na jaře zařezával právě v hanáckém celku.
On i celý jeho tým si oddechl, že se v pohárovém semifinále vyhnul dvěma top celkům letošní sezony. A to platí i za situace, kdy Orli budou mít při Final 4 (17. a 18. února) výhodu domácí palubovky.
„Nymburk a Pardubice jsou teď dva suverénně nejlepší týmy v lize a na ty už by to od nás chtělo něco speciálního. Muselo by se toho sejít víc dohromady. Anebo bychom potřebovali posily z NBA,“ směje se Kouřil.
Neskrývá, že v situaci, kdy se během posledních dvou měsíců velká část prostějovské sestavy proměnila (postupně odešli Tomanec, Palyza, Kulon, Slezák, Marko a přišli Jacobs, Simmons, Dyck, Fitzpatrick a čerstvě i Talley), a kdy se navíc její podstatný segment nachází ve stavu zraněných (Norwa, Dokoupil, Dyck), je jasnou ambicí dlouhodobě sehrané opavské ekipy postup do finále, byť týmu nyní kvůli zranění lokte chybí křídelník Vlček.
„Bude se hrát na prostějovské půdě, což bude výhoda domácího týmu, navíc je možné, že si ještě přivede nové hráče, ti obvykle v prvním utkání předvedou něco extra, na což se musíme připravit. I když ale zápas jednoduchý nebude, tak pokud se budeme držet své hry, neměl by být problém,“ věří 21letý dirigent.
Opavané ovšem musejí být vůbec rádi, že se závěrečného turnaje zúčastní. Ještě v závěru prvního poločasu čtvrtfinálového utkání totiž v Ostravě ztráceli propastných 24 bodů. Pak ale vystřihli velkolepý obrat a v prodloužení slavili postup.
„Do poločasu jsme měli velké díry v obraně, nemluvili na sebe, navíc si nikdo nevěřil v útoku a nic se nám nedařilo. Když jsme ale v půlce přišli do šatny, řekli jsme si, co musíme zlepšit, a že máme na to se vrátit do zápasu. Všechno muselo vycházet z obrany, protože my pokud nebráníme, tak prohrajeme s každým. A když jsme pak dali pár lehkých košů, Ostrava nevěděla, co dělat, a my se dostali na koně. Stejně jsme ale ještě tři minuty do konce ztratili vedení o deset a dotáhli to k výhře až v prodloužení,“ vrátil se rozehrávač k nebývalému comebacku z ostravského Tatranu, který označil za dosud největší v kariéře.
Kolik během poločasových pokynů padlo od kouče Czudka výrazů drsnějšího ražení? „Tam jich tolik ani nebylo, ale během zápasu jsem jich slyšel opravdu dost,“ říká s úsměvem Kouřil, podle nějž ani po takovém triumfu nenásledovala žádná oslava.
„Většina kluků od nás je z Ostravy, takže jsme se do Opavy vraceli ve třech. Navíc ze zápasu si odnesl zranění lokte Kryštof Vlček, který musel do nemocnice, a teprve nedávno mu sundávali sádru. A teď ho ještě čeká řada týdnů s rehabilitacemi,“ dodává odchovanec Snakes Ostrava.
Radovan Kouřil (v černém) z Opavy letí k ústeckému koši kolem Davida Šteffela.
Jeho Opava půjde stejně jako loni i do letošního Final 4 s visačkou nejhůře doskakujícího týmu Kooperativa NBL. Je to velký handicap před zápasy, v nichž jde o každý jeden míč, a v sázce je všechno?
„Doskok máme špatný celoročně a těžko se to napravuje. Děláme tam velké chyby, neodstavujeme, ale snažíme se na tom pracovat. A ve Final 4 jde vždy o jeden zápas, ve kterém se může stát cokoli. Samozřejmě roli můžou hrát i úplné maličkosti včetně doskoku, který je hodně důležitý, a pokud bychom se v tom nedokázali soupeřům vyrovnat, zvlášť v případném souboji s Pardubicemi, naše šance by klesly hodně dolů,“ říká Kouřil k možnému duelu o titul, či třetí místo s Beksou, jež je teď premiantem doskoku v NBL.
Jeden z nejlepších mládežnických reprezentantů posledních let ovšem o střetu s Východočechy nemluví náhodou. Ve druhém semifinále jim totiž věří proti Nymburku víc. „Já vždycky rád fandím papírově slabším, a proto věřím Pardubicím, že dokážou překvapit. A pokud bychom v semifinále uspěli i my, mohl by to být další zajímavý zápas.“
Nováček v opavském týmu pro tuto sezonu je aktuálně třetím nejužitečnějším hráčem celku za lídry Šiřinou a Gniadkem. A i podle statistik je znát, že jeho forma a důvěra trenéra jdou nahoru. V základní části měl druhou nejvyšší minutáž (24,6) za kolegou z rozehrávky Šiřinou.
V čem se pod Petrem Czudkem nejvíc zlepšil? „Týká se to hlavy a v sebevědomí. Čím víc hraju, tím víc si věřím a dovolím si víc. Trenér mi nechává volnou ruku, což mi vyhovuje. Zároveň mi v dost věcech radí, co bych měl dělat jinak. Vůbec první činnost, na kterou jsem se po příchodu do Opavy zaměřil, byla moje obrana. Snažím se v ní být lepší v každém zápase,“ hlásí.
Radovan Kouřil (vlevo) z Opavy hledá způsob, jak překonat pardubického Lamba Autreyho.
A také precizně popíše, kterou ze svých statistik by chtěl konce sezony vylepšit. Jen pro představu - po základní části měl 8,7 bodu, 5,1 asistence, 3,4 doskoky, 2,3 získaného faulu, 0,8 zisku a 2,2 ztráty, k tomu 45procentní dvojky, 29procentní trojky a 57procentní šestky.
„Určitě bych chtěl zvednout střelecké procento, to je můj největší problém v téhle sezoně. A bylo by super přidat i nějaké asistence.“
Průměrem 5,1 finální přihrávky už zaostává za jedničkou týmu Šiřinou o jediný „kus“ na zápas. Zároveň ale méně ztrácí (2,2 ku 3,7). Znamená to, že se nepouští do žádných větších akcí?
„Já jsem v minulosti měl právě se ztrátami velký problém a bylo to na úkor většího počtu asistencí. Teď se chyby snažím omezit a možná pak moje asistence nejsou tak efektní jako ty Kuby Šiřiny. Když vidím volného hráče, snažím se ho okamžitě nalézt a zatím se necítím na to přidávat nějaké zadovky nebo pasy mezi nohama, což rád dělá právě Kuba.“
